24. srpna 2011 • 13:01

Ladislav Macho aneb když chytá dědeček Bubák

Autor: Radim Trusina
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Zůstaň, jaký jsi... Řepku hráči žerou, bude výborný trenér, předpovídá Páník
Plekanec promluvil o Kladně: Když se pořád opakují stejné chyby, tak…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Má o 30 let mladší spoluhráče, na jaře se stane dědečkem a už 15 let pravidelně každý rok „končí“ kariéru. Zatím se to Ladislavu Machovi nepovedlo. Bývalý ligový gólman stále zůstává v brance – ve 49 letech nastupuje za divizního nováčka ze Štěchovic ve čtvrté nejvyšší soutěži u nás! A jde mu to náramně: v neděli vychytal výhru 5:0 nad Tachovem, která byla pro klub historicky první v divizi.



Jeho vrstevníci si chodí už jen zakopat za starou gardu, on sebou pořád mlátí o zem mezi mladými kluky. V  referátech o něm i soupeři píší, že je „nestárnoucí“. „Rozhodně je to lepší, než si číst, že bych měl být soudný a do branky vůbec nelézt,“ usmívá se Ladislav Macho. „I když je divize na můj věk dost vysoká soutěž, chtěl jsem ji zkusit. Až zjistím, že jsem na obtíž, zabalím to.“
Konec se ale podle všeho zatím nechystá. Macho pořád chytá výborně, je jasnou jedničkou týmu. „Když už se svléknu a jdu na hřiště, nechci to tam jenom odstát. Člověk je možná trochu masochista, ale nemám problém sebou prásknout k tyči na zem,“ vypráví Macho.

„Někdy se mi stane, že si řeknu: ´Tohle bych dřív asi měl´, ale snažím se využívat své zkušenosti.“

A té má opravdu hodně. Na začátku osmdesátých let narukoval do Dukly, kde potkal hráče jako Fiala, Vízek, Nehoda či Rada. Trenérem brankářů byl legendární Ivo Viktor. „Člověk byl jako mladý trochu pohodlný, dodnes jsem mu vděčný za to, že mě naučil zarputilosti,“ vzpomíná Macho.

I dnes se snaží chodit trénovat dvakrát týdně. A mladší spoluhráči ho vůbec nešetří. „Dědku na mě ještě nekřičí, ale to přijde. Spíš jsou to takové ty kulišárny, co se dělají brankářům. Ať si je zkouší, ale riskují, že půjdou pro míč k Vltavě,“ chechtá se Macho. Hřiště Štěchovic totiž leží kousek od řeky a zkušený brankář přiznává, že mu občas ujedou nervy a některému z „drzounů“ míč zakopne. „Člověk musí někdy udělat bubáka,“ usmívá se.

Respekt ovšem budí i bez toho. Váží sto kilo a umí se pořádně naštvat, což už ve Štěchovicích poznali. „Párkrát už jsem vlítnul v poločase do kabiny a řval jsem jako tajfun. Nikdo mi zatím neodsekl, protože v tu chvíli vypadám asi dost zle. Možná kluci brblají někde bokem,“ tipuje.

Opačně to tak ale nefunguje. Na téměř padesátiletého matadora si z mladších nikdo netroufne. „Ještě se mi nestalo, aby mě někdo ve Štěchovicích seřval. Často si do mě kluci rýpnou, ale nedovolí si ke mně to, co mezi sebou. Je možné, že mají nějakou úctu. Já se jim snažím hlavně pomoct, vybouchnu jen ve chvílích, kdy selže celý mančaft.“

Zvláštní přitom je, že není kapitánem. „Pro brankáře je komplikované být kapitánem. Mám něco za sebou - když to dřív hrozilo nějakým průšvihem, chytil si mě rozhodčí o poločase, ať si některé hráče srovnám, s tím nemám problém.“

Často bývá starší než rozhodčí i trenéři soupeřů. Nováčci v kabině mu rok co rok začnou automaticky vykat. Aby ne, po zimní pauze by měl být prvním dědečkem v áčku Štěchovic. „Asi si noví kluci myslí, že jsem funkcionář,“ baví se Macho. „Pokud mi ale nějaký mlaďas začne vykat, hned mu vynadám. Když jsem s někým v mančaftu, týkáme si a věk neřeším.“

Někdy vypráví mladším spoluhráčům, jak se hrál fotbal v době, kdy ještě nebyli na světě. „Dneska ani kluci neví, jak vypadá škvára. Já na ní chytal bez rukavic. To je pro ně sci-fi. Když zapršelo, míč měl osm kilo. Jednou jsem takhle dostal na Xaverově ze tří metrů od brněnského Mazury ránu do obličeje. Probudil jsem se až v kabině. To se vám dnes nestane.

