Byla to fantastická jízda, zřejmě jedno z nejlepších derby v historii. První půli suverénně ovládla Sparta, do 70. minuty vedla 3:0, a přesto luxusní náskok promrhala. Důvod? Po změně stran fyzicky tápala, bála se o výsledek, zatímco Slavia z bídného výkonu přepnula do vysoké intenzity. Deník Sport analyzuje, proč byl sobotní šlágr duelem rozdílných poločasů. U obou týmů najdete tři důvody, proč jim vyšla polovina zápasu a tři důvody, proč ta druhá ne.
Proč Spartě vyšel první poločas
Netradiční rozestavení
Poprvé v sezoně nastoupila Sparta do zápasu se dvěma klasickými útočníky, rozestavení 4-4-2 přineslo hlavně v prvním dějství kýžený efekt. Letenští hráli přímočaře, rychle přelévali míče přes střed hřiště až k útočníkům a v ofenzivě byli ďábelsky nebezpeční.
„Chtěli jsme něco změnit, tak jsme zkusili tohle. Myslím, že to bylo dobré. Slavii jsme tím zaskočili,“ kvitoval trenér Sparty Pavel Hapal. Ačkoli jeho protějšek Jindřich Trpišovský na tiskové konferenci hovořil o tom, že s touto variantou rozestavení soupeře v přípravě pracoval, Slavia na ni připravena nebyla. Velké problémy měla se zachytáváním výpadů po obou křídlech, spoustu černé práce při napadání odvedl Václav Kadlec.
Proč Slavii vyšel druhý poločas
Posílení poziční hry
Slavia sice měla lehkou převahu v držení míče už v prvním poločase, ale k ničemu to moc nevedlo. Do velkých šancí se nedostávala. Proto se Trpišovský s kolegy rozhodl pro střídání Jakuba Hromady, který přišel na hřiště za Dannyho. Tím „sešívaní“ definitivně převzali kontrolu nad hrou.
Využitím Hromady pro defenzivu se udělalo daleko víc místa pro Hušbauera i pro Součka, kteří začali daleko intenzivněji podpírat útočnou fázi, zatímco mladý Slovák se soustředil na jejich zabezpečování. Zlepšil se zásadně i pohyb mužstva a soubojová schopnost, díky čemuž mohla Slavia rychleji získávat balon a hrnout se do roztěkané obrany Sparty.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
