ROZHOVOR PŘÍMO Z NEW YORKU | Dobrých pět let čekala Lucie Šafářová na to, až její žebříčkové umístění bude začínat jedničkou. A konečně to přišlo. Po nedávném turnaji v Montrealu do vysněné dvacítky nakoukla a do US Open vstoupila dokonce jako sedmnáctá hráčka světa. A podle toho si také vedla, v 1. kole razantně vystavila stop domácí oblíbenkyni Melanii Oudinové, čtvrtfinalistce z roku 2009, 6:4, 6:0.
Oudinová je v New Yorku velmi oblíbená. Jak se vám proti domácí naději hrálo?
„Dobře, hned jsem ji brejkla, pořád jsem vedla a diváci ji nemohli moc hnát. Tleskali nám oběma, byli féroví, příjemná atmosféra.“
I vy jste měla v ochozech velkou podporu. Kolik lidí to bylo?
„Hráčský box jsem měla plný, to je dvanáct lidí. Dalším čtyřem lidem jsem dala lístek. Sestra tady navíc pracuje v tenisovém klubu, takže první pondělí turnaje sem vždycky jede celý autobus a bylo tu od ní hodně fanoušků. Nevím kolik přesně, ale slyšela jsem z hlediště povzbuzování „Lucy, Lucy“, takže to bylo fajn.“
Slovem fajn se dá popsat i váš výkon. Jak se vám zamlouval?
„Začátek byl nervózní, hodně jsem chybovala, ale druhý set už byl dobrý. Pro začátek určitě spokojenost.“
Radost vám musí dělat i pohled na žebříček, po letech čekání jste pronikla do top 20. I to vám musí dávat kuráž, že?
„Máte pravdu, konečně jsem to zlomila. Byla to moje první laťka a jsem strašně ráda za to, že jsem toho dosáhla. Člověka to ale také nutí koukat dopředu. Takže teď je dalším cílem patnáctka. Cesta teď bude samozřejmě o dost těžší. Zatím jsem šla mýtinou, teď už začne strniště a kameny. Bude to o tom přidat víc výher na grandslamech, snad to vyjde už tady na US Open.“
