Ve svém CV má unikátní zápis. Prošel čtyřmi největšími domácími kluby. Nejprve Sparta, potom Baník, Slavia a nakonec Plzeň. Bývalý útočník David Střihavka (34) má ve vitríně tři ligové tituly, nově bude glosovat dění na trávnících tuzemské nejvyšší soutěže coby expert deníku Sport. „Budu popisovat to, co vidím. Objektivní kritika není nic špatného,“ konstatuje.
Život se s ním moc nemazlil. Během kariéry opakovaně bojoval se zdravotními problémy, fotbalovou etapu mu pak ukončila zákeřná nemoc. „V podstatě jsem bojoval o holý život,“ vzpomíná. Nyní už je fit, v Bohemians vede osmnáctku. Zároveň nově pro Sport a iSport TV glosuje nejzajímavější události HET ligy.
Řada hráčů po skončení aktivní kariéry nemá konkrétní představu, čemu by se chtěli věnovat. Vy jste měl jasno?
„On ten můj konec přišel celkem náhle. Kdybych měl otevřít svoji třináctou komnatu, teď už vlastně můžu s odstupem času, tak mi ukončilo kariéru závažné onemocnění. Během vteřiny jsem padl úplně na dno, v podstatě jsem v tu chvíli bojoval o holý život. De facto jsem neřešil fotbal, až potom, když jsem se z toho onemocnění dostal, jsem začal přemýšlet, co a jak dál. Celý život jsem se pohyboval ve fotbale, chtěl jsem u něj zůstat. Mám ho rád, tohle prostředí mi vyhovuje.“
Prozradíte, o jaké onemocnění se jednalo?
„Našli mi nádor na mozku, naštěstí nebyl zhoubný. Bylo to akutní a muselo se to řešit hned. Nastupoval jsem v Itálii v nižší soutěži, přirostlo mi to k srdci, myslel jsem si, že to tam dohraju. Měl jsem v týmu hodně kamarádů. Maloval jsem si to hezky, tohle mě ze dne na den zabrzdilo.“
Nyní se ale věnujete trenéřině, v Bohemians máte na starosti výběr U18. Naplňuje vás tahle práce?
„Prošel jsem si to od těch nejmenších, začínal jsem tam, kde bydlím, v Březiněvsi. Oslovil mě šéftrenér mládeže pan Tomáš Bezpalec, že by se mnou rád spolupracoval. Měl jsem tam malého syna a Bezpalec mi nabídl, abychom rozjeli nějakou spolupráci. Vedl jsem pětileté, pak šesti, sedmi, devítileté. Prošel jsem si těmi nejmenšími, následovala nabídka od Meteoru Praha k U16. Tam už je to skoro velký fotbal, pracujete s puberťáky, velkými kluky. Teď jsem v Bohemce a už mám osmnáctku. Neustále tam ode mě poslouchají, že jsem nadšený. Říkají, že jsou zvědaví, jak dlouho mi to vydrží. Mě ale ta práce opravdu strašně baví. Jsem venku, mezi dětmi, mezi dorostenci. Můžu jim něco předávat, jsem moc spokojený. Prošel jsem si celým vývojem těch dětí a asi už bych se k těm nejmenším nechtěl vracet.“
Předpokládám, že zkušenost z různých věkových kategorií je neocenitelná.
„Jednoznačně. Je důležité si projít tím vývojem. Děti vám dají zpětnou vazbu. Jestli to děláte dobře, jestli je to baví, jestli je tam emoční stránka. Strašně moc jsem se na nich naučil, snažím se to přenášet i na ty starší. Chci, aby je fotbal v tomhle věku, kdy to nedělají za peníze a nejsou pod tlakem, bavil. To je nejdůležitější. Když člověka něco baví, nejrychleji se to naučí.“
Máte ambice jednou působit i v mužské kategorii?
„Přemýšlím o tom, ale ambice by byla silné slovo. Spíš se chci naučit jít přirozenou cestou, abych nebyl zarputilý. Pokud to půjde takhle dál, směřuje to k tomu, že u dospělého fotbalu zakotvím. Dělám si licence, za týden mi začíná kategorie A. Nechci ale tlačit na pilu, abych si dával nějaké konkrétní cíle.“
Když se ohlédnete za vaší kariérou, máte pocit, že jste vytěžil maximum možného?
