Ze Zlína na sever Čech. Teprve podruhé v kariéře pozná Jaroslav Balaštík extraligu z jiného než zlínského pohledu. Do konce sezony bude střílet góly za Bílé Tygry. Trojnásobnému nejlepšímu střelci soutěže tak skončila individuální dřina, kdy buď trénoval sám, nebo se připravoval s amatéry v Uherském Hradišti. Od dnešního dne je Jaroslav Balaštík oficiálně až do konce sezony Bílým Tygrem. Na nové angažmá po překvapivém konci ve Zlíně čekal bezmála dva měsíce.
Cítíte teď úlevu?
„Nevím, jak to myslíte, ale úleva to v žádném případě není. Je to pro mě zase výzva a velká motivace. Domluvili jsme se v Liberci na smlouvě do konce sezony. Na angažmá se těším a doufám, že svou hrou pomůžu mužstvu k lepším výsledkům, abychom se dostali do play off.“
Úleva v tom smyslu, že zase můžete hrát extraligu.
„Byl to měsíc a půl. Čekal jsem na to správné angažmá, které by mě oslovilo. Nějaké nabídky jsem měl, ale nebylo to podle mých představ, kde bych hrát chtěl. Až když se ozval Liberec, řekl jsem si, že je to nabídka, na kterou jsem čekal a kvůli které jsem se měsíc a půl připravoval individuálně. Po rozhovoru s trenérem Čadou jsem kývnul na to, že půjdu na čtyři dny do Liberce trénovat s tím, že se na konci týdne rozhodne.“
V Liberci jste byl vlastně na testech. Věděl jste, že uspějete?
„To jsem nevěděl (usměje se). Ale proč bych na to nepřistoupil... Líbilo se mi to, bylo to postavené férově. Přijeď a na konci týdne podepíšeme smlouvu, nebo ji nepodepíšeme. Pro mě to nebylo nic, čeho bych se měl bát. Akceptoval jsem to a jsem rád, že to vyšlo.“
Berete to jako předčasný dárek k Vánocům?
(usměje se) „To ne, nehrál jsem jen měsíc. To není tak hrozná doba. Když jste zraněný, je to horší, protože nemůžete nic dělat. Já jsem trénoval a udržoval se v kondici, takže v tom nevidím něco až tak zvláštního. Samozřejmě zápasové tempo může být jiné, ale na to se nachystám a udělám vše proto, abych už od prvního zápasu byl v dobré formě a klukům pomohl.“
Čím vás Liberec oslovil?
„Liberec jsem bral vždy jako klub na úrovni. Má krásnou halu, výborné zázemí. Ale vždy mu něco chybělo, aby se dostal mezi nejlepší mužstva v lize. Po rozhovoru s trenérem Čadou jsem do Liberce chtěl definitivně jít a klubu pomoci k co k nejlepšímu výsledku.“
Přes měsíc a půl jste trénoval sám. Jak jste to snášel?
„Na suchu jsem trénoval sám, hodně jsem běhal, chodil do posilovny. Ale na led jsem chodil s klukama v krajském přeboru v Uherském Hradišti, což asi nebylo ideální, ale jiná možnost nebyla. Za to jim patří dík, že mě mezi sebe vzali a mohl jsem chodit alespoň třikrát čtyřikrát na led. Udržoval jsem se, jak to šlo, a čekal na tu správnou chvíli. A ta nakonec přišla.“
Z extraligových tréninků do krajského přeboru, to je velký skok, ne?
„Je, tréninky je potřeba si nastavit na nějakou úroveň. Když se trénovalo nebo bruslilo, nepřizpůsoboval jsem se klukům, ale dělal si cvičení sám pro sebe tak, aby byla co nejlepší pro mě. Ale samozřejmě rozdíl v úrovni mezi extraligou a krajským přeborem znát je, o tom žádná.“
Nekoukali na vás jako na zjevení?
„To ne, jsou to víceméně moji známí. Možná to i pro ně bylo zpestření, že jsem si s nimi měsíc mohl zatrénovat.“
Chyběl vám extraligový hokej hodně?
„Chyběl mi, ale realita byla bohužel taková. Počítal jsem s tím, že se ta doba může prodlužovat, pokud se neobjeví něco, co by mě zaujalo. Ale zůstával jsem v klidu a čekal, snažil jsem se být trpělivý.“
Kdy jste naposledy zažil takovou pauzu?
„V sezoně nikdy. Někdy věci nevyjdou tak, jak chcete. Bereme to s rodinou jako realitu. Naše snažení teď upínáme do Liberce a k tomu, abychom tuto sezonu zvládli se ctí a udělali pro klub ten nejlepší výsledek.“
Za Zlín jste odehrál úctyhodných třináct sezon, to je dlouhá doba.
„Je. Těch zápasů, těch vzpomínek...“
Nemrzí vás, že jste se se Zlínem nerozloučil lepším způsobem?
„Takový je život. Beru to tak, jak to je. Nabyl jsem takové přesvědčení, že moje hráčské působení ve Zlíně je u konce a že už nemám zájem hrát dál za tento klub s tím, že uvidím, kam mé další kroky v životě povedou.“
Na jaře jste přitom se Zlínem oslavil mistrovský titul. Dokázal byste si tehdy představit takový vývoj?
„Nedovedl a myslím, že si to nedovedl představit nikdo. Důvody tam nějaké byly, vyplynulo to na povrch a projevilo se to na začátku soutěže. Je to pro mě ponaučení, možná i pro klub. Beru to jako velkou životní zkušenost. Ale už se tím nezaobírám a upínám se k tomu, co bude.“
A v čem byl problém?
„Těch věcí je asi více, ale to si nechám pro sebe.“
Bylo těžké se se Zlínem rozloučit?
„Bylo a nebylo. Jak se to vezme. Brali jsme to tak, jak to přišlo. Srovnali jsme se s tím, život jde dál. Už je to pro mě uzavřená kapitola a jak už jsem řekl, nemám zájem dál za tento klub hrát.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
