Tak to je škoda! A veliká. Považte, na mistrovství světa v Bratislavě se v jednom útoku vedle sebe měli postavit Jaromír Jágr a Martin Straka. Těžko uvěřitelná představa se blížila realitě. Bohužel jen chvíli, zlomená kůstka na noze plzeňského vůdce naplánovanou akci roztrhala na cucky.
V druhé půlce března se to všechno upeklo. Zatímco extraligou cloumaly boje v play off, kouč Alois Hadamczik usilovně pracoval na domluvě s Martinem Strakou. Na domluvě, na jejímž konci měla být nominace 38letého bojovníka na šampionát na Slovensku. Povedlo se, jenže…
Nepříjemná nehoda Martina Straky při partičce golfu zrušila všechny Hadamczikovy plány. Sen dát do kupy po šesti letech Jágra se Strakou padl. „Mrzí mě to hodně,“ přiznal až včera trenér, co měl za lubem.
Šokující posilu reprezentace chtěl původně představit 28. března v Praze na srazu před utkáními v Norsku. Nevyšlo to. Krátce před tím Strakovi dali ve špitále sádru na nohu.
„Moje blbost,“ popisoval tehdy sám hráč Sportu, jak přišel ke zlomenině kosti v blízkosti malíčku. Straka a reprezentace? To k sobě naposledy pasovalo na olympiádě v Turíně 2006. Třeba kouč Růžička zkušeného útočníka žádal o posílení v minulých dvou letech, do boje o něj pro Vancouver 2010 se zapojil i svaz, ale všechno marné. Čím tedy Hadamczik Straku zaujal?
„Nic za tím nehledejte,“ reagoval současný trenér elitního mužstva. „Když jsem Martinovi poprvé zavolal, jenom se nad tím návrhem pousmál. Ale pak jsme si sedli, povídali si o reprezentaci, zda by si chtěl po delší době zase zahrát. Netlačil jsem na něj. A on se nakonec rozhodl, že do toho půjde. Měl jsem z toho velkou radost. Až jsem byl překvapený jeho vstřícností.“
Hadamczik měl od začátku jasno, kam Straku postaví. K osmašedesátce. „Ti dva spolu odehráli kus života. A odehráli to výborně. Jsem přesvědčený, že by Jarda s Martinem vytvořili excelentní dvojici,“ netajil se trenér.
I pro Jágra mělo být Strakovo angažmá překvapením. „Jarda mně do telefonu povídal, že je zvědavej, jakého centra mu dám. Říkám mu, ať se nestará, že už pro něj něco chystám,“ pousmál se Hadamczik. „A pak když jsem ho měl, tak mi ho sestřelili,“ posteskl si.
Jakmile se trenér dozvěděl, co se Strakovi přihodilo, nebyla s ním prý řeč. Cenný úlovek měl v hrsti a pitomá náhoda mu ho vyrvala…
Zprvu se domluvili, že nic nevzdávají, přesto oba cítili, že se Bratislava vzdaluje. „Věřili jsme, že za čtrnáct dnů sundá sádru a bude moci začít s tréninkem. Ale nešlo to, ta zlomenina si vyžádala měsíční přestávku. Teprve před pár dny dal tu sádru dolů,“ líčil Hadamczik.
Smůla. Jistě, veliká. „Obrovská,“ kroutil hlavou kouč. „A pro mě největší ztráta před šampionátem,“ rychle doplnil s výrazem ve tváři, jemuž nešlo nevěřit.
| „Stál jsem u odpaliště, kamarád odpaloval míček, já stál před ním místo toho, abych byl za ním. Stál jsem zkrátka tam, kde jsem neměl, co dělat. A jemu to bohužel ulítlo… Kdybych aspoň zůstal stát, dostal jsem ji jenom do stehna. Jenže já nadskočil, rána přišla z boku přesně do malíčku a zlomila mi kůstku. Kámoš mě ještě upozorňoval, ať si popojdu, že mu míček špatně leží. V životě by mě nenapadlo, že to takhle dopadne, mířil úplně jiným směrem, než jsem byl já. Tohle se může stát jenom mně. Moje blbost.“ |
