Právě se vrátil ze Španělska a Maroka. V Česku pobyl týden a vyrazil do amerického Utahu. Richard „Gaspi“ Gasperotti je česká biková legenda. Brousí s kolem po světě a ve volné přírodě jezdí stylem, který nazývá „padesát na padesát“.
Jaký je to pocit, když sjedete ze skály?
„Mě už musí nakopnout něco fakt velkýho. Hledám ujetější a ujetější výzvy. Teď mě zase něco napadlo, ale to mi doma neproleze a ani vám to nemůžu říct, protože hrozí, že byste na mě poštvali psychiatry.“
Považujete se za elitního freeridera?
„Živím se tím, takže bych měl být.“
Čím takový jezdec musí vládnout?
„Tetováním. Ne, dělám si srandu. Hlavně by měl mít seštelovanou hlavu a zkušenosti. A ty se nezískají za den.“
Objevujete nové lokality, kde jezdíte?
„Pořád. Teď všichni začali houfně cestovat do kanadskýho Whistleru, kde je nejlepší bikepark na světě. Je to paráda, nejlepší svezení, úžasná příroda a všechno možný, ale já už jsem tam byl asi desetkrát. Je super, že tam míří tolik lidí z Evropy včetně Čechů. Můžou se tam ubytovat a 14 dní jezdit. Ale mě nebaví lítat mezi 1500 lidmi v bikeparku.“
Máte hodně zranění?
„No tak... Mám.“
Můžete říct jaká?
„Tak začneme odspodu. Zlomený oba palce u nohou. Pak totálně otočenej kotník, takže šest šroubů a železa. Nějaký operace šlach, dvě plastiky křížových vazů, oba menisky v prdeli, dva šrouby v jednom koleni, v druhým mám pryč půlku chrupavky. V boku mám keramickou výztuž, měl jsem zlomený lýtkový kosti. Pak nemám slezinu, tu jsem si utrhl a při vnitřním krvácení jsem ztratil dva litry krve během půl hodiny. Navíc ta slezina byla na čtyři kusy, to jsem měl vážně za pět minut dvanáct. Pak zlámaný zápěstí a snad všechny prsty, vykloubený obě ramena, zlomená klíční kost, navíc blbě dohojená. Měl jsem zašitou hubu.“
To je snad každý rok jeden úraz?
„Dá se říct, že jo. Někdy i dva.“
To pak nemůžete jezdit?
„To mě štve nejvíc. Nejhorší je, když to člověk uspěchá. Pak se to s ním táhne. Mám zranění, která se vlečou deset let. A vrací se čím dál víc.“
Ctíte aspoň nějakou zásadu, přes kterou nejede vlak?
„Hm, jo.“
A jakou?
„Jednou větou: Hrdinové mlčí.“
To znamená, že nemáte rád naparování?
„Nesnáším lidi, kteří se chlubí. Když někam přijdu, tak se o kolech nebavím. Mám rád, co dělám, ale nepotřebuju to ventilovat jinde. Nemusím říkat, já byl tamhle a skočil tohle. Když vidím některý mladý, tak jsem z toho gumovej. Jinak ctím přírodu, ta tomu dodává svobodu.“
Takže vás mají správci národních parků v oblibě?
„No to víš, že jo. (hlasitě se směje) Po mně už myslivci i stříleli! A je fakt, že myslivecká omladina, to už jsou jiní kluci. Zato stará garnitura, ti týpci z komunismu, kromě jelenů, prasat a daňků v lese nesnesou nic, maximálně ještě nějakou houbu.“
Kompletní rozhovor čtete v pátečním Sport Magazínu
Co ještě ve Sport Magazínu na téma „Cykloextrém“ najdete? - kde všude se dá jezdit na kole? Zkuste střechy i vodu! - já & drama: jak vyvázli z kritických okamžiků elitní čeští bikeři - nejšílenější cyklisté: 3 frajeři a frajerka z Kanady plus odvážná německá legenda - svět podle Pavla Padrnose - kvíz: co víte o extrémní cyklistice? - cykloreportáž z Bílých Karpat a Ústeckoorlicko + podrobné mapy jako dárek! |
