„Tady hlavní město hokeje,“ hlásil se svého času do telefonu masér Václav Šašek, další litvínovská ikona. Bylo to v časech po Naganu, kam bylo vysláno dohromady osm hráčů, kteří v Litvínově vyrostli nebo jím prošli, plus trenér Hlinka a kustod s masérem. Od čtvrtka si tak můžou říkat znovu. Mise trvající 56 let je završena. Spravedlnost přece jen existuje, Litvínov se stal mistrem. Tenhle tým nikdy nesestoupil z nejvyšší soutěže, vychoval nejvíc olympijských vítězů a taky hráčů pro NHL. Ale titul mu náleží poprvé.
Tenhle klub je pro lidi v občas nehostinném českém Klondyku jedinou zábavou a potěšením. Jezdím do Litvínova za hokejem spoustu let. Přes všechnu dnešní profesionalitu se tam toho zase tolik nezměnilo, uchoval si svoji domáckou atmosféru.
I ty největší hvězdy zůstaly normální, nezblbly je miliony ani politika. Pořád působí spíš jako nadšenci, s Litvínovem zůstali spojeni jakousi pupeční šňůrou, stejně jako všichni kolem, od manažera a bývalého útočníka Roberta Kysely po Miroslava „Čigiho“ Rykla, který jako obránce a později vedoucí mužstva může být chodící kronikou litvínovské historie a jenž jako jeden z mála titul už měl - z hráčských časů v Jihlavě. Už v tom nebude sám.
Ivan Hlinka snad musel pozvat toho nahoře na panáka, aby Litvínovu konečně taky dopřál chvíle opojného štěstí, na které čekaly generace hráčů, včetně něj, celou kariéru a jež pro takového Martina Ručinského znamenají víc, než Stanley Cup, na který už nedosáhne, stejně jako pro Jiřího Šlégra , který ho jednou získal. V Litvínově však mají kořeny, společně tam vyrůstali, odtud vystřelili do světa velkého hokeje.
Bujaré oslavy! Litvínov vyhrál první titul, stal se mistrem
Video se připravuje ...
Titul si Litvínov nezasloužil jen proto, že ho ještě neměl a takovou dobu o něj usiloval. Dokázal pobláznit půl republiky, vítězství mu přála i spousta lidí, kteří jinak uctívají úplně jiné kluby a barvy. Byl to hezký příběh, jako ten o Šlégrovi s Ručinským , dvou legendách a kamarádech od dětství, nebo o duchu Ivana Hlinky, který mužstvo celé play off doprovázel. Nebylo to však jen o nich nebo kvůli nim.
Svému snu šel Litvínov nejvíc naproti. Byl nejlíp připravený, skvěle trénovaný a koučovaný. Play off prošel s jistotou, v podstatě bez vážnějšího škobrtnutí, snad až na šestý zápas, kdy tým rozhodila křivda po velkém hokejovém švindlu s neregulérní brankou v Třinci a taky vědomí, že předtím stačilo vydržet ještě půl minuty a titul mohl být doma.
Největší lídři vedli tým zdravým směrem. Hvězdy dřely pro společnou věc stejně jako poslední hráč, který měsíčně bere míň, než kolik se v třinecké sborné vyplácí za jeden kanadský bod, nebo kolik činí srážka pro Jiřího Polanského za nafilmovaný pád. Takovou partu prostě nekoupíte, něco takového se nedá uměle vytvořit ani namíchat. Všechno do sebe zapadlo, jak mělo.
„Neměl bych to říkal, ale já to přeju Litvínovu,“ zaslechl jsem jednoho fanouška během třetího zápasu. Byl z Třince. Pak řekl jednu velkou pravdu: „My můžeme mít titul za rok nebo třikrát za příštích deset let. Když oni nevyhrají letos, tak už nikdy,“ pravil.
Jenže Litvínov se mistrem stal, protože ukázal větší srdce. Kdo, když ne my, kdy, když ne teď? Titul získal zaslouženě, patří mu právem. Dneska je nejšťastnějším místem na zemi, čekal na to dlouho. Ano, a kdoví, kdy a jestli vůbec se mu to ještě povede.
Černožlutá EUFORIE. Podívejte se, jak Ručinského parta slavila titul
Video se připravuje ...
Petružálek po titulu Litvínova: Nebudu tolik pít, chci si to užít
Video se připravuje ...
Šlégr: Litvínov je srdcová záležitost, titul řadím hned za Nagano
Video se připravuje ...
Ručinský: Mise splněna, jsem nejšťastnější na planetě
Video se připravuje ...
Čerstvý mist extraligy Francouz: Celý Litvínov je na nohou
Video se připravuje ...
SESTŘIH: 7. finále play off, Třinec - Litvínov 0:2
Video se připravuje ...
Lukeš pojistil výhru Litvínova a odšpuntoval neuvěřitelnou radost
Video se připravuje ...
Související články
