Sport Magazín: Když Češi fandili zlaté dynastii
Je to 15 let, co ve Vídni začala zlatá éra českého hokeje. Vydejte se po stopách slávy. Páteční Sport Magazín přinese vlnu vzpomínek, na které mohou být čeští fanoušci hrdí. A také unikátní čtyřrozhovor s muži, kteří mají parádní éru z velké míry na svědomí. Jak na své nejlepší hokejové roky vzpomínají Robert Reichel, David Výborný, Martin Procházka a Pavel Patera?
Jsou čtyřmi symboly českého hokejového kralování. Vyhrávali světové šampionáty, i Kanada s Ruskem se obávaly jejich umění. Robert Reichel, David Výborný, Martin Procházka a Pavel Patera vypráví v pátečním Sport Magazínu o době, kdy čeští hokejisté vítězili ne proto, že by nejlíp bruslili, nejlíp bránili, nejlíp stříleli, ale proto, že se triumfů dotýkali největším srdcem.
Když se řekne zlatá éra českého hokeje, co se vám vybaví?
Robert Reichel: „Mně se vybaví takovej specifickej pocit spojenej s tím, že když jsme jeli na mistrovství, tak prostě proto, abychom získali medaili. Nic jiného. A většinou byla zlatá.
David Výborný: „Napadne mě skvělá parta, protože to jádro bylo z 80 procent stejný, tvořili ho pořád ti samí hráči. Noví kluci to na každém šampionátu v podstatě jen doplnili. (odmlčí se a přemýšlí) Vybaví se mi vnitřní semknutost a znalost jeden druhýho.“
Martin Procházka: „Tahle éra má počátek v roce 1996, kdy se nám podařilo vyhrál mistrovství ve Vídni, což nikdo nečekal. Odjížděli jsme jako absolutní outsideři. Tam se začala utvářet ta velká kostra týmu, který vydržel dlouhé roky. Všichni ti kluci byli pohromadě opravdu dlouho.“
Pavel Patera: „Přesně tak, začalo to ve Vídni, kde se zformoval základ těch asi deseti hráčů, kteří pak spolu táhli olympiádu v Naganu i šampionáty v tom období zlatého hattricku. Takže když mám říct, co mi naskočí jako první, tak automaticky Vídeň – začátek.“
Ke kterému zlatu byla nejtěžší cesta?
Robert Reichel: „Začnu z opačný strany. Nejlehčí byla Vídeň. Tím turnajem jsme prošli úplně lehce. A nejtěžší? Petrohrad. Strašně jsme se nadřeli už ve čtvrtfinále s Lotyšskem. Do poloviny vedli 1:0, naštěstí jsme dali tři góly. Pak těžký semifinále s Kanadou. Vím, že jsem dal gól na 2:1 pár minut před koncem. A když si vezmu Hannover, tak nebýt Hniličky v semifinále se Švédskem, kterej v bráně čaroval, tak byl konec. Takhle jsme vyhráli 3:2 po nájezdech. Na dno jsme si sáhli i ve finále s Finy, ty jsme porazili taky až v prodloužení.“
David Výborný: „Nejtěžší byl ten Hannover. Semifinále i finále. Ale všechny ty cesty byly obtížný. I když je fakt, že třeba v té Vídni jsme vyhráli všechny zápasy kromě utkání s Norskem, to skončilo remízou 2:2.“
Martin Procházka: „V tom 96. to rozhodně nebylo nejtěžší, ale zato nejmíň očekávaný. Nejkrušnější to bylo v Norsku o tři roky později. Zavedli tam divný systém, semifinále i finále se hrálo na dva zápasy. Napřed jsme měli Kanadu, první utkání jsme prohráli, druhé vyhráli a po nájezdech šli dál. Ve finále jsme porazili Finy, ale v odvetě nám naložili. Rozhodovalo prodloužení, tam to trefil Honza Hlaváč.“
Pavel Patera: „Nejtěžší to bylo v Norsku, protože tam jsme zažili situaci, kdy jsme to neměli ve vlastní moci. Ve čtvrtfinálové skupině jsme potřebovali pomoc Slováků. Kdyby prohráli s Ruskem, tak jsme skončili. Naštěstí uhráli remízu.“
Celý čtyřrozhovor čtěte v rámci tématu o Zlaté dynastii v pátečním Sport Magazínu
Památné okamžiky zlatých časů českého hokeje
Rozhodující gól Martina Procházky ve finále MS 1996 ve Vídni
Bitka s Kanadou ze šampionátu v roce 1997
Zlatý gól Jana Hlaváče na světovém šampionátu v roce 1999
Vítej, zlatý hattricku! David Moravec rozhoduje o titulu na MS v roce 2001
