Pavel Bárta
23. května 2015 • 15:40

Noví Jágrové pro český hokej? Jsme na půli cesty, říká Lener

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jsou to čtyři roky, co český hokej zatáhl za záchrannou brzdu. Ve snaze zastavit další propad začal pumpovat peníze do výchovy mládeže a nastolil cestu k nápravě. Zavedl akademie, rozhýbal mezinárodní styky. Už dosáhl dílčích výsledků, i když svět má pořád náskok. „Kanadě i Švédům trvala obnova deset let. Jsme na půli cesty. Pokud budeme pokračovat, výsledky přijdou,“ tvrdí v rozhovoru pro Sport šéftrenér svazu Slavomír Lener.



Začíná doba po Jágrovi. Český hokej však není zdaleka jen o hráčích, jací se hned tak neurodí. Nyní mezi dospělé dorůstají ročníky, které nebyly zdaleka tak úspěšné jako jeho generace.

Myslíte, že ještě někdy vychováme nové Jágry?
„Tohle je práce na dlouhou trať. Ale jsem přesvědčený, že pokud budeme pokračovat, jak máme naplánováno, výsledky přijdou, hráče začneme produkovat. My se snažíme zasáhnout už žákovské kategorie, je otázka deseti let, než dorostou do národního týmu nebo pro draft NHL. Takhle dlouho trvala obnova Kanadě, Švédům. My jsme na půli cesty.“

Součástí programu bylo zavedení hokejových akademií. Z původních šesti je jich dvanáct, plánujete, že by měl počet narůstat?
„Naším cílem je, aby akademie byla v každém extraligovém týmu. Velice dobře nakročila třeba Plzeň, je další, která by tento statut měla získat. Průběžně jsme si ale nastavili spoustu cílů. Vybudovali jsme sportovní oddělení, kde je zaměstnáno šest profesionálů. Rozběhly se akademie, v každé dneska platíme tři trenéry, to je dohromady 36 trenérů na plný úvazek, kteří jsou zaměstnanci svazu. Statut dostal jen ten, kdo tomu šel naproti. My jim dáváme zhruba jeden a půl milionu, kluby musely dodat ze svého rozpočtu nejméně stejnou částku, vybudovat kvalitní zázemí. Najednou naskočily do akademií třeba tři miliony korun, což je finanční i kvalitativní posun.“

Promítá se už práce akademií do výsledků mládežnických reprezentací?
„Za posledních pět let jsme pokročili na Turnajích čtyř. Dostáváme se na přední pozice, jeden jsme dokonce vyhráli, což se dlouho nestalo. Porážíme Švédy, kteří nám předtím neskutečně utekli. Ale je možné, že zpomalili nebo mají slabší ročníky. Jsme schopní s každým hrát. Jediný, kdo nám utíká, je pořád Amerika, ale ta utíká celému světu. Její projekt dostává ročně dva miliony dolarů jen na to jedno mužstvo. Je to takové malé CSKA Moskva za dob Tichonova. Kanada jde jinou cestou, Švédsko taky, kde to nechávají v malých klubech.“

Je tohle i česká cesta?
„Nechceme žádné elitní mužstvo. Náš cíl je dostat se vždy mezi nejlepších šest. Pokud se tam stabilizujeme, můžeme ulítnout k medaili, jako loni osmnáctka. Chceme mít vysokou stabilitu, pak je velká šance, že se objeví špičkoví hráči, což se zatím nedaří v takové míře, jako v éře Reichlů, Jágrů. Ale když budeme každý rok produkovat někoho, jako jsou Hertl nebo Pastrňák, bude z toho mít prospěch národní tým.“

Snažíte se zachytit i širší podhoubí, jako to dělají Švédové?
„Jako jsme v počátku podporovali akademie, podporujeme teď malé kluby, které umírají, jsou finančně na dně. Máme 136 klubů a naše vize je, aby všude fungovali námi placení profesionálové. Tak jsme to od začátku roku rozjeli v jednadvaceti z nich. A najednou máme o čtyři tisíce dětí víc. Chodí tam kluci i holky, chceme to rozšířit plošně.“

