Jan Jaroch
29. května 2016 • 19:50

Strýcová otevřeně o tenisovém životě: Samota, prázdnota i strach

Autor:
TOP VIDEA
Sport proti simulování: Známé firmy Krmenčík nebo Přikryl i nováček Ljevakovič Sport proti simulování: Známé firmy Krmenčík nebo Přikryl i nováček Ljevakovič
LIGA NARUBY: Škoda vs. Škoda, Theo Hušbauer a rozvážný hasič LIGA NARUBY: Škoda vs. Škoda, Theo Hušbauer a rozvážný hasič
VŠECHNA VIDEA ZDE

Tenis hraje profesionálně už čtrnáct let. A čím je starší, tím hůř prý tenhle životní styl kouše. Česká tenistka Babrora Strýcová nenávidí cestování a v letadle se občas bojí o život.



Je zajímavé, že skoro nikdo z tenistů nemá rád kočování po světě...
„Mě prostě nebaví být na letištích. Co všechno se navíc dneska děje. Mám takový strach! Vidím divnýho člověka a už si říkám: Tak za hodinu tady všichni vybuchneme. Stát ve frontách, hodiny trávit v letadlech. To je nejnáročnější.“

Létat se nebojíte?
„Bojím. Odjakživa! A čím jsem starší, tím víc se bojím. A nejvíc těch divných lidí. Poslední dva roky opravdu dost. Zrovna ten den, když teď spadlo letadlo z Egypta do Paříže, jsem letěla na French Open. Říkám si – dobrý, tak nás asi taky někdo odpálí. Už jsem paranoidní. Když to v letadle zahoupe, opocuju se a už se loučím se životem.“

Jak se cítíte v Paříži, kde loni v listopadu teroristé usmrtili 137 lidí?
„Vím o tom, mám to v hlavě. Ale co mám dělat? To bych pak nemohla jet nikam.“

Co se ještě těžko snáší v tenisovém životě?
„Stereotyp. Dny jsou pořád stejný. A jsme pořád sami. Americká šňůra, co bude teď s olympiádou, potrvá sedm týdnů. Tak dlouho budeme bez domova. To je hrozná prázdnota.“

Tenistka Barbora Strýcová společně se svým přítelem Davidem Krausem takhle upozorňovala na nemoc ALS na Václavském náměstí
Tenistka Barbora Strýcová společně se svým přítelem Davidem Krausem takhle upozorňovala na nemoc ALS na Václavském náměstí

Stane se vám, že se probudíte a nevíte, na jakém místě jste?
„Několikrát se mi to přihodilo. A to je strááášný pocit. Otevřu oči a já nevím, kde jsem! Třeba jenom na deset sekund, ale je to děsivý. Holandsko? Německo? Aha, já jsem doma. Nebo zapomínám čísla pokojů. Paní na recepci se mě zeptá a já vůbec nevím. Kouká na mě, jestli tam vůbec bydlím.“

Eura, dolary, rubly a další měny se vám v peněžence nepletou?
„Když jedu do Dubaje, tak si vyměním, ale jinak ne. Na všechno mám kartu. A jak jsem zblblá, tak zase zapomenu PIN. Nebo karty někde nefungují.“