Sparta má za sebou první ostrý zápas jara, na hřišti Rostova dostala nakládačku 0:4. Na tenhle fakt lze nahlížet ze svou úhlů pohledu. Může to být ojedinělá výjimka, blackout, který čas od času potká každého. Barcelona by mohla vyprávět. Nebo to taky může být počátek hlubších problémů, do kterých se letenský klub řítí. V tenhle moment se příkláním ke druhé variantě. Bohužel pro český fotbal.
Pojďme si shrnout fakta. Sparta v čele s trenéry Tomášem Požárem a Davidem Holoubkem měla spoustu času a prostoru, aby se na bitvu v Rostově důkladně připravila.
Mohla si zcela přizpůsobit program, s výjimkou několika zraněných hráčů nemusela řešit žádné problémy. Samotný duel ale jednoznačně odkryl jednu skutečnost: Sparta není připravená. Ani v nejmenším.
Platilo to o psychické i taktické stránce. Pražané vůbec nevěděli, co chtějí a co mají hrát, po hřišti se ploužili, jako by tam snad ani nepatřili.
Samozřejmě, Rostov hrál doma, lépe se vyrovnal s mrazivým počasím i těžkým terénem. Na druhou stranu ale nepředstavoval překážku, kterou by Sparta neměla být schopná odvalit. Ta s ní ovšem ani nepohnula.
Její hra byla nijaká. Bezradná, bez výraznějšího zápalu. Žádný koncept, ani náznak toho, co by vlastně měla hrát. Směrem dopředu absolutně nic. Lídr Bořek Dočkal byl utopený ve středu hřiště, Tiémoko Konaté po nadějném úvodu zazkratoval a červenou kartou poslal ambice svého týmu k ledu.
Stopeři Ondřej Mazuch a Michal Kadlec měli prsty prakticky ve všech inkasovaných gólech, shodně působili dojmem, že tahle úroveň je úplně mimo jejich možnosti. A Bogdan Vatajelu? Posila za 27 milionů korun zůstala pouze na tribuně...
Samozřejmě, pořád platí varianta, že Sparta opravdu měla den blbec. Další zápasy naznačí, jak na tom skutečně je. S ohledem na to, kolik času ovšem tým měl, aby se na tohle důležité utkání připravil, to spíš působí dojmem, že se řítí do velkého průšvihu.