Třeba i Jakub Vrána a David Pastrňák vzešli z malých klubů, ale dorostli ve švédském systému, stejně jako Švýcar českého původu Kevin Fiala, jehož prý odmítli ve Spartě. Myslíte, že by téhož mohli dosáhnout i u nás?
„Obecně se říká, že talent se vždycky prosadí. Ale u nás je to těžké. Jde o přechod z juniorů. Ve Švédsku fungují akademie už deset let. Dám ruku do ohně, že kvalita tréninku na ledě a mimo něj je u nás srovnatelná, příprava a vedení zápasu taky. Dál jsou v otázce výživy, dopoledních tréninků, kdy mají všechny hráče v jednom gymnáziu, přejdou dvě stě metrů a trénují v kvalitní dobu. My kluky máme roztříštěné po různých školách. A jídlo? Rodiče jsou ochotni dát tisíce za extra turnaje a zvláštní lekce, ale raději by měli utrácet za kvalitní stravu. I v tom chystáme velkou ofenzivu.“

A co ten přechod?
„Zavedli jsme pravidlo osmnáct plus dva. Takže pokud chtěli hrát na čtyři pětky, tak museli být dva junioři. Ale ve Švédsku tam prostě mladé dávají, jednak z ekonomických důvodů, jednak myslí na budoucnost. Když Pastrňáka brali do Södertälje, snažili se ho co nejdřív zabudovat do prvního týmu, protože viděli, že to je kvalitní hráč. To samé Vrána v Linköpingu. Taky věděl, že jednou bude stabilním hráčem áčka, což je strašně důležité. Nejsem si jistý, že u nás by tu jistotu měl.“

Jako Dominik Simon? Ve Spartě nechtěl zůstat, cítil se málo využitý, v Plzni s ním měli trpělivost a nakonec se odrazil až do reprezentace. Přitom do listopadu nedal ani gól…
„Protože tam je Martin Straka. Ten tomu věří. Koukali jsme spolu jednou na juniorku, on viděl Indráka a řekl: ‚S takovým bych chtěl hrát.‘ Líbil se mu jeho přístup, jeho schopnosti, tak ho vzal k sobě. Máš talent, my tě podpoříme. Takhle to udělali se Simonem, tak to dělají ve Švédsku. U nás hráč kolikrát neví, co bude příští rok.“

Co by pomohlo?
„Rozhýbat trh s mladými. Začít je shánět. Když jsme zavedli povinnou kvótu mladíků, najednou jsem viděl mnohem víc trenérů na zápasech juniorských výběrů. Díky akademiím se taky snížil exodus hráčů do zámoří, i těch ne úplně špičkových. Přitom se uplatnil jen jeden z dvaceti, jen pět procent, ostatní zmizeli z hokejového světa. To oslabovalo extraligu. Teď odchází do deseti hráčů ročně. A není to tím, že bychom hráče neprodukovali.“

Pomůže úprava tabulkových cen za přestupy?
„Věřím tomu. Některé kluby už to dělaly, hráče v tabulkové ceně jednoho a půl milionu pořídily za pětinu. V horším případě vzaly cizince. Ale jiné ho zařízly jen proto, že se administrativně nedohodly. Tohle je krok, který by mladým klukům mohl pomoct, aby dostali šanci.“

Nejslavnější generace se zocelovala v NHL. Jinou možnost ani neměli, dneska mizí v KHL, která představuje pohodlnější variantu, jak si vydělat. Nechybí jim větší ctižádost?
„V NHL máme nějakých třiatřicet hráčů, mívali jsme přes šedesát. Bylo to i tím, že jsme vyhrávali, Švédové dneska taky mají spoustu hráčů na farmě. Ale v KHL se nerozvinul žádný hráč, když to přeženu. Z těch čtyřiceti, co tam máme, pomohla možná dvěma. Přijde uspokojení, hodně se cestuje, zápasy mají úplně jiný charakter.“

Druhá věc je, že kluby hráče velmi ochotně prodají, aby si přilepšily. Z NHL taky kolikrát nemůžou přijet do reprezentace, ale KHL se někdy podobá černé díře…
„Dneska si ti kluci bohužel dávají malé cíle. To platí i ve vztahu ke kanadské juniorce. Naučit se jazyk, žít v jiném prostředí. Chápu to u kluků, kteří nemají na NHL a reprezentaci, pro ty je to životní šance. Ale špička jako Pastrňák, Vrána, Zbořil, Hájek, musí jít pořád za tím jediným. NHL a reprezentace. Tenkrát ti kluci neměli jinou možnost než se kousnout, pracovat na sobě, něco vydržet. To dneska kolikrát chybí. A pokud vám dají smlouvu za dva miliony dolarů, tak proč byste se kousal? Jenže větší smlouva ještě z nikoho neudělala lepšího hráče. I takhle ztrácíme strašně moc hráčů.“

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud