Zblízka viděl, jak miluje svou rodinu. Manželku, dvě děti – a taky fotbal. Napnout síť, to byla pro Davida Lafatu pracovní nirvána. A to i na tréninku. „Tehdy jsme měli na krajích mladé Kopice a Kovaříka, kteří mu to sypali do šestnáctky. On si o to říkal pohybem i slovně. Kdyby mu nenahrávali, asi by jim David vyčinil,“ usmívá při vyprávění František Komňacký. Na kanonýra, na němž stál v Jablonci útok, vzpomíná jen v dobrém.
Jakého Davida Lafatu znáte?
„Když to řeknu trošku blbě, David je na fotbalistu velice inteligentní a vnímavý. Hned pochopil, co po něm po taktické stránce chcete a na hřišti to dokonale plnil. Cením si ho vysoko. Nebyl jen chytrý jako člověk, ale i hráč s vynikajícím čichem na góly a správným výběrem místa v soupeřