Proměněný Berdych: Jako Jekyll a Hyde na kurtu

Pro Londýn se tenhle příběh dvou tváří Tomáše Berdycha hodí jak pro žádné jiné město. Vždyť právě v britské metropoli se odehrává děj muzikálu Doktor Jekyll a pan Hyde, ve kterém se svědomitý lékař Henry Jekyll pokouší v lidské duši oddělit dobro od zla. Celý experiment se mu však zvrhne a z dobrého lékaře se stává vrah Edward Hyde.

I Berdych byl v posledních měsících vrahem svého tenisového vzestupu. Šel od porážky k porážce, hrál opatrně a nevýrazně jak řadoví pěšáci a dokola opakoval svou mantru: Zahrát tak jeden zápas, ve kterém uteču ze složité situace, přebojuji ho a získám sebevědomí… Potřeboval se znovu proměnit v doktora Jekylla.

Pak přišlo středeční londýnské odpoledne, ve kterém se poprvé za trvání Turnaje mistrů objevilo nad O2 Arenou skutečné slunce. Možná i díky němu roztál zamrzlý gigant.

Už při příchodu na kurt se český tenista usmíval, pohladil po hlavě mrňouse, kterého vedl na kurt za ruku. Řeč těla byla jiná než při pondělní premiéře s Djokovičem, kdy byl nervózní a bledý jak umrlec. „Nervy hrály v tom prvním zápase velkou roli. Ale zbavil jsem se jich poměrně rychle, někdo to třeba nedokáže za celý svůj první Turnaj mistrů,“ pochválil se.

Skutečně velký třesk ale přišel ve chvíli, kdy už byl opět téměř na kolenou. První set, stav 4:5 a 15:40 při vlastním podání. Ale přežil, odvrátil dva setboly a game získal delikátním halfvolejem, po kterém se Andy Roddick pouze podíval. „Sám na sobě jsem cítil, jak ze mě v tu chvíli všechno spadlo. Dostal jsem pocit, že teď už by to mohlo být opravdu ono,“ popisoval, jak dostal křídla, na něž čekal přes čtvrt roku.

Tomáš Berdych předvedl výkon jako z letošního Wimbledonu. • EPA

Z tenisty, jenž se bál zariskovat v důležitých chvílích a jehož pochyby se promítaly do úderů, které končily pravidelně o pár centimetrů mimo čáry kurtu, se stal někdo jiný. Vše mu najednou vycházelo. Američané takovému stavu říkají být „v zóně“.

Skvěle tento stav jednou popsala Billie Jean Kingová. „Připadáte si, jako byste ani nebyli na kurtu, nýbrž na jiném místě mimo tuhle planetu, místě totálního míru a klidu. Víte, kam přesně míček dopadne, a připadá vám stejně veliký jako basketbalový míč.“ Tak křehká a vrtkavá je tenisová psychika.

Když pak ve druhé sadě získal Berdych důležitý brejk na 3:2, bylo to drama. Roddick poslal tenisák k čáře tak blizoučko, že muselo rozhodnout jestřábí oko. Český tenista rozesmál celou halu, když na stopu, jež byla na kurtu postaveném z natřených dřevěných desek zřetelně vidět, hodil zpocenou kšiltovku. „Spontánní reakce. Vážně jsem nedokázal říct, zda byl míč dobrý či ne,“ smál se po utkání, jež v mnohém připomínalo jeho slavný březnový triumf v Miami nad Rogerem Federerem.

I v něm hrálo v závěrečném tiebreaku důležitou roli jestřábí oko, tehdy Berdych dokonce odvracel mečbol. „Bylo to dnes podobné,“ souhlasil český tenista.

Duel se švýcarským fenoménem letos zmiňoval mnohokrát jako můstek, ze kterého skočil mezi špičku. Londýnský střet s Roddickem může být trampolínou pro návrat. Tenis hrát nezapomněl, jen čekal na impulz. A už znovu baví všechny. Třeba i novináře. Když s ním chtěl respektovaný italský žurnalista Ubaldo Scanagatta řešit složitý postupový klíč Turnaje mistrů, jen se usmál.

„Nepočítáme sety a gamy. Chceme vyhrát každý zápas. Nejsem jak italští fotbalisté, kteří od začátku brání stav 0:0.“

Snad zůstane věrný svým slovům a půjde si v pátek proti Rafaelu Nadalovi pro postup do semifinále.