Michal Barinka: Nerad bych zůstal o jedné noze
Sezonu začínal ve Vítkovicích, pak se přesunul do Jaroslavle. Oba kluby bojují o medaile. Jenže reprezentační obránce Michal Barinka (26 let) oba souboje sleduje pouze z povzdálí. Zánět v kotníku, který se mu do nohy dostal po ostré ráně pukem ve čtvrtfinále ruské KHL, jej vyřadil ze hry.
Z olomoucké nemocnice už jej lékaři propustili, Barinka se vrátil do Ruska. Jaroslavli však v semifinále KHL s Atlantem Mytišči (1:3 na zápasy) ještě pomoct nemůže. „Fakt to nejde. Mám svoji nohu rád a nerad bych zůstal o jedné.“
Jak to s vaším kotníkem aktuálně vypadá?
„Ještě potřebuje nějaký den, aby se dal úplně dokupy. Ať nedělám nějakou polovičatou práci. Ještě bych to chtěl zkusit, jestli dopadne semifinále dobře. Máme nůž na krku, ale věřím, že to kluci zvládnou. Jenže do semifinále bohužel s největší pravděpodobností nezasáhnu.“
Tlačí na vás šéfové klubu, abyste se vrátil na led?
„Nemůžou, protože to fakt nejde. Mám svoji nohu rád a nerad bych zůstal o jedné. Určité věci jdou překousnout, ale tohle prostě nejde.“
Kotník jste měl zanícený infekcí. Ta už je vyléčená?
„Ano, zánět jsme rozpustili antibiotiky, které mi doktoři v Olomouci dodávali šestkrát denně přes kanylu přímo do žíly, aby to bylo co nejsilnější. Ještě mám na čtrnáct dní antibiotika v prášcích. Zánět je sice pryč, ale kotník se pořád hojí. Brusli bych na něj ještě určitě neobul. Teprve pomalu začínám na kole, snad se to rozchodí brzo.“
Dá se na nohu stoupnout?
„V pondělí jsem začal chodil bez ortézy. Není to extra bolestivé, ale nejhorší bude dostat nohu do brusle.“
Vývoj semifinálové série jste určitě alespoň na dálku sledoval…
„Samozřejmě, co jsem mohl, díval jsem se na internetu. Něco se určitě nepovedlo, někdy chybělo trošku štěstíčka. Ale úterní zápas, který už jsem viděl v Moskvě naživo, vypadal hodně dobře. Kluci je k ničemu nepustili.“
Přivezl jste Jaroslavi štěstí?
(směje se) „Doufám. Kdyby to tak bylo, vůbec bych se nezlobil. Věřím, že kluci vyhrají ještě třikrát za sebou a já si v play off ještě zahraju.“
Jaroslavl prohrála všechny tři úvodní zápasy, byl to pro vás šok?
„Nepočítal jsem s tím, i když má Atlant výborné mužstvo. Dobře poskládané, výborný gólman. Věděl jsem, že budou silní. Ale 0:3 asi nečekal nikdo! Co jsem ale stačil po návratu poznat, tak je nálada pořád dobrá, kluci si věří a půjdou zápas po zápase.“
Jak vaše zranění vypadá s ohledem na případnou reprezentační pozvánku?
„Těžko říct, všechno bude záležet na noze. Podle zdraví budu reagovat. Když to nepůjde, nedá se nic dělat. Když ano, budu bojovat.“
Tomu se říká pech. Jaroslavl i Vítkovice, tedy kluby, ve kterých jste v letošní sezoně působil, hrají o medaile. A vy obě série sledujete jen jako divák…
(pokrčí rameny) „Kluci na obou frontách bojují dobře, to se skvělé! Ale jsem zraněný, nedá se nic dělat.“
Překvapily vás Vítkovice?
„To je překvapení pro všechny! Kluci makají, v play off ještě přidali, fakt se mi líbí. Občas si s klukama napíšu, držím jim palce.“
Pro medaili si půjdete?
(směje se) „Tak to asi ne… Kluci si to vybojovali v play off sami, tohle si nemůžu nárokovat. Ale já hlavně pořád věřím, že urveme medaili v Rusku.“
