V Belgii je známější než v Česku. Kdyby neměl problémy v rodině a nepředhodil mu nabídku jeho „osudový“ kouč Vlastimil Petržela, těžko by RICHARD CULEK svolil po devíti letech k návratu.
V FC Brusel dělal kapitána, ve Viktorii Žižkov zatím hledá se spoluhráči společnou řeč. Ovšem návratu, byť do druhé ligy, nelituje. „V Česku je život jednodušší,“ říká pětatřicetiletý liberecký rodák.
V Belgii jste hrál fotbal na vrcholové úrovni devět let. Jste na to pyšný?
„Nechci, aby to vyznělo nějak namachrovaně. Ale ano, jsem na to hrdý. Hrál jsem tam dlouho. Nastupoval jsem pravidelně, lidi mě měli rádi, dělal jsem kapitána týmu. Bohužel se Brusel dostal do finanční krize. Peněz je ve fotbale míň a míň. Je mi pětatřicet let. Nevím, jak dlouho ještě budu rád. Cítím se dobře, jsem zdravý. Tento rok patří Viktorce. Dál neplánuju. Dřív jsem plánoval, ale život se mi trochu změnil. Od té doby to beru jinak.“
Co vám chybí z Belgie?
„Výborná belgická čokoláda, úsměvy lidí. Na druhou stranu jsou u nás hezčí holky. (směje se) V Belgii jsem si za deset let udělal hromadu přátel a získal spoustu fotbalových kontaktů. Rád bych je v budoucnu nějak využil.“
Proč jste se vlastně vrátil?
„Upřímně, mám nějaké rodinné problémy. Jsem rád, že jsem zůstal v Čechách a rodina je pohromadě. Doufám, že to tak zůstane. A jestli je mi dobře? Ano, jsem rodilý Čech, proti této zemi nic nemám. Trenér Petržela o mě měl zájem a já chci pomoci Viktorii zpátky do nejvyšší soutěže. Kromě Pavla Mareše a Adama Petrouše jsem nikoho v mužstvu neznal. Ale kluci mě mezi sebe vzali velmi dobře.“
Není život v zahraničí pohodlnější než v Česku? Mnoho lidí to tvrdí.
„V čem by měl být? (nesouhlasně) V cizině je to o tvrdém chlebu. Člověk musí být pořád připravený, neustále ve střehu. Musí být lepší než domácí, kteří se na něho koukají jinak. Venku je to příjemnější v tom, že lidé jsou uvolněnější. V Čechách se furt někam spěchá. Ale co se týče fotbalu, tak je to trošičku jednodušší tady. V zahraničí je větší tlak.“
| RICHARD CULEK |
| Narozen: 1. dubna 1974 Pozice: záložník Hráčská kariéra: Liberec (1992-1994), Benešov (1994), Liberec (1995) Chemnitz (Německo, 1995-1997), Liberec (1997-1999), Bohemians Praha (1999-2000), Lommel (Belgie, 2000-2002), Westerlo (Belgie, 2002), Lommel (2002-2003), FC Brusel (Belgie, 2003-2009), Viktoria Žižkov (2009-?) Zajímavost: Když působil v německém Chemnitzu, nastupoval v záloze s Michaelem Ballackem, nynější hvězdou Chelsea. „On pak přestoupil do Kaiserslauternu. Já jsem měl podepsat smlouvu s Mnichovem 1860, ale zlomená čéška mě o tuhle šanci připravila,“ líčí Culek. |
„Dojíždím. Trénujeme v Horních Počernicích, což je padesát minut cesty. To je ten nejmenší problém. S tímto si v cizině trenéři hlavu nelámou. Říkají: My ti zařídíme trénink a je na tobě, jak budeš trénovat a hrát. Nikdo vás nekontroluje, co jíte a jestli pijete alkohol. Prostě musíte v sobotu večer ukázat výkon. Když ho nepředvedete, tak ahoj. Jsou tam jiní hráči.“
Jezdíte společně s koučem Vlastimilem Petrželou?
„Trenér většinou zůstává po tréninku ještě nějakou dobu v Praze. Zatím jsme spolu nejeli. Já řídím hrozně rád. Když bude mít zájem, klidně ho svezu.“
Petržela o vás mluví jako o rodinném příteli. Při zápase ale na vás křičí. To vám nevadí?
„Vůbec ne, jsem na to zvyklý. Trenéra respektuji. Nemám s tím řvaním vůbec žádný problém. On chce vyhrát a já taky. Jsem stejný typ. Kouč mě neponižuje. Jde mu o to, abychom zvítězili. Petrželu znám dlouho. Myslím, že je teď zdravotně úplně v pořádku. Před iks lety, kdy mě trénoval poprvé, byl možná trošku emotivnější. Ale v poločase v Třinci dal v šatně najevo, že to nezapomněl.“ (úsměv)
Na střídačce přitom vypadal dost v klidu, že?
„Vnitřně byl určitě nespokojený. Ale nemá smysl řvát na celý stadion, jací jsme matějové. On není typ trenéra, který by dělal před lidmi nějakou show. Co chce, to pěkně řekne při hodnocení v kabině z očí do očí.“
Chtělo by to zlepšit komunikaci na trávníku, ne? Ve středu zálohy jste se občas s Josefem Hušbauerem pletli...
„Máte pravdu. Taky jsem si toho všiml. Zvykáme si na sebe. Pepík by neměl chodit do soubojů, ale tvořit hru. Od soubojů jsem tam já. Nemám takové technické předpoklady jako on. Fotbal hrát umím, ale každý máme na hřišti své úkoly.“
Co pozitivního byste našel na zápase prvního kola v Třinci, kde jste prohráli 0:1?
„Ve druhém poločase jsme si vypracovali hodně brankových příležitostí. Chybělo bohužel víc štěstí, klidu a umu v zakončení. Když jsme hráli po zemi, byli jsme daleko lepší než Třinec. Na tomto stadionu jsem hrál poprvé. Šest hodin v autobuse jsem cestou na zápas dlouho nestrávil. To byla pro mě rarita. Nevím...Nechci snižovat vítězství soupeře. Ale jsem v šoku.“
Z čeho?
„Upřímně musím říct, že mi vadilo, jak hráči neustále leželi na zemi. Na to vůbec nejsem zvyklý. Člověk se protihráče jenom dotkne, ten spadne a řve u toho, jako by mu málem upadla hlava. A nejsmutnější na tom je, že rozhodčí se to ani nesnažil potlačit. Kolikrát jsem si říkal, že musí pro toho hráče, který vypadal, že má zlomenou nohu, přiletět vrtulník. A on se nakonec opláchl vodou a hrál dál. V zahraničí by si tohle nikdo nedovolil, protože by se na něj dívali jako na blázna. Abych vám pravdu řekl, i já koukal jako blázen.“ (úsměv)
Žižkov všichni experti považují za velkého favorita druhé ligy. Ale už duel v Třinci ukázal, že to vůbec nebude mít lehké...
„My to víme. Nebudeme to mít snadné, to je jasné. Společně se Zlínem jsme favorité druhé ligy. Všichni se na nás budou chtít vytáhnout. O to silnější musíme být v hlavě. Ale jak jsem už říkal po Třinci v kabině. Nebudeme koukat do země, protože to je cesta do pekel. Jeden den budeme smutní, další den si porážku rozebereme a pak už se budeme koukat na další zápas s Vítkovicemi. Druhá liga bude bojovná, hrají ji mladí kluci. My musíme hlavně dávat góly.“
RICHARD CULEK
