Se Stanley Cupem se polaskal hned na ledě, pak si ho užil v létě doma v Česku. Před novou sezonou v rámci další slávy dostal vítězný prsten, minulý týden byl v Bílém domě a pozdravil se s americkým prezidentem. „Takže oficiality spojené s vítězstvím máme za sebou. Teď už to jen vyhrát znovu,“ s úsměvem tvrdí obránce Michal Rozsíval z týmu Chicago Blackhawks.
U obhájců Stanley Cupu na rozdíl od spoluhráče Michaela Frolíka (byl vyměněný do Winnipegu) zůstal, vedení mu nabídlo nový kontrakt. Ale s tím, že neodehraje v základní části celou porci zápasů. Což se také děje. „Máme jednoho obránce navíc, takže se pravidelně střídáme. Ale věděl jsem, do čeho jdu, nevadí mi to,“ říká 35letý bek.
Skutečně v tom pro vás není žádný problém?
„Ani ne, takhle mi to řekli dopředu. Chtěli praktikovat to samé, co minulou sezonu, kdy byl jeden obránce navíc, takže jsme se o to místo střídali. Teď je to stejné. Kouč (Joel Quenneville) si myslí, že vzhledem k mému věku to bude nejlepší způsob, jak si udržím stálou výkonnost. Takže to tak beru. Pravidelně se točíme. A když už nastoupím, hraju docela dost.“
Jenže z posledního povedeného play off, kdy se z vás stal klíčový zadák, jste byl asi více namlsaný.
„Ale já věděl, do čeho jdu. Není to tak, že bych byl překvapený, co se děje, nikdo mě nenutil další kontrakt podepsat. Pro mě je důležité, že tým vyhrává a vím, že mu stále můžu nějak pomoct. To mě uspokojuje. A jestli hraju každý zápas, to mě momentálně nijak netíží. Hlavní je, že cítím, že to ještě můžu hrát, a vždycky, když naskočím, se snažím odvést maximum. Není to tak, že zničehonic nehraju deset zápasů v kuse, to bych asi odpovídal jinak. Ale takhle na to koukám pozitivně.“
Evidentně vás opět šetří na play off.
„Pracujeme na tom, abychom se tam dostali. Snad to klapne, ale liga je ještě vyrovnanější než naposledy, je víc týmů, které hrají špičkový hokej. Uvidíme, jak to dopadne. Když to klapne, tak ve vyřazovacích bojích bych už pochopitelně chtěl hrát víc. Jako každý.“
Trenér Alois Hadamczik uvedl, že jste jedním z adeptů pro olympiádu v Soči, ale že je škoda, že nehrajete víc. Zaznamenal jste to?
„Ano, četl jsem to. On ale nikdo pořádně nevěděl, co se tady děje. Pravidelně se střídáme, ale s výkonností to nesouvisí.“
I tak je vyhlídka startu v Soči pro vás mimořádnou motivací?
„Určitě ano, na olympiádě jsem ještě nebyl. Doufám, že mám šanci. Udělám všechno pro to, abych si o nominaci svými výkony řekl.“
Třeba to, že nebudete tak stahaný, může být vaší výhodou.
„No jasně. Já bych tam byl jediný čerstvý!“ (usměje se)
Chceme s Chicagem další Stanley Cup
V Chicagu se musíte obejít bez Michaela Frolíka, kterého po zisku Stanley Cupu poslalo vedení do Winnipegu. Nemrzí vás, že jste z českých hráčů zůstal sám?
„Je to super kamarád, ale nedá se nic dělat. Jsou tady naši bratři ze Slovenska (Marián Hossa a Michal Handzuš), takže to je výhoda. Celkově tady máme skvělou partu.“
V úvodu tohoto ročníku jste dostali prsteny pro vítěze Stanley Cupu. Jaké jsou?
„Krásné! (usměje se) Takže už mám všechno, co k triumfu patří. Všechno je za námi, takže teď už nám nezbývá nic jiného, než vyhrát další.“
Nosíte ten prsten?
„Ne, nejsem ten typ.“
Ani do Bílého domu na návštěvu amerického prezidenta jste si ho nevzal?
„Zapomněl jsem. Vůbec jsem si neuvědomil, že je to ideální příležitost, kdy si ho vzít. Ale jak na to člověk není zvyklý, nedošlo mi to.“
Kde je schovaný?
„Na bezpečném místě. Víc neprozradím.“ (pousměje se)
Z Obamy jsem byl pořádně vyjukaný
Jaké to vůbec bylo při návštěvě u Baracka Obamy?
„Je to mimořádný zážitek, ne každému se to poštěstí. V minulosti už jsem jednou v Bílém domě byl, to jsem ještě hrál za New York Rangers a někdo nás vzal na prohlídku. Ale to se nedá srovnávat, teď u toho byl i pan prezident, s kterým jsme se mohli osobně pozdravit. Navíc to všechno bylo umocněné ziskem Stanley Cupu.“
Jaké bylo, když jste Obamovi mohl potřást rukou?
„Nevím, jak jsem u toho vypadal já, ale když jsem viděl některé ostatní kluky, tak mi přišlo, že se koukali na Pánaboha... (usměje se) Byli z toho dost vykulení, ale nedivím se. Určitě jsem tak vypadal i já, protože setkat se s možná nejmocnějším mužem planety, to se nestává tak často.“
Prý jste mu dali přístroj na výrobu popcornu.
„Ano, byla to mašina, která se podobala Stanley Cupu. A byla u toho i sranda, protože on mu to předával Gary Bettman (šéf NHL), ale těsně předtím, než k tomu došlo, tak se mu to rozpadlo v ruce! A přesně v době, kdy pan prezident vešel do místnosti, tak na zemi ležely dva kusy a Bettman je sbíral... Obama se usmál a říkal: Aha, takže tohle je ten dárek pro mě, jo? Byla to legrace.“
Byl prostor si s prezidentem i nějak neformálně popovídat?
„Tak to vůbec ne. Všechno bylo do putníku naplánované. Co udělá, kam půjde, kam se postaví. Takže nás jen pozdravil, měl proslov. A jakmile to skončilo, odešel a už jsme ho neviděli.“
On v Chicagu dlouho žil, takže o to víc to pro něj znamenalo, že?
„Určitě ano. On dělal senátora za stát Illinois, takže bylo vidět, jak ho to těší. Navíc on má ke sportu velmi blízko.“
