Je neslyšící – a přece ví víc než jiní. Dvaadvacetiletý fotbalový fanoušek Miroslav Kindel začal odezírat často peprné promluvy hráčů, trenérů či rozhodčích, které díky němu baví i široké obecenstvo na sociální síti Twitter. A od tohoto týdne nejen na ní. Na serveru iSport.cz měl premiéru pořad Odezřeno s tím nejlepším z posledních ligových kol. „Mým cílem není házet hráčům klacky pod nohy a nějak je zdiskreditovat, ale bavit lidi,“ říká Kindel.
Kdy jste si uvědomil, že dokážete dobře odezírat, co říkají aktéři utkání?
„Na to si vzpomínám moc dobře. Dříve jsem se tím vůbec nezabýval, ač odezírání je víceméně má silnější stránka. Chytlo mě to po EURO, Sparta hrála předkolo Ligy mistrů a tam jsem rozuměl Bořku Dočkalovi, že dá rozhodčímu facku. (usmívá se) Od začátku je to spjaté s fotbalem, v jiném sportu se o to nesnažím. Třeba v hokeji jsou některé rušivé věci, které mi odezírat neumožňují.“
Když sledujete, co zazní na hřišti, není to trochu jednotvárné? Neopakují se stále stejné vulgarity a nic moc víc?
„Je pravda, že občas to jednotvárné je. Ovšem ne tolik. Nejde jenom o vulgarity, snažím se zakomponovat i takové věci, které jsou slušné a obohatí fanouška o pár taktických prvků, nebo když trenér zkrotí hráčovy emoce, jako například liberecký Jindřich Trpišovský u Martina Latky. To bych rád dodal do příštího dílu Odezřeno.“
Kdo vás zatím nejvíc zaujal tím, co z něho vypadlo?
„Bořek Dočkal, Jaromír Zmrhal, Tomáš Rada, nedávno také Vladimír Coufal nebo trenér Plzně Roman Pivarník. Dočkal mě zaujal tím, jak chce dávat rozhodčímu facky a také některými výroky, které okolo sebe hází. Jaromír Zmrhal zase odsekl tehdejšímu trenérovi Slavie Dušanu Uhrinovi a střet Tomáš Rada vs. Krmenčík byl takovou třešničkou na dortu prvního dílu. To pobavilo zaručeně. Pokud jsme sudím říkali, že jsou – s prominutím – černé svině, tak Rada to posunul o něco málo výš.“ (usmívá se)
Komu z fotbalové ligy je a není dobře rozumět?
„Dušanu Uhrinovi se daly rozumět vlastně jen nadávky, ostatní už tolik ne. Kouknete se na pohyb jeho rtů a jste ztracen, protože to víceméně není nic pro neslyšícího. Pohybem rtů se dá vysledovat hodně, ale u něho to šlo hodně složitě. Výborně rozumět jde Dočkalovi, ten má výborný pohyb rtů. Pak ještě docela ujde David Lafata, ale to už zacházím do extrémů a jmenuji vlastně jen sparťany. Takže abych byl spravedlivý, výtečně se dá rozumět i boleslavskému Jiřímu Fleišmanovi nebo Romanu Pivarníkovi. Všechny hráče v lize ale úplně detailně neznám, i když postupem času si zvykám a taky u dalších se naučím pohyb jejich rtů vnímat. To mi pomáhá poznat je více.“
Kdo vás překvapil, že ve vypjatější situaci, třeba po faulu, reagoval překvapivě kultivovaně?
„Adam Jánoš nepůsobil kultivovaně po faulu, prostě byl nedávno trefen tam, kam to žádný chlap nechce dostat. Mile mě překvapilo, že si z toho nic nedělal a začal dirigovat spoluhráče. Tak by to mělo vypadat. S nikým se prostě nedohadovat a hrát fotbal, tak, jak ho umíš. Ještě jedna věc mě zaujala u Ondřeje Kúdely z Boleslavi: i přesto, že v zápase s Plzní chvíli nadával, Milanu Petrželovi se pak slušně omluvil.“
Nakolik si věříte, že dokážete přesně trefit, co ten který člověk řekl?
„Nejde o to, jak si věřím, ale jak moc se do toho ´zažeru´. Nedělá mi problém přehrát si jednotlivé situace desetkrát patnáctkrát za den. Pokud neslyšící umí odezírat, úspěšnost je větší. Ano, chyby se najdou, ale to u každého neslyšícího. Vším, co bylo v prvním díle Odezřeno, jsem si naprosto jistý. Debatovali jsme o tom i v redakci Sportu.“
Na stadionu si budu chtít zařvat gól
Jste připraven na to, že se někdo ozve, že „to“ přece v žádném případě neřekl?
