PŘÍMO Z ANTERSELVY | Pořádnou štreku s radostnou událostí má za sebou český biatlonista Michal Šlesingr, kterému se v týdnu narodila dcera Viktorie. „Bylo to strašně silný. Kdepak endorfin z úspěšného závodu,“ uznal Šlesingr. A ač mu teď všichni v týmu říkají „Taťko,“ on věří, že mu narození potomka pomůže i psychicky do dalších závodů.
Jak jste čerstvý před závodem ve sprintu?
„To se uvidí na závodě, ale faktem je, že vzhledem k těm veselým událostem, bylo dost času na cestování. Jel jsem z Itálie na otočku domů a to také moc neprospívá. Člověk je z toho znavený, ale zase to jsou události, které je rád, že člověk nevynechá. Závody jsou v takovou chvíli druhořadé.“
Máte za sebou už spoustu úspěchů v biatlonu, narození dcery, to ale byl jiný druh radosti že?
„Ten první pohled na Viktorku, to bylo něco úžasného. To se nedá porovnat s vyplavením endorfinu, to je jiná záležitost. Je to strašně silný,“
Jaké to je se v takové chvíli připravit na závody? Koncentrovat se po takovéto události.
„Je to možná náročnější. Když jsem byl na tréninku, honila se mi při lyžování hlavou spousta věcí. Při střelbě ale ne. Až se postavím na start, tak se to snad přepne zpět, snad tam nic nehrozí. A i kdyby, tak je to takový zlom, se kterým se člověk musí srovnat.“
Co takhle vyhrát to pro ně?
„Bylo by to hezké, ale po tom náročném cestování a s tím, že Anterselva je ve vysoké výšce, to bude těžké. Trochu jsem na trati cítil, že se tu hůř dýchá, a když člověk nemá pár dní na to, aby se aklimatizoval, tak to nebude žádná procházka růžovým sadem. Ale věřím, že ty fyzické strasti mi vynahradí psychika a motivace.“
Cítíte se uvolněnější než dřív?
„Kéž by to tak bylo, to ukáže ale až závod. A nejen jeden. Kéž by mě to v tomto smyslu uklidnilo a člověk by si z těch výsledků tolik nedělal a tak o tom nepřemýšlel.“
Dobírají si vás už ostatní závodníci v reprezentaci?
„Oslavu si teď nemůžeme dovolit, budeme to muset splatit na jaře. Já jsem tu zprávu odeslal tolika lidem, že to Viktorce na zdraví neubere. Došla mi spousta gratulací a nebyli to jen kluci v týmu. Samozřejmě mě ale zdraví jako „Nazdar taťko.“ Člověk si to uvědomuje.“
