ROZHOVOR - Deník Sport ho označil za nejkvalitnější posilu zimního přestupového období v Gambrinus lize. Mario Holek, pětadvacetiletý záložník pražské Sparty, který by za dva týdny neměl chybět v sestavě proti Slovácku, počítá s vyšším očekáváním. „Jsem na to připravený,“ přiznal.
Za posledních patnáct měsíců odehrál v ukrajinském Dněpropetrovsku Mario Holek jen jeden ligový duel. Přesto šestinásobný reprezentant po příchodu do Sparty věří, že se na něm dlouhá pauza nepodepíše a rychle se dostane do tempa.
Sport vás vyhlásil nejkvalitnější zimní posilou. Ve Spartě budete hodně sledovaný. Počítáte s tím?
„Já podobné ankety nějak moc nesleduju, neupínám se na to. Ale přišel jsem do Sparty, která je pod mediálním tlakem a má ty největší ambice a myslím, že jsem na to připravený. Budu se snažit naplnit očekávání.“
Zmínil jste tlak kladený na nejlepší týmy. Bylo to na Ukrajině podobné?
„Ano. Mančafty, které hrají vpředu, jsou pod tlakem fanoušků, stejně jako ze strany médií. Je to na podobné úrovni jako u nás. S Dněprem jsme měli hrát nahoře, ale když nám nevyšlo pár zápasů, hned se to řešilo. Jak s námi kouč pracuje na tréninku a podobně. Pokud chce někdo hrát nahoře a nemá výsledky, musí s tím počítat.“
Z Ukrajiny jste se vrátil do české ligy po čtyřech letech. Co byste chtěl ve Spartě dokázat?
„V prvé řadě vyhrát titul. A hlavní úkol, který tady máme, jsou evropské poháry. Všichni si přejeme dostat se do Ligy mistrů. To láká každého.“
Za čtrnáct dní začíná jarní část ligy. Vy jste od října 2010 odehrál jediný ligový duel. Není to až příliš velký handicap?
„Je to delší doba, ale snažím, se trénovat a připravovat naplno. Jestli je to nějak znát, to je spíš otázka na trenéry. Co se týká mě samotného, cítím určité rezervy, mohl bych být rozehranější. Ale máme během zimy dost přípravných zápasů, takže je prostor na to, abych se do toho dostal.“
V čem cítíte největší rezervy?
„Při práci s balonem až tolik ne, spíš třeba při pohybu na hřišti a vnímání prostoru. A možná i trochu v sebevědomí. Ale to se dá rychle spravit několika zápasy. Přál bych si, aby to bylo co nejdříve.“
Za necelé čtyři roky v Dněpru jste si připsal jen šedesát ligových zápasů, což není vysoké číslo. Proč jich nebylo víc?
„První dva roky jsem pod trenérem, který si mě přivedl, hrával celkem pravidelně. Potom jsme nepostoupili do pohárů přes Bellinzonu, která je tady s námi na soustředění, odešel náš kouč a začali se tam střídat další trenéři. Po příchodu Juanda Ramose jsem nastoupil asi dvakrát, a když jsem se vrátil z reprezentačních zápasů proti Skotsku a Lichtenštejnsku (říjen 2010), tak už jsem nedostal čuchnout. Navíc jsem měl i pár zranění, což k tomu taky přispělo. Určitě bych si přál hrát víc.“
Proč vám nedal čuchnout?
„Nevím, těžká otázka. Asi měl vytipované jiné hráče. Vždycky to bylo tak, že když mu někdo na nějakém postu neseděl, snažil se přivést nového borce. Hráče si oťukal, a pokud mu úplně neseděl, přesvědčoval vedení, aby někoho koupili. V každém přestupovém období přišli tři čtyři noví.“
Ramos měl úspěch v Seville, ale v dalších klubech se mu už tolik nedařilo. Má pověst kouče, který hodně dbá třeba na stravovací režim a disciplínu. Potvrdil to i v Dněpru?
„Když přišel, snažil se zavést nějaký režim. Třeba hned po tréninku nějaké ovoce. Že by se výrazně změnil jídelníček, to zase ne, ale prý k tomu mělo dojít teď v novém roce. Co se týká disciplíny a životosprávy, to byl docela přísný. Dával i pokuty. Například když někdo přišel pozdě na trénink.“
Myslíte, že vám angažmá na Ukrajině po fotbalové stránce pomohlo?
„Dalo mi nějakou zkušenost. Přišel jsem mladý, možná jsem byl trochu naivní, když jsem si myslel, že to půjde samo a budu hned hrát. Jenže tam bylo potřeba pracovat daleko víc než třeba předtím v Brně, kde mi to stačilo. Konkurence v Dněpru byla velká. Ukrajinská liga mi přišla techničtější a rychlejší než česká. Já to angažmá hodnotím spíš pozitivně než negativně.“
Nebyl to až příliš uspěchaný krok jít ven tak mladý?
„Těžko říct, jak by se to vyvíjelo. Ale když se podíváte na situaci v Brně, možná jsem odešel za pět minut dvanáct. Možná jsem mohl zvolit jiný směr, ovšem nabídka od Dněpru byla tehdy konkrétní a jsem rád, že jsem ji využil. To, co se děje teď v Brně, je k pláči.“
Jaký vůbec byl život v Dněpropetrovsku?
„Je to velké město, navíc na řece, takže v létě to vypadalo jako u moře. Já tam přišel v zimě, všechno bylo černobílé, trochu depresivní. Ale zhruba po roce se to spravilo, zvykl jsem si a když jsem odcházel, měl jsem i pocit nostalgie. Nic mi tam nechybělo.“
Ukrajina hostí spolu s Polskem EURO 2012. Motivuje vás účast na šampionátu?
„Bylo by to hezké, ale pro mě je teď nejdůležitější prosadit se ve Spartě. Zatím se soustředím jen na to, abych se dostal do sestavy a pomohl ke splnění cílů, které máme.“
