Zima je v tahu. Aspoň ta slávistická. Ta nadějná, v níž si ambiciózní tým pod přísným drilem trenéra Dušana Uhrina zvykal na náročný způsob napadání, na hru, při níž je soupeř v kleštích. V přípravných zápasech se to evidentně osvědčilo. Jenže v jarní části ligy od toho Slavia ustoupila. Dynamo Kyjev zažilo proti Škodovi a spol. větší muka než Jihlava, Baník, Mladá Boleslav…
Byl to hlavní motiv, na němž Slavia postavila svoje přebudování. Vedle masivního posilování si měl tým zvyknout i na náročnější způsob hry. Na takový, při němž soupeře dostane pod soustavný tlak. Nebo vyvine drtivý presink jeho rozehrávky tak, aby balon šel zase rychle pod slávistickou správu.
Na herním kempu ve Španělsku šlo tohle sledovat jako opravdu nejpozitivnější slávistický prvek. Do klinče šel Jiangsu Suning, Suwon, Lech Poznaň, a dokonce i slavné Dynamo Kyjev, osmifinalista Ligy mistrů. Všichni čtyři lehli pod sešívaným nátlakem.
Jenže v jarní části ligy se na tenhle projev ještě mužstvo pořádně nezmohlo. Jako by zlenivělo. Nebo se leklo, že jde o náročný způsob i pro tým samotný a raději se uchýlilo k pohodlnější hře. Ta ale zatím stačila jen na Zbrojovku a na Baník. Ale…
„V přípravě nám šel presink líp, teď jsme ho moc nezvládali. Nebo ne nezvládali… Nebylo to ideální,“ přiznal stoper Jiří Bílek po výhře nad Brnem 2:0.
Zrovna on je jednou z hlavních postav nového systému, který Uhrin po svých svěřencích v zimě důsledně vyžadoval. Od Bílka vycházela základní a naprosto zásadní komunikace, srovnával si řady před sebou a kolegy v obraně. Spočívalo to v rychlém a těsném dostupování protihráče s míčem. Smrsknutí hřiště na minimální velikost, zahuštění prostoru, celkovém napadání po celé ploše. Soupeř prostě měl mít balon jenom nejkratší možnou chvíli.
„Chci to hrát. Je to náročný způsob, nevím, jestli to budeme používat hned od první minuty, nicméně alespoň v některých pasážích ligových zápasů to použít chci,“ říkal tehdy Uhrin ve Španělsku po výhře nad Lechem.
Jenže přišla další výzva v nejvyšší soutěži, zápas v Jihlavě, a Slavia z něj minutu po minutě herně odcházela. „Hráčům nemám co vytknout, měli skvělé nasazení, kondičně jsme měli navrch. Škoda výsledku.“ Tahle slova ale po remíze 0:0 nevyřkl slávistický kouč, nýbrž Michal Hipp, trenér Vysočiny. Bylo to první velké varování, aby se klub z Edenu probral.
O minulém víkendu prošla Slavia zatím nejtvrdším ligovým testem. V utkání v Mladé Boleslavi šlo přímo o třetí místo, ale hosté zejména v jeho prvních dvou třetinách trestuhodně propadli. Částečně kvůli stálé nesehranosti, hlavně ale proto, že svou hru pohodlně přizpůsobují českým podmínkám, v nichž to stačí na Baník a na Zbrojovku. Na Boleslav už ale ne.
„Do utkání jsme nastoupili strašně pasivně a Boleslav nás přehrávala v záloze a po stranách hřiště,“ vzdechl si po prohře 1:2 Uhrin. Právě tyhle prostory jsou v rozestavení 4-4-2 nejdůležitější.
Slavia nechce jen lopotně urvat to, o co ji jde, ale touží zaujmout i své fanoušky. A těm nestačí sledovat jen slušných dvacet minut.
