Hrál bláznivý fotbal v Libanonu. Byl v Albánii, kde za půl roku neviděl ani korunu. O záložníku Petru Trappovi (30), který má titul se Slavií i s Viktorií, dlouho nebylo slyšet. Najednou se v pátek objevil v základní sestavě Příbrami a bývalí spoluhráči z Plzně mu návrat opepřili trojkou.
Jeho rodina se divila, že klub ho tak tají. Ani muk kolem něj. Tři týdny se připravoval v dokonalém stínu, a najednou vykoukl v základu. Z ničeho nic. Petr Trapp se vrátil do Příbrami, do ligy.
Dvojnásobný ligový mistr už to u Litavky zná. Působil tu v sezoně 2012/2013. To byl právě ten poslední ročník před „poznávacím zájezdem“. V červenci 2013 se sbalil a odjel do Řecka na svou první zahraniční štaci.
Ve Verii strávil půl roku, tam se ještě nic zvláštního nedělo. V Superlize odehrál 24 zápasů a frnk do Libanonu. Do týmu Salam Zgharta.
„Jsou tam kluci strašně silní na balonu, techničtí, ale ta mentalita...“ kroutí hlavou Trapp. „Je složité s nimi dělat taktiku. Měli jsme holandského trenéra, který se snažil tým na zápas dokonale připravit, ale šlo to vždycky tak prvních dvacet minut. Jakmile jsme dostali gól, tak se to zvrhlo. Bránili jsme ve dvou a osm lidí se hnalo do útoku,“ směje se tomu dneska.
V zemi, která je obložená nehostinnou Sýrií a Izraelem, byl ale spokojený. „Byli jsme tam s rodinou, bylo to zajímavé, pěkné,“ nemá důvod nadávat.
Jenže pak ho kouč Stanislav Levý nalákal do Albánie. Odsud už si dobrých vzpomínek přinesl daleko méně. Ve Flamurtari Vlora vydržel zhruba půl roku, víc prý nešlo.
„Od začátku nám tam jenom lhali, nefungovalo nic a neviděli jsme tam za celou dobu ani korunu. Během sezony nakonec odešel skoro celý tým a dohrávali to s dorostenci,“ vypráví Trapp. „Fotbalově to ale šlo, byli tam velmi šikovní fotbalisti, taky to vidíte na jejich reprezentaci. Akorát to byla samá horká krev. Trošku do toho šlápnete a najednou po vás všichni startujou. A všude samá mafie,“ vybavuje si český záložník.
Přes krátkou zastávku ve slovenské Nitře se pak vrátil domů. A je za to rád. Ale i za prožité dobrodružství.
„Rodina je šťastná, že jsme zase doma. Máme tříletou holčičku, bude chodit v Praze do školky a já budu dojíždět. Ustálí se to,“ vysvětluje. „Kvůli penězům jsem tohle vyloženě nepodstupoval, ty kluby se dají finančně porovnat s lepšími kluby u nás v Česku.“ Tedy dva z nich, v Albánii se na výplaty moc nehrálo...
Teď má před sebou pořádnou fušku. Se spoluhráči nakopnout Příbram, aby se vyhrabala ze své bídy. Jako jediný tým nemá ještě ani bod a nedala ani gól.
