Když Lukáš Vala alias Strašák oznámil konec v roli šéfa slávistického kotle, jedna z prvních reakcí byla nečekaná. Ozval se mu bývalý spolužák ze základní školy Lukáš Vácha, tedy odchovanec z Edenu a dnes jeden z motorů sparťanských úspěchů. Vala mu zběhnutí do letenského tábora nedokáže odpustit, stejně jako například Bořku Dočkalovi. "Toho mám asi ještě míň rád než Lukáše Váchu," říká v rozhovoru pro páteční Sport Magazín.
Jak je to se vztahem k fanouškům jiných klubů? Je mezi vámi silná nenávist?
„Určitě, spousta lidí mě nenávidí, to je ve světě fotbalových fanoušků v pořádku. Ale paradoxně jsem teď měl ohlasy od fanoušků jiných klubů typu Sice ho nenávidím, je to slávista, ale vlastně je docela dobrej… V mnoha fanouškovských táborech jsem si udělal kamarády. Třeba když jedu na Slovácko, beru si dovolenou, dáme si pivo, grilovačku, zůstanu tam. I v Ostravě mám pár lidí, se kterými se rád sejdu, je to fajn.“
Se sparťany je to asi horší...
„Žiju v Praze, je jich kolem mě spousta. I mezi nimi mám kamarády, i když je jich nejmíň. Z těch radikálních jsou tak dva, se kterými jsem se vždy hodně bavil. S jedním člověkem se dodnes co půl roku sejdeme na pivo, vyměníme si ziny, samolepky, něco do sbírky a bavíme se, co je nového v táboře toho druhého.“
Jednoho zajímavého sparťana jste měl jako spolužáka na základce - záložníka Lukáše Váchu. Jak se vyvíjel váš vztah?
„Byli jsme spolužáci asi do šesté třídy a docela se kamarádili. Hrál za Slavii, měl to odmalička jasně hozený. V té době to byl takový ten hezounek, v uvozovkách král školy. Pak jsme odešli každý jinam a přestalo to. Zase jsme se potkali a začali bavit, když už jsem se nějakou dobu staral o kotel a on nakoukl do áčka. To, že odešel do Liberce, jsem bral ještě v pohodě, ale přišla doba, kdy se začalo rozebírat, že by ho chtěla Sparta. Psal jsem mu: Vašone, do Sparty nemůžeš! Prosím tě, nechoď tam! A on odpovídal: Ještě není nic podepsanýho, kdo ví, jak to dopadne… Když už byl přestup skoro hotový, poslal jsem mu zprávu: To snad ne! Že zrovna ty půjdeš do Sparty, to by mě nikdy nenapadlo. A on mi psal: Slavii budu mít navždy v srdci. Vždycky jsem byl slávista, ale Slavia mě nechtěla, odkopla, pro mě je to velká šance, největší klub. Tehdy jsem se s ním přestal úplně bavit, vymazal jsem ho z přátel.“
Mažu tě, bejku…
„…mažu tě, bejku! (usmívá se) Tím jsme skončili. Pak jsme měli na sociálních sítích jeden na druhého nějakou narážku, tedy spíš asi já na něho. Ale nic vážnýho. V tomhle jsem byl dost radikální. Prezentoval se skoro jako největší sparťan, klub ho využíval na marketing, jako tvář 120. výročí založení klubu. Na show pro fanoušky nebo akcích pro novináře je nejvíc vidět. Je to paradox: odchovanec Slavie je nejviditelnější tváří Sparty. Vždy měl Slavii rád, o to víc mě štvalo, že do Sparty šel.“
Kontaktovali jste se pak někdy napřímo?
„Paradoxně se ozval, když u vás na iSport.cz vyšly moje citace ze Slávistických novin, že se stahuju do ústraní. Napsal mi zprávu, že obdivoval, co jsme dělali, že jsme chodili, i když se nedařilo, že jsem Slavii vždycky fandil. A že mě za to respektuje. Pak jsme si ještě vyměnili nějakou konverzaci. Dost mě překvapilo, že se ozval - a jako první. Okamžitě, jak zpráva o tom, že končím, vyšla. Už jsem ho měl zaškatulkovaného jako zarytého sparťana, nepřítele, soupeře, kterému nikdy neodpustím.“
Lukáš Vácha po příchodu do Sparty řekl, že Slavia je jako první holka, na kterou se nezapomíná. Jiný exslávista Bořek Dočkal k ní však podle svých slov žádný vztah nezískal. Rozlišujete mezi nimi?
„Nikdy jsme se s Bořkem nepotkali a musím říct, že ho mám asi ještě míň rád než Lukáše Váchu. U něho asi hrálo roli, že jsme se znali. Doufám, že to budu moct říct Bořkovi Dočkalovi i osobně: připadá mi ještě víc slizký, takový levák. Na rozdíl od Lukáše Váchy dělá, jako by ve Slavii nikdy nebyl, že v ní nic neprožil. Nevím, jestli v ní byl šikanovaný nebo mu házeli kluci mýdlo ve sprše… Přijde mi, že si ke Slavii vytvořil až averzi, odpor. Pak nevím, proč za ni hrál. Nikdy tomu nebudu rozumět. Přijde mi vypočítavý, jako by si řekl, že mu to pomůže, když je teď sparťan. Nebo jestli to tak opravdu cítil… Karel Poborský si ke Slavii taky musel vytvořit nějaký vztah, i když v ní byl jen rok, vyhrál s ní přece titul. Pak přijde na Letnou a tváří se jako zarytý sparťan. To samý Pavel Horváth… Já nevím, co jim Slavia udělala. Jak všichni říkají, že nemají rádi Spartu, tak já si myslím, že nejneoblíbenější klub je Slavia.“
Celý rozhovor s Lukášem Valou si přečtěte v dnešním Sport Magazínu