Kdybyste vzali brankáře, co chytal před třiceti lety, a dali ho do dnešního fotbalu, byl by pěkně vykulenej. Všechno se mění, já bych ale bral, kdyby se vrátila malá domů,“ vtipkuje muž, který je známý hlavně ze Žižkova, Příbrami a Dukly.

V ní také narazil na trenéra Ladislava Škorpila, který mu dal pokutu 500 korun za to, že na soustředění jako brankář neběhal poslední. „Dvakrát mě varoval, když jsem ani potřetí nedoběhl na konci, tak jsem platil. Že prý má na běhání v týmu jiné hráče, já mám být jako gólman vzadu a sbírat odpadlíky,“ směje se Macho.

Teď už hromadné výběhy absolvovat nemusí. Hlídá si ale váhu, vždycky patřil k robustnějším gólmanům. „Váha byl můj celoživotní boj. Pořád se držím kolem 100 kilogramů, radši trochu pod. Nejsem ten, co by jedl jen cereálie nebo zeleninu. Dám si buřta, nevyhýbám se ani pečenému kolenu. Jen jsem trochu omezil jídlo večer,“ říká Macho.

Při zápasech je tak trochu atrakce. Lidé jsou na něj zvědaví a dost na něj reagují. „Skousnu toho dost, ale vulgární urážky mi vadí. Kdyby jeden pán neodešel v minulé sezoně v Kutné Hoře ze zápasu o pět minut dřív, asi bych si ho přitáhnul,“ vzpomíná Macho. „Občas mi někdo z protihráčů v zápalu boje něco řekne, ale to mi nevadí. Já se pak musím usmívat, když jdeme do kabin a slyším, že je mi skoro sedmdesát a nejsou schopní mi dát gól.“

Naposledy takhle smutnili hráči Tachova... Z Macha je dnes hrající legenda Štěchovic. Do klubu přišel před osmi lety, kdy se tam hrála III. třída. Od té doby zažil pět postupů, z toho poslední tři v řadě! „Štěchovicím jsem přišel pomoct na půl roku. V té době jsem chytal už jen za starou gardu a byl rozhodnutý, že do žádné soutěže nepůjdu, překecali mě,“ ohlíží se Macho. „No a vidíte, z půl roku je osm let. Jenže se nám dařilo, kdybychom prohrávali, možná bych to zapíchnul už dávno.“

Štěchovičtí ho berou jako místního, ač je z Prahy. Právě tady určitě zakončí kariéru. Všichni se ho ale stále ptají kdy. V červnu příštího roku, až se budou hrát poslední zápasy sezony, mu bude 50 let. Rád by slavil v brance. „Bylo by to hezké. Zatím jsem zdravý, takže pokračuju. Kvůli zranění jsem vynechal snad jen tři zápasy v životě.

Chytal jsem s naštípnutými žebry i s natrženou achilovkou. Dost toho překousnu. Jsem v tomhle věku trochu rarita, ale když jste mezi mladými, věk si tolik nepřipouštíte. Neřeším to. Můžu skončit za měsíc nebo za dva roky.“

Vstoupit do diskuse
0

EURO 2024 v Německu

Program EURO 2024 Los EURO 2024 Vstupenky na ME ve fotbale Kvalifikace na EURO 2024

Mistrovství Evropy ve fotbale 2024 se koná od 14. června do 14. července v Německu. Turnaje se zúčastní 24 týmů. Česká fotbalová reprezentace se představí ve skupině F proti Portugalsku, Turecku a vítězi baráže C.

Fotbal dnes * Evropská liga * Slavia - AC Milán v TV * Liverpool - Sparta v TV

Články odjinud


Články odjinud