Soukalová cítí vzestup: Snad budu do MS v ideálu, přeje si biatlonistka
PŘÍMO Z ANTERSELVY | Ani jednou neminula a do sobotního stíhacího závodu si získala nadějnou pozici. Další šanci, jak může česká biatlonistka Gabriela Soukalová zaútočit na pódium.
A ač se poslední díl Světového poháru v Anterselvě, před MS v Novém Městě na Moravě koná ve výšce 1600 metrů nad mořem, nejlepší domácí reprezentantce to nevadí. „Jsem taková holka krev a mlíko,“ žertovala.
Desátým místem ve sprintu jste dosáhla nejlepšího českého výsledku v úvodním podniku SP v Anterselvě. Jste s tím spokojená? Přeci jen, střílela jste bez chyby. Mohlo to být i výš?
„Jsem spokojená za každé umístění do první desítky. A zvláště po nemoci, kterou jsem si před Vánoci prošla. Na startu jsem nevěřila, že mi to na té desáté místo dá. Navíc zdejší střelnice je jedna z nejtěžších a ještě při tréninku jsem hodně chybovala. Dost jsem se toho bála. Stála jsem tam déle, ale to souviselo s fyzickou kondicí, která ještě není super. Ale je zase lepší než před týdnem.“
„Tam bude strašně záležet na střelbě. Doufám, že se tady s tím popereme. Je to hodně o štěstí a to umístění si nehodlám troufat. Raději to nechám koňovi.“
Přesto, když cítíte, že se vám síly vrací, bude po Anterselvě čtrnáct dní do MS v Novém Městě ideální čas dostat se do nejlepší formy?
„To je těžké říct, čeká nás každopádně ještě další příprava. Snad to tam doladíme, a blýskneme se nějakým pěkným výsledkem.“
Jak jste na tom vůbec se silami? Teď jste výborně střílela, ale rozhodlo se v běhu…
„Když jsem koukala na analytické výsledky, dostala jsem od první Němky Gössnerové třicet pět vteřin, což na mě není špatný výsledek. Spíše se ale tak jedná o pocit. Když závodník vyjede už takový zakyselený a má pocit, že nemůže přidávat a bojí se, aby vydržel… ta forma je asi o pocitu než o vteřinách. Snad se brzy vrátím do pohody, hlavně na mistrovství světa.“
„Je pravdou, že ta nadmořská výška dělá divy. Je hodně závodnic, které se s tím nesrovnají, ale já mezi ně nepatřím. Navzdory své tělesné konstituci jsem docela výškařka. Nepatřím mezi tu hubenější část závodnic. Spíš jsem taková krev a mlíko. Beru to ale tak, že to jsem prostě já.“
Taková favoritka Gössnerová třeba udělala na střelnici sedm chyb. Jak moc bylo těžké se v takové výšce rozdýchat a skloubit to se střelbou?
„Střelba byla výrazně pomalejší. Je nutné snížit tepovou frekvenci z té maximální rychlosti. Jindy třeba zvolňuji běh padesát metrů před střelnici, a tady už musím tak sto metrů. A beztak jsem cítila, že mi ta muška tam poskakuje.“