„Jsem na to připravený, ale fotbal je o emocích a hráči ani nevědí, co říkají. V emocích toho napovíte spoustu, ale za pár minut ani nevíte, co jste komu povídali. Tak je to všude. Je možné, že si to nějaký hráč může pamatovat, ale kdybych špatně odezřel, tak se ani tolik nestane. Chyby děláme každý a ani já nejsem neomylný. Úspěšnost není stoprocentní, ale pětadevadesátiprocentní. Když něčemu nerozumím, do Odezřena to nedám.“
Už teď se například stává, že když se domlouvají dva hráči před standardní situací, dají si ruku před ústa. Co myslíte, nebudou to třeba jednou dělat i kvůli vám?
„Neobávám se toho. Fotbal je hra, druh zábavy. A tím je i Odezřeno. Hráči proto nemusejí mít z ničeho strach. Mým cílem není házet jim klacky pod nohy a nějak je zdiskreditovat, ale bavit lidi a ukázat jim, jak to vypadá na fotbalových hřištích. Hodně nerad bych byl, kdyby jim za nějakou hrubost napařila trest disciplinární komise, to by se pak asi dělalo těžko. Věřím, že ve vedení fotbalu působí i rozumní lidé, kteří chtějí, aby se fanoušci bavili, a ne, aby je o nějaký druh zábavy připravovali. Stejně jako hráči.“
Jak vůbec došlo k tomu, že jste přišel o sluch?
„Sluch jsem ztratil čirou náhodou při hodině diktátu na základní škole. Ničemu jsem nerozuměl. Série dalších vyšetření v nemocnici ale bohužel pro mě nic neukázala, je to obrovská náhoda. Nikdo neví, proč se mi to stalo.“
Můžete chodit do hlediště, nebo je to problém?
„Mám trošku jiný typ vady sluchu než třeba ostatní, kteří na fotbal v určitých fázích chodit můžou. Dříve jsem to měl hodně omezené, teď už se to trošku vylepšilo, ale už jsem zvyklý být někde v bezpečí, takže neočekávám, že bych chodil na každý zápas. Pokud bude vhodný termín a budu mít čas, tak bych na jaře na tři zápasy zašel – kromě derby, které je hodně rizikové. Nesnáším dělobuchy a podobně. Třeba na hokej nesmím vůbec. To je prostě život, člověku nezbývá nic jiného než se s tím smířit.“
Umíte si představit, jak budete zápas prožívat?
„Doma jsem nervák, jak to ale bude vypadat na stadionu, to nevím. Bude to zkouška. Zařvat si Gól! ale chtít budu…“ (usmívá se)
Napadlo vás někdy, že ze zápasů nemůžete mít úplný požitek, že budete ochuzen o atmosféru?
„To mě ani nenapadne. Možná stejně jako žádného neslyšícího. Už jsem se bavil se širší komunitou neslyšících lidí a přiznávali se mi, že ani moc nevnímají, že jsou o něco ochuzeni. Někteří to berou strašně sportovně, za což mají můj respekt. Mnozí nosí sluchátka, nebo dokonce i kochleární implantáty, což je sice hodně drahá věcička, ale taky pomůcka, díky níž můžou něco málo ze zvuků zachytit. Já třeba sluchátka také nosím a snažím se komunikovat úplně normálně. Až budu v Edenu, tak atmosféru vlastně uslyším poprvé. I když samozřejmě ne v takové míře, jako kdybych byl slyšícím člověkem. To je úplně jiné.“
Na Bohemians chodí nevidomý fanoušek Ladislav Rada, který říká, že miluje zvuk kopnutí do míče. Existuje nějaký vjem, na který se soustředíte vy?
„Už jen vidět ty nejlepší hráče nebo nějaký talent na vlastní oči je ten největší dar, co pro nás může být. Stejné to mají i další postižení lidé, třeba vozíčkáři. To jsou opravdu borci. Třeba měli sen si jednou zahrát fotbal nebo provozovat nějaký sport, ale nebylo jim to přáno. A tak tam sedí a představují si, jaké by to bylo, kdyby na místech hráčů byli oni. Nikomu se přitom nevrátí, co bylo předtím. Umění postiženého člověka je pozitivně vnímat svět, dokázat, že všechny bolesti překoná a půjde si za snem, který má. Paralympionici si je plní a sbírají medaile i přesto, že někteří nemůžou kopat do míče. Přeji všem postiženým, aby se nikdy nevzdávali, plnili si své sny a šli svojí cestou. Jen takhle můžou dokázat některým pochybovačům z řad slyšících lidí, že se mýlí. My neslyšící to zažíváme pokaždé a kdekdo si myslí, že jsme hloupí a že nic neumíme.“
