Poměrně přísný a kritický názor má Ladislav Škorpil na vývoj v české soutěži. Bývalý trenér, jenž dovedl Liberec v létě 2002 k titulu, tvrdí, že lavírování Plzně a Slavie v průběhu jara svědčí o zprůměrizování nejvyšší soutěže. „Nepotvrzuje se, že podzimní série obou klubů, byť byly pozitivní, mají své opodstatnění v kvalitě. Z toho mírně vyplývá, že Plzeň se Slavií jsou schopni udělat i sérii opačnou,“ zamýšlí se fotbalový filozof. Zamýšlí se i nad dalšími otázkami: Proč už týmy nezvládají uplatnit typickou českou vyčůranost? Co stačí kvalitativně horším mužstvům, aby favority obraly jako se to stalo o velikonočním víkendu?
Plzeň prohrála a nabídla Slavii vrátit se do boje o titul. Ta však svůj zápas se Zlínem promrhala a padla 1:2. Co se děje s dvěma tabulkově nejlepšími celky soutěže?
„Pro analýzu je třeba mít dostatek informací a vidět věci v souvislostech. Může na to být iks názorů z jednoho zorného úhlu, které nebudou míst objektivitu a vypovídající hodnotu, protože budou postrádat souvislost s jinými faktory, kterých je samozřejmě celá řada. Ale obecný pohled je asi takový: v případě odpovídající kvality našich nejlepších mužstev by se to pravděpodobně nestalo. Svědčí to o jistém zprůměrizování soutěže a nepotvrzuje se, že podzimní série, byť byly pozitivní, mají své opodstatnění v kvalitě. Z toho mírně vyplývá, že Plzeň se Slavií jsou schopni udělat i sérii opačnou.“
Na co to ukazuje?
„Že si přijdou na své sázkové kanceláře. (směje se) Ale vážně. Kdyby Škoďák proměnil penaltu, jedním momentem by se utkání úplně změnilo a hovořili bychom o něčem jiném. Jenže Slavia utkání dotáhla do absurdního vrcholu, kdy si v nastavení nechala dát branku. Což není řídký jev, stává se to poměrně často. Pokud by se Slavia řídila příslovím, že lepší je holub na střeše než vrabec v hrsti, branku od Ekpaie by nedostala. Šla do rizika z hlediska touhy rozhodnout zápas a nemyslela na zadní kolečka.“
Pojďme k Plzni. Může hrát v jejím případě svoji roli i fakt, že mužstvo není pod přímým tlakem na výsledky? Stále má znatelný náskok.
„Do určité míry to je přirozený jev. Neřekl bych, že hráči to vědomě podceňují. Ale ono také existuje podvědomí a pracovat s ním je do jisté míry složitější. Vlivem prostředí, v jakém se hráči pohybují, vlivem sdělovacích prostředků a už jenom pohledem na tabulku, hráč do utkání nejde primárně s tím, že něco podcení, ale že neudělá nic navíc. Kdyby kvalita zmiňovaných týmů byla oproti ostatních tak strašně rozdílná, poradí si i tak. A pak je třeba také kalkulovat s českými povahovými rysy. Udělat s co s nejmenší námahou největší úspěch, s typickou vyčůraností.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
