Lendl: Berdych si jen musí zvyknout na tlak

„Jsem překvapený, jak mi tenis jde. Nečekal jsem, že to bude tak dobrý,“ popisoval „Ivan Hrozný“ své tréninkové pokroky v exkluzivním rozhovoru pro Sport a MF Dnes.

Postával v modrém pruhovaném tričku a šortkách před branou Flushing Meadows, kde se rozprostírají tréninkové kurty. Být John McEnroe či Jimmy Connors, lidé by se kolem něj shlukovali v chumlech. Ivan Lendl s černými brýlemi na tváři však spokojeně klábosil s americkými trenéry, sledoval kvalifikaci US Open juniorů a užíval si toho „nezájmu“. Tak to měl vždy rád.

Máte tady pracovní povinnosti?
„Čas od času pracuji pro USTA (americký tenisový svaz) s americkými juniory ročníku 1995. Teď právě dva hrají kvalifikaci, tak jsem se zašel podívat. Ale pracuju pro ně jen když mám čas a když je hlavně turnaj někde poblíž.“ (smích)

Baví vás to?
„Baví. Junioři mě baví mnohem víc než hotoví hráči.“

Měl jste možnost také skautovat Tomáše Berdycha? Co jste říkal na jeho prohru v 1. kole US Open s Michaelem Llodrou?
„Nedíval jsem se na ten zápas. Ale Tomáš je v jiné situaci. Po Paříži a Wimbledonu se všechno změnilo. Najednou není outsider, ale jeden z favoritů. A na to je třeba si taky zvyknout. Je pod větším tlakem, lidé se o něj víc zajímají. Je prostě víc vytížený, pořád někdo něco chce, aby jel někam hrát nebo šel něco udělat. Hráči se na něj chtějí víc vytáhnout. To je situace, na kterou si bude muset zvyknout. Bude mu to chvíli trvat, ale určitě se mu to podaří.“

Co byste mu ze své zkušenosti poradil, jak tomu čelit?
„Aby si na to zvyknul co nejrychlejc.“ (smích)

Jak jste to dokázal vy?
„Já se soustředil na to, co je třeba udělat a teprve potom bych dělal věci pro někoho jiného. Je opravdu třeba sobecky odtrénovat, odpočinout si. A teprve potom, když má člověk čas, ho může začít rozdávat. Když začne rozdávat čas, začne šidit tréninky a ztrácí koncentraci. A to je špatně!“

A jak se vyrovnat s tlakem, očekáváním ostatních?
„To se srovná samo. Je třeba trpělivost, dobře se připravovat a ono si to sedne. Ale Tomáš měl těžký los. Llodra není hráč, který tenhle turnaj vyhraje, ale může udělat překvapení. A také ho dokázal.“

Berete Berdychův newyorský krach jako varovný signál?
„Podívejte, říká se, že nejdůležitější je poslední zápas a pak ten příští. A pro něj je to právě teď ten příští. Nesmí se tím zabývat.“ Ivan Lendl v exhibičním zápase proti Jiřímu Novákovi • Pavel Mazáč (Sport)

US Open pro vás, Ivane, bylo nejlepším grandslamem ze všech, osmkrát v řadě jste tu hrál finále. Čím to bylo, že se vám ve Flushing Meadows tak dařilo?
„Byl jsem tu spokojený. Měl jsem dům v Greenwichi, což je odsud necelá hodina jízdy. Hrál jsem dobře nejen ve Flushing Meadows, ale také ve Forrest Hills, v Madison Square Garden. Vždycky jsem se cítil velice dobře u sebe v baráku, všechno bylo v klidu. Tady na kurtech je strašný binec. Dny, co jsem měl volno, jsem sem ani nejezdil trénovat. Ráno jsem si odtrénoval doma na svém kurtu, zašel jsem si na bazén. A měl jsem pokoj.“

Říkávalo se, že vaše kouzlo na US Open spočívalo i v tom, že jste měl doma ten samý kurt s identickým povrchem, jaký byl tady. Je to pravda?
„Ano. Dělali jsme ho každý rok stejně. Poté, co tady natřeli centrkurt, přijeli ti samí lidé hned druhý den ke mně domů a úplně stejně ho natřeli u mě. Protože je důležité, jak se kurt natírá. Záleží na tom, kolik se přidá písku. Podle toho se mění rychlost kurtu. Na centru to měnili každý rok, já se musel přizpůsobit. Vždy jsem hned vyžadoval ty samé lidi, aby si pamatovali, kolik písku do barvy nasypali, aby bylo s troškou štěstí při natírání to samé počasí.“

