Vstřelil svůj první ligový gól. A to způsobem, jaký si takový významný životní mezník zaslouží. Chvíli před koncem důležitého utkání ve Zlíně sebral na vlastní polovině míč, utekl soupeřům, poslednímu udělal kličku, „zkušeně“ si vychutnal i gólmana a zvýšil na 2:0 pro Baník. Jako by mu nebylo teprve devatenáct let. Ostravský mladík Denis Granečný ohromil nejen ostravské fanoušky. Tohle se muselo líbit každému, kdo má fotbal rád.
Když chvíli před koncem duelu ve Zlíně dokončil své sólo a levačkou obstřelil gólmana Zdeňka Zlámala, musela Denisi Granečnému hlavou, srdcem a celým tělem prosvištět spousta pocitů a myšlenek. Po své trefě si vyloužil i novou přezdívku. „Na internetu se objevila fotka Forresta Gumpa s mojí hlavou. Kluci z kabiny mi to hned poslali do skupiny. A taky jsem si přečetl, že podobný gól dal kdysi za Baník Libor Žůrek, který měl přezdívku Forrest,“ řekl. V hledišti za brankou mu mezi ostatními ostravskými příznivci fandila máma a s ní i babička. Proto na hřišti okamžitě změnil kurz a rozběhl se směrem k nim. A ukázal jim rukama rozpoznatelné gesto: Posílám vám své srdce, miluju vás.
Přiznejte, jak jste si představoval, že bude váš první ligový gól, až ho někdy dáte, vypadat?
„Já jsem za áčko v přípravných zápasech moc gólů nedal. A když už, nikdy to nebyl nějaký krásný gól typu, že bych vystřelil z dálky a trefi l šibenici. To mi není vlastní. Spíš jsem si to představoval tak, že se utrhnu v nějakém brejku, nebo tam prostě někdy něco dorazím. Splnilo se to první, dostal jsem se do brejku a proměnil jsem.“
A taky jste v těch představách myslel na to, že utečete Mehanovičovi, který vás chtěl zabrzdit rukou a ani to se mu nepovedlo, pak si kličkou poradíte s křižujícím
Holzerem
a obloučkem překonáte zkušeného Zlámala?
„Tohle mě nenapadlo ani ve snu. Teď jsem rád, že se to tak povedlo. Když jsem si na naší půlce dal hlavou míč do pohybu, čekal jsem, že do mě Mehanovič narazí. To se ale nějak nestalo a najednou jsem viděl, že mám před sebou dálnici. Všiml jsem si, že mi nabíhá Carlos (De
Azevedo
) a uvažoval jsem, že mu to dám.“
Ale nedal…
„Protože jsem si uvědomil, že je poslední minuta a že ti ze Zlína tak rychle zpět nepoběží. A že já jsem jakž takž čerstvý, protože jsem šel do hry až ve druhém poločase. Tak jsem si řekl, že na to šlápnu. A doběhl jsem s tím až do kasy.“
Ještě zbývalo udělat kličku Holzerovi a poradit si s gólmanem Zlámalem. Tomu jste nadrzo poslal míč lehce levačkou obloukem skoro doprostřed branky. Jak vás to napadlo?
„Když jsem dal v áčku Baníku svůj první gól, což bylo v zimní přípravě Olomouci, dal jsem ho stejným způsobem. Vzpomněl jsem si na to, a řekl jsem si: Proč by to nemělo vyjít znovu?“
Pak jste se rozběhl směrem k místu, kde na tribuně mezi ostravskými fanoušky fandila vaše maminka. Což o to, ta jezdí na výjezdy pravidelně, ale byla tam s ní i vaše babička. Jak se jí mezi ostravskými fans líbilo?
„Trochu se před zápasem možná bála, ale pak si to, myslím, hodně užila. I když říkala, že ten gól moc neviděla. Přes ostatní fanoušky. Ale i tak měla hroznou radost a zakřičela si. A plácala si prý s ostatními fanoušky. Pořád říkala, ať už dám gól a konečně se chytím.“
Zápas Baníku ve Zlíně byl vcelku emotivní, k čemuž svými vyjádřeními přispěl i trenér Vlastimil Petržela (jeho celý rozhovor ČTĚTE ZDE>>>). Jak jste vy vnímal zvýšenou motivaci v kabině, kterou jeho slova kupříkladu o tom, že Baník je nezachranitelný, vyvolala?
„Samozřejmě že nám to pomohlo. Dokázalo nás to nahecovat a Zlín jsme v prvním poločase pustili snad ke dvěma střelám a ve druhém už snad ani střelu neměli. Vyhráli jsme, a to jsme potřebovali.“
Petržela o vás vždy rád říkal, že jste jeho dítě. Jak na něj vzpomínáte vy?
„Trenér Petržela mě vytáhl do ligy a za to mu zůstanu vděčný. Měli jsme spolu dobrý vztah. On byl vždycky takový, že dokázal před zápasem nějak vzbudit pozornost. Takový byl a pořád je. Po utkání ve Zlíně jsem se s ním nestačil pozdravit, tak jsem mu vyřizoval pozdrav přes kondičního asistenta Žmolíka, který před tím působil u nás.“
Z posledních tří zápasů jste vydolovali sedm bodů a najednou dokážete soupeře přehrávat. Co tuto změnu způsobilo?
„Myslím, že to je něco, co má každý v sobě. Každý začal chápat situaci, ve které se teď nacházíme. A začali jsme pořádně makat.“
Pomohl tomu příchod trenéra Bohumila Páníka?
„Je to možné. Nějaký impulz jsme potřebovali a trenér Páník to umí nahecovat. K Baníku má vztah, protože už tady působil.“
Kolik bodů bude ještě Baník potřebovat k záchraně? Co myslíte?
„Myslím si, že budeme muset ještě nejméně třikrát vyhrát. Důležité je, že teď už je to zase všechno reálné.“
