Česko na nohou. Tak se slavilo na Staromáku
Byla to nádherná atmosféra. Češi dokázali, že když se naskytne příležitost, umí se semknout do národního cítění a patřičně fandit. A finále mistrovství světa proti odvěkému soupeři Rusku takovou příležitostí rozhodně bylo. Několik tisíc fanoušků přišlo na Staroměstské náměstí v Praze a do jeho památné historie vepsali další národní událost. Tentokrát hokejovou.
Zahraniční turisti jen zírali, v co se nejproslulejší pražské lákadlo Staroměstské náměstí proměnilo. V obrovský fanouškovský kotel, který doslova syčel párou při sledování finálového zápasu hokejového šampionátu.
Přikládaly pod něj hlasivky stovky fandů, kteří posílali své povzbuzování do dalekého německého Kolína. Přesto byli před dvěma velkoplošnými obrazovkami dění nesmírně blízko. Přímo na dosah.
Uběhlo dvacet sekund z finálového duelu a nad hlavy těsného davu vylétly desítky vlaječek české státnosti. „Góóol,“ zaburácelo místem, kudy kráčely dějiny národa. Český náboženský buditel 15. století Jan Hus jen shovívaně hleděl ze své bronzové věčnosti na to, v jaké vlastence se dokážou jeho potomci proměnit. Kdyby mohl, fandil by snad taky.
Podle odezvy publika se dalo snadno rozpoznat, co se na kluzišti kolínské haly děje. Každý vydařený Vokounův zákrok byl oceněn halasnou pochvalou, při vyloučení svěřenců trenéra Růžičky se ozývalo odmítavé mručení. Když brankový rozhodčí posuzoval, zda ruský gól padl už po skončení času první třetiny či nikoli, všichni s napětím čekali, na jeho verdikt. Nikdo se nedovážil odskočit si, přestože přestávka k vyprázdnění močového měchýře přímo vybízela.
Finále Česko - Rusko jsme sledovali ONLINE s komentáři trenéra Vůjtka a české fanynky »
Zatížení tohoto tělesného orgánu bylo totiž značné. K hokeji, oblíbenému sportu českého národa, patří totiž i zlatavý mok, který tuto zemi proslavil stejně věhlasně. Půllitry cinkaly po celou dobu finále. Sličná šenkýřka vydatně zásobovala stánkaře, hasila jejich žízeň rychlým tempem. Nosila na sobě dres s číslem 29 a jménem Vokoun.“Ryba vyžaduje zapíjet,“ smála se.
Dres českého brankáře byl hodně používaným módním artiklem tohoto večera. Konkurovat mu mohl jen Jaroír Jágr, největší hvězda výběru. Jeho magické číslo 68 na sebe oblékli fanoušci bez rozdílu věku a pohlaví. Staroměstské náměstí se tak proměnilo v největší ´Jágr Bar´na světě.
Finálové zápasu ustoupil i věhlasný orloj, když v plnou hodinu se vydali apoštolové na pravidelnou obchůzku, nezlákali tolik obdivovatelů jako v jiné době. Oči přítomných byly přilepeny na televizní obrazovky. A nejlepší výhled měli ti, kteří vyšlapali na rozhlednu věže Staroměstské radnice.
Hokej si podmanil jedno z nejpůvabnějších míst starobylé Prahy.