Když přijedete v New Yorku na kurt, co se vám jako první vybaví? Pocit, vůně, vítězství?
„Vlastně nic. Nejsem člověk, který by pořád žil ze vzpomínek.“

Tak jinak. Který zápas vám nejvíc ulpěl v paměti? Doma v Česku se hodně vzpomíná na osmdesátý šestý rok a vaše finále s Milošem Mečířem.
„Na turnajích, kde se vyhraje vícekrát, vám nejvíc utkví v paměti to první vítězství. To také bylo, když jsem tady v pětaosmdesátém porazil McEnroea. Pak jsem tu hrál zápas s Krajíčkem, který jsem vyhrál v pěti setech a on skoro zkolaboval na kurtu. Bylo strašné vedro a pamatuju se, jak jsem si myslel, že odservíruje a upadne. Pak to také bylo 6:0 v pátém setu. Na druhou stranu jsem tu v pátém setu prohrál 2:6 se Samprasem. Těch zápasů je spousta, na které tady můžu vzpomínat. Ale tohle opravdu není nic pro mě.“

Tenkrát s Milošem Mečířem to pro vás nebylo výjimečné? Lidé doma vzpomínají na ten rok, když hrálo Československo finále US Open.
„V tom to bylo výjimečný, že jsme hráli oba ze stejné země. Ale jinak… Měl jsem takovou zásadu, že tenis se nedá hrát s nenávistí ani s láskou. I když to je můj kamarád, musím se na to připravit a hrát úplně stejně. A to samé, když nastoupím proti někomu, koho nenávidím. Když hraju s nenávistí, udělám rozhodnutí, která nejsou dobrá. A když hraju s tím, že ho mám rád a jsme kamarádi, tak platí to samé. Čili pro mě to bylo celkem jedno, jestli byl na druhé straně Miloš, se kterým jsme vycházeli velmi dobře, nebo McEnroe. Pořád je třeba hrát stejně.“

Věděl jste tehdy, že v českých i amerických novinách se psalo, že to byl zápas našich Čechoslováků proti jejich Čechoslovákům?
„V novinách něco psát prostě musí. (smích) Byly to hloupé komentáře, proto jsem se jimi nezabýval. To je další věc, kterou jsem nikdy nedělal. Nečetl jsem, co se píše. Protože pak chce člověk dělat věci, aby všechny uspokojil. A to nejde.“

Někdo říká, že vašich osm finále na US Open za sebou, od roku 1982 do 1989, ze kterých jste tři vyhrál, je jeden z největších výkonů v tenisové historii. Berete je také za svůj největší počin?
„Neberu. Nechci, aby to znělo divně, ale pro mě bylo mnohem jednodušší udělat tady osm finále než mít výsledky ve Wimbledonu. Tam když jsem byl dvakrát ve finále a hrál ještě pět dalších semifinále, napracoval jsem se na to mnohem víc než na zdejších osm finále. Samozřejmě, že si toho hodně vážím. Ale podívejte se na to jinak. V tu dobu byla tráva taková, že se na ní nedalo hrát zezadu. Proti mně stáli soupeři zvyklí narozdíl ode mě chodit na síť, já hrál se svojí nejslabší hrou proti jejich nejsilnější. To pro mě bylo větší vítězství, i když jsem Wimbledon nikdy neovládl. Samozřejmě vyhrát US Open je mnohem lepší než být ve finále Wimbledonu, ale když to poměřujete čistě tenisovým výkonem, byly pro mě wimbledonské výsledky mnohem těžší k dosažení. A toho si velice vážím.“

V semifinále US Open 1989 jste vyřadil i Andre Agassiho, který by měl být příští rok uvedený do Síně slávy i přes všechny aféry, ke kterým se ve své autobiografii přiznal. Jaký na to máte názor? Patří takový hráč do tenisové Síně slávy?
„Já myslím, že výsledkově stoprocentně. Vždyť vyhrál osm grandslamů. Proto není ani nikdo jiný na listině navrhovaných tenistů, protože je jasné, že to bude on.“

Ale lhal o svém dopingu.
„Takhle, já nevím, jestli lhal, co se týče dopingu. On vzal drogu, ani nevím jak se jmenuje, ale to nebyl doping.“

