Smutný osud naděje: Kariéru Haška ml. ukončila roztroušená skleróza

Na otcův odkaz navázal jménem i herním pojetím, taky to byl defenzivní buldok. Jeho skvělou kariéru však nenapodobí. Ligová bilance Ivana Haška, odchovance Bohemians 1905, se zastavila na 23 startech, zřejmě nadobro.

Jak jste se o nepříjemné diagnóze dozvěděl?
„Na přelomu června a července mě začala brnět hlava a celé tělo, tak jsem šel k doktorovi, kde mi to oznámili.“

Věděl jste hned, co to pro vás znamená?
„Po prvních vyšetřeních ještě ne. Ale pak mi paní doktorka vysvětlila, co mám za nemoc, a výslovně mi řekla, že bych měl skončit s vrcholovým sportem. Teprve tehdy mi to došlo.“

To pro vás musela být velká rána...
„Určitě. V té době jsem se zrovna cítil dobře, měl jsem chuť do fotbalu jak po fyzické, tak po psychické stránce. Ale co se dá dělat, to je život.“

Basketbalista Pavel Miloš se se stejnou nemocí dokázal do nejvyšší soutěže vrátit. Proč vy nemůžete?
„Jsem si toho vědom, jeho příběh jsem si četl. Basket je sice náročný, ale fotbal je v tomhle ohledu ještě náročnější. Paní doktorka mi důrazně řekla, že vrcholový sport určitě ne.“

Přitom minulou sezonu jste strávil na hostování ve sparťanském béčku, a vypadalo to, že jste tam fotbalově pookřál. Bylo to tak?
„Právě. Cítil jsem se ve Spartě dobře, byl jsem tam spokojený. Když mi skončilo hostování, měl jsem i nějaké nabídky do zahraničí. Ale bohužel, přišla tahle rána a konec.“

Vy jste si přitom při fotbale užil se zdravotními problémy svoje...
„Měl jsem zlomenou nohu, byl jsem na operaci s kolenem, k tomu chronické problémy s rameny. Je pravda, že těch zranění bylo víc.“

Jak vypadá nyní vaše léčba?
„Obden si píchám injekce, jsou to interferony, které tu nemoc nějakým způsobem potlačují.“

Přišel jste ještě na další příklad sportovce, který bojoval se stejnou chorobou?
„Ani ne. Roztroušená skleróza se projevuje kolem dvacátého roku a sportovci většinou kvůli ní skončí. Znám vlastně jediného, kdo s ní pokračoval – toho pana basketbalistu. Nikoho jiného.“

Kdo je vám nyní největší oporou?
„Určitě rodina, přátelé, přítelkyně. Lidé, kteří mi pomáhají k tomu, abych mohl žít normálním životem dál.“

Byl jste navštívit otce na jeho exotickém angažmá v Dubaji? To by mohlo být příjemné rozptýlení.
„Zatím jsem za tátou nebyl, ale mám to v plánu. Když mě to chytlo, byl táta zrovna tady – a byl mi v začátcích nemoci velkou oporou.“

Váš otec má hodně známých po celém světě. Vkládáte naděje do toho, že by vám mohl zařídit nejlepší lékařskou péči?
„Má paní doktorka Havrdová patří mezi nejlepší v Evropě. Jsem s ní v kontaktu, komunikujeme spolu. Právě ona mi řekla, že dosud nejsou žádné léky, kterými by se dala roztroušená skleróza vyléčit. Zatím se to dá jen potlačit a jakékoli fyzické nebo psychické zátěže to jen zhoršují.“

Může mít tato nemoc původ ve vaší profesionální kariéře?
„To si nemyslím. Prostě to tak nějak přišlo. Nikdo neví, co nemoc způsobuje. A nemyslím si, že bych jako fotbalista byl pod nějakým obrovským tlakem nebo abnormální fyzickou zátěží, aby to mělo na vznik nemoci nějaký vliv.“

Nemůže hrát roli třeba faktor dědičnosti?
„Moje sestřenka má podobný problém, ale nikdo další z rodiny roztroušenou sklerózu neměl.“

Zdravý člověk má milion přání, nemocný jenom jedno. Jak přesně zní to vaše?
„Normálně žít, aby mi při tom nemoc příliš nevadila. Chci dostudovat a začít něco dělat.“

Souvisí vaše plány i nadále s fotbalem?
„Zatím věnuju všechen svůj čas studiu na Bankovním institutu, kde navštěvuju obor bankovní management. Pak mám v plánu udělat si trenérskou licenci. Pokud mi to půjde, určitě bych chtěl u fotbalu zůstat.“