„Mohl jsem z toho vytřískat víc. Kolem dvacítky jsem to měl našlápnuté dobře, udělal se povedený přestup do Ostravy. Dařilo se mi, sedlo mi to tam. Nejsem nespokojený, ale z toho, co jsem poslouchal v mladším věku, že mám velký potenciál, jsem mohl vytěžit víc. Ale nelituju žádného kroku, který jsem udělal.“
Přemýšlel jste zpětně, co jste mohl udělat jinak?
„Přemýšlel, vždycky hledám chybu u sebe. Zpětně vidím, jak člověk vyroste, že pohled na to je jiný. Hodně mě limitovala zranění, postupem času jsem se ptal sám sebe, proč to tak je. Někdy jsem se na ně i trochu vymlouval. Teď si říkám, jestli nebyla chyba ve mně, možná jsem měl psychický blok nebo něco zanedbával v přípravě. To si ale nemyslím, nicméně jsem asi někde chybu udělal. Jakmile jsem byl zraněný, logicky jsem nemohl být spolehlivý pro zaměstnavatele. To teď vidím zpětně, jako zaměstnavatel bych nechtěl Davida Střihavku v týmu. Zahraje dobře, má dobrou formu, ale za tři zápasy vypadne vinou zranění, musí se do toho dostávat. My mu poskytneme lékařskou péči, ale když se do toho dostane, tak zase vypadne. Zranění byla problém, ale potenciál jsem měl.“
Během kariéry jste navíc prošel mnoha zeměmi a kluby. Byl to záměr, poznat toho co nejvíc?
„Tohle není v pořádku, střídat takhle kluby. Prostě to vyplynulo. Nepomohl mi tenkrát přestup do Anglie. V Norwichi to byla obrovská šance, podepsal jsem tam tehdy smlouvu za obrovské peníze, měl jsem vysoký plat. Myslím, že se to se mnou pak vezlo celou kariéru, měl jsem nastavený nějaký platový strop, vysoké podmínky. Když jsem přišel z Anglie do Plzně, měl jsem možná s Pavlem Horváthem jednu z nejvyšších smluv. Jenže pak přišlo zranění, výpadek formy a byl jsem první na řadě. Kdybych šel přirozenou cestou, jako teď v roli trenéra, vypadalo by to jinak. Vzpomínám na tehdejší spoluhráče, jak stoupali nahoru postupně, já to měl najednou bum, přišla Anglie, skvělé podmínky, do toho problémy s koleny, třísly a už se to vezlo.“
Přesto jste oblékal dres špičkových tuzemských klubů Sparty, Slavie, Baníku i Plzně. To o sobě moc hráčů říct nemůže.
„Je to unikát. Potenciál jsem měl, jinak by o mě tyhle kluby nikdy zájem neměly. Bohužel jsem ho nevyužil do maxima. Ve Spartě jsem se prosadil z dorostu až do áčka, to se nepovede každému. Potom přestup do Baníku, v tu chvíli jsem si neuvědomoval, že v Ostravě nesnáší sparťany, mají problém s Prahou. Já tam ale fungoval velice dobře. Následovaly Norwich, Slavia. Všechno to ale byly formy hostování, což si myslím, že jsou ty největší chyby, které se tenkrát staly. Mělo se postupovat jinak, podepsat dlouhodobou spolupráci, ne hostování po půl roce.“
Na který ze zmíněných klubů vzpomínáte nejraději?
„Těžko se vybírá jeden, byl jsem spokojený všude. Ve Spartě jsem byl mladý, měl jsem v kabině Poborského, Blažka, Radka Kováče. Byla tam silná generace, udělal se titul. Fotbalově jsem se cítil nejlíp v Ostravě, ve Slavii byla super parta, o Plzni se nebavím. Asi bych vybral ji, byla tam největší sranda, už jsem měl něco za sebou, patřil jsem mezi ty, kteří měli slovo, mohli si něco říct. Ale není to tak, že bych se někde trápil nebo nezapadl.“
Jak se od konce vaší kariéry fotbal změnil?
„Sleduju to hodně na mládežnické úrovni. Pracuje se s trenéry, i když je pořád co zlepšovat. Když vidím kluky, které mám teď v osmnáctce v Bohemce a vzpomenu si na naši dobu, tak hráči jsou vyspělejší technicky, takticky. Pokud se s nimi dobře pracuje, je fotbal na téhle úrovni už opravdu zajímavý. Co se týká dospělého fotbalu, posunulo se to taky. Stadiony, infrastruktura. Všechno jde dopředu. I fotbal. Vidíte, kam se Plzeň dostala za krátkou dobu, to je neuvěřitelné, co tam dokázali.“
Nově působíte i jako expert deníku Sport. Je i tohle činnost, která vás lákala?
„Sledoval jsem bývalé spoluhráče, když seděli ve studiu a komentovali. Ta práce mě zajímala, ale ne že bych se někam cpal nebo že bych to musel dělat na sílu. Snažím se to brát přirozeně, na nic netlačit. Pokud se vzděláváte, tak si vás ta šance najde. Teď přišla, mě ta práce začala hrozně bavit, zajímám se o to. Je dobře, aby kluci, kteří něčím prošli, tomu v médiích mohli dát trochu navíc.“
|
Střihavka na iSport.cz Ligové střihy Jako jeden z mála českých fotbalistů se může pochlubit tím, že prošel mimo jiné Spartou, Bohemians, Baníkem, Plzní i Slavií. Od začátku jarní části HET ligy je David Střihavka novým stálým expertem deníku Sport a iSport TV, kde má svůj pravidelný pořad Ligové střihy. Po každém kole Střihavka s moderátorem rozebírá nejzajímavější téma, které uplynulý víkend nabídl, a komentuje hráče, který ho zaujal – ať už v pozitivním, nebo negativním slova smyslu. V prvních dvou dílech se někdejší ligový útočník věnoval Spartě a Slavii, dvěma rivalům bojujícím o druhé místo za Plzní. Z hráčů ho naposledy zaujal Tomáš Zajíc, jenž svým gólem zařídil remízu Slovácka se Spartou. „Jeho sedm vstřelených branek je slušný počin na to, že hraje v týmu na sestupových příčkách. V tomhle hráči je velký potenciál,“ říká o kolegovi útočníkovi. Nový díl pořadu Ligové střihy najdete pokaždé v úterý ráno na iSport.cz. |
V Anglii je běžné, že zápasy glosují bývalé hvězdy. Gary Lineker, Thierry Henry, Gary Neville. Sledujete jejich názory a způsob práce?
„Jasně, mám rád Premier League, ta studia se mi líbí. Chodí tam i Rio Ferdinand, Paul Scholes, Frank Lampard, byl tam i Michael Owen, Alan Shearer. Sleduju ty rozbory. Je jich tam víc, pouštějí se do diskuse, je tam názorový střet, to mi přijde hrozně fajn. Jsou to obrovské persony světového fotbalu. Proč bychom nemohli dělat něco podobného i tady? Je to určitě zajímavé.“
Kdo vás nejvíc zaujal?
„Kdybych měl vybrat, tak bych řekl Ferdinanda. Přirostl mi k srdci, i vzhledem k tomu, co si prožil a co dokázal. Mám rád Manchester United, měl jsem rád dobu, kdy aktivně hrál. Důležité ale je, že tam mají uvolněnou atmosféru. Tak to má být, člověk by se měl i zasmát. To oni umí, nemají důvod být extra vážní, fotbal je přece zábava.“
Stále častěji se navíc při hodnocení používají taktické rozbory, nákresy, elektronické tužky. Je to správný trend?
„Určitě je to dobře pro diváka, aby to neviděl zkresleně a nedozvěděl se pouze to, že někdo hrál dobře a někdo špatně. Spousta lidí třeba ani nevidí, proč hráč byl na tomto postu, jaké k tomu jsou důvody. Je fajn si to ukázat. Ty nákresy situací jsou zajímavé, je to odborný pohled směrem k divákům.“
Čeho si vy při rozboru zápasů všímáte nejvíc?
„Momentálně se zaměřuju hlavně na přechodovou fázi. Zakládání útoků. Je trend, že se nenakopávají balony od gólmanů, všichni se snaží vytvářet bagovou situaci, gólman musí umět nohama, to dřív nebývalo. Nakopl se dlouhý míč na půlku, tam proběhl souboj a hrálo se. Platí to i pro stopery. Dřív byli destruktivní, teď už by měl stoper být schopný rozehrát, musí být rychlý, obratný.“
Jsou pro vás velkou pomocí zkušenosti z hráčské kariéry?
„My kluci, co jsme hráli na profiúrovni, máme oko jiné. Vidím to i v mládeži. Snažím se něco odkoukat od jiných trenérů, sleduju mládežnické zápasy. Na Slavii mám syna, takže mohu sledovat i jejich tréninky. V nižších soutěžích trenéři to oko nemají, kolikrát je situace, kdy pochválí za úplný nesmysl, přitom by se měla v mladém věku rozvíjet hlavně fotbalovost. Tam vidím, že to oko máme lepší.“
Preferujete sledování utkání přímo na stadionu, nebo v televizi?
„Určitě je lepší vidět zápas živě. Máte větší obzor, vidíte celý trávník. Ještě když je někde vyšší sezení, máte to jako na dlani. Viděl jsem takhle Spartu s Libercem, byl jsem na Slavii. Člověk má přehled, jak se hráči chovají, rozhodně je to lepší.“
Kam byste si stoupnul, kdybyste měl možnost sledovat řekněme přípravný zápas v otevřeném prostředí? Šéf sparťanské mládeže Jaroslav Hřebík třeba říká, že má nejlepší přehled o hře od rohového praporku.
„To jsou zkušenosti, které já zatím ještě nemám. Na lavičce je člověk na půlce, tohle je zajímavý poznatek, zkusit si stoupnout k praporku. Když se bavíme třeba o Strahovu, je tam na zadní části tribuna. Tam bych šel, co nejvýš to jde, abych měl největší výhled.“
Kdo z trenérů vás v poslední době svou prací nejvíc zaujal?
„Zmínil bych pana Vrbu. Zpětně vidím, co udělali v Plzni za úspěch. Pamatuju si, jak po nás chtěl aktivní hru, ani se moc nezaměřoval na obrannou fázi. Pořád chtěl hru dopředu, neměl rád přihrávky dozadu. Tréninky nezahrnovaly tolik nácvik obranné fáze, jeli jsme všechno směrem dopředu. Mně se líbil v tom, že přišel jako neznámý trenér do průměrného klubu a jen díky tomu, že měl myšlenku hrát ofenzivně a nebál se neúspěchu, tak ta cesta vychází. Kolikrát si pamatuju, že jsem šel do souboje, sklepl míč dozadu, zastavovalo se video a ptal se mě, proč jsem to vracel zpátky. Tahle filosofie mu zůstala dodnes, díky tomu je úspěšný a zajímavý trenér. Z mladších trenérů bych vybral Davida Holoubka, který si prošel vývojem ve Spartě, a když jsme v dorosteneckém věku proti nim nastupovali, hrála Sparta spolu se Slavií nejzajímavější fotbal.“
V Čechách se často naráží na to, že se lidé z fotbalového prostředí bojí mluvit kriticky. Jaký postoj k tomu zastáváte vy?
„Jde o to, jaká je to kritika. Jestli je to z pozice trenér k trenérovi, nebo ji použije bývalý hráč, který něčeho dosáhl. Samozřejmě tam mohou být myšlenky, že když trenér napere kolegu, může se mu to v budoucnu vrátit. Spíš si myslím, že kritika by měla být objektivní. Říkám si, proč bych nemohl říct svůj názor? Ale ne s tím úmyslem, abych někoho urazil nebo cíleně poškodil. Ale popíšu to, co jsem viděl. Pokud se lidi bojí říct svůj názor, je to, myslím, špatně. Pokud to je slušné, bez urážek, nemám s tím problém. Já jsem byl taky mnohokrát kritizovaný v novinách i od trenérů, ale to k tomu patří. Určitě je třeba být směrem k okolí otevřenější a komunikativnější, tak bych chtěl pracovat.“