Ale porušil antidopingová pravidla. Tenkrát měl podle regulí dostat tříměsíční trest.
„Nevím, já tu knížku nečetl. Ale jestli bere nějaké rekreační drogy a nebo jestli bere nějaké, které pomáhají výkonu, to je dost velký rozdíl. Nechci se ho zastávat ani ho zatracovat. Nevím o tom nic. Ale obecně. Když bude někdo kouřit marihuanu, v tenise mu to nepomůže. Ale když vezme steroidy, tak ano. A přesně to dělá rozdíl, jak se na něj člověk dívá. Co já vím, tak on nebral žádné povzbuzující látky. Tak to alespoň vidím já.“ Ivan Lendl v exhibičním zápase proti Jiřímu Novákovi • Pavel Mazáč (Sport)

Do New Yorku se vrátíte příští rok na velkou exhibici v Madison Square Garden, kde se utkají Agassi s Petem Samprasem a vy s Johnem McEnroem. Jak moc ji vyhlížíte?
„Těším se na ni, poněvadž v Madison Square Garden, kde se hrálo Masters, jsem měl hodně úspěchů. Myslím, že tam jsem byl možná devětkrát za sebou ve finále. Jak jsme se bavili předtím, tak na US Open byly zápasy, které nebyly tak těžké. Ale na Masters je jen osm hráčů, kteří to všichni hodně umějí. Té série z Madisonky si také hodně vážím.“

Vy už jste zmínil, že McEnroe byl něco jiného než Mečíř. Byl ve vašich očích vaším největším rivalem, kterého jste neměl rád?
„Jak říkám, když jsem hrál, nedíval jsem se na to tak. Díval jsem se na to herně. A z toho pohledu bylo mých pět největších rivalů McEnroe, Connors, Becker, Edberg a Wilander.“

Ale nejvyhecovanější vztah mimo kurt jste měl určitě s McEnroem, že?
„To ano. Ale myslím, že to nebylo tak zlé, jak se o tom dřív psalo. Tenkrát se to přehánělo. Ale jak říkám, mně je to celkem fuk.“ (smích)

V novinách se tenkrát psalo, že vaše střety byly tak urputné proto, že jeden byl arogantnější víc než druhý. Jak vypadá vaše setkání, když na sebe dnes narazíte?
„Pozdravíme se. Bez problému.“

Směrem k únorové exhibici se už ale McEnroe nechal slyšet, že s vámi má nevyřízené účty, chce si prý s vámi sednout a vše si vyjasnit. Co na to říkáte? Jsou to jen propagační řeči?
„Pravděpodobně.“ (smích)

Jak se těšíte na listopadovou exhibici s Björnem Borgem v Ostravě?
„Moc se těším. V Ostravě jsem nehrál třicet let, takže to bude fajn. Trénuju na ni tvrdě.“

Tělo zatím drží?
„Tělo drží. Předevčírem a včera jsem hrál dva dny za sebou a dneska už raději na kurt nepůjdu. I když bych to asi zvládnul, ale nevím, jak bych se pak ráno cítil. Ale snažím se teď hrát dva dny po sobě, i když to nebudu potřebovat, ale chci přizpůsobit tělo větší zátěži. A příští týden se také přesunu na tvrdý povrch.“

Cítíte, že se do tenisu čím dál tím víc dostáváte?
„Jsem překvapený, jak mi to jde. Nečekal jsem, že to bude tak dobrý.“

Jako za starých časů?
„Tak to asi ne, protože s pohybem už to je horší, ale chystám se, že se vrhnu i na fyzičku, začnu pracovat trošku i mimo kurt, abych byl připravený.“

Fandí vám ve vaší druhé tenisové kariéře žena a dcery?
„Děti jo. A žena také. Samozřejmě.“

Vezmete je do Ostravy?
„Asi ne. Ve škole mají golfové turnaje, už jsou na univerzitě, tak nemůžou.“

Ale slíbil jste jim prý, že je vezmete na zápas s McEnroem.
„To si slíbily ony, já ne. (smích) Musíme být přesní. Každá říkala: já na to určitě jedu. A pak si vymyslely, že jsem jim to slíbil. Ale najednou se ukázalo, že dvě dcery už mají v tu dobu turnaj, u třetí ještě nevíme. Takže se nechám překvapit.“