Proč vyhrávám? Hrozně se bojím porážky, říká antukový fenomén Nadal
Na pařížské antuce Rafael Nadal neúnavně klouže, bojuje a je téměř neporazitelný. Je s nadsázkou nadčlověkem. Letošní sedmý titul za osm uplynulých let hovoří za vše, ale mimo kurt je Španěl obyčejný, skromný.
"Nevím, jestli jsem nebo nejsem nejlepší?" pokrčil Nadal rameny po finále, roztaženém kvůli dešti do dvou dnů.
Nad Novakem Djokovičem vyhrál 6:4, 6:3, 2:6, 7:5 a získal sedmý titul, čímž překonal v rekordních tabulkách Roland Garros Björna Borga. "Je bez okolků nejlepší v historii na tomto povrchu. Výsledky to dokládají," řekl Djokovič.
Přestože má Nadal za osm let v Paříži bilanci 52 výher a jednu prohru, měl před finále pochyby. S Djokovičem ztratil tři grandslamová finále za sebou a v neděli večer i dnes před dohrávkou myslel na možnou porážku.
"Člověk nikdy neví, co se stane. Příležitosti nám utíkají a čtvrtou prohru bych těžko snášel," řekl Nadal.
Dokonce i na otázku, proč je na antuce nejlepší, nevypočítal Nadal své přednosti, Nevyzdvihl podle expertů perfektní přeliftovaný forhend, bojovnost ani famózní pohyb.
"Vždycky se hlavně bojím porážky," řekl rodák z Mallorky, co ho žene od výhry k výhře. "Proto mám před každým soupeřem velký respekt a hraju vždy na maximum," dodal.
Nakonec přece jen Nadal připomněl jednu vlastnost, proč je na antuce nezdolný. Ocenil svou psychickou odolnost.
"Na antuce je to to nejdůležitější. Na tomhle povrchu se více běhá, více strádá, je více času na údery a hlava to musí zvládnout. Vyhrál jsem toho tolik na antuce, protože jsem se dokázal osm let soustředit."
Po mečbolu Nadal tentokrát nelehl na antuku na záda, ale poklekl za základní čarou a skryl obličej do dlaní. U sítě si podal ruku s Djokovičem a spěchal do hlediště ke svým nejbližším.
Skoro se dá říci, že po sedmém pařížském titulu se Nadal ocitl v sedmém nebi. "Určitě je pro mě velmi důležitý, protože nikdo jiný jich tolik nemá," dodal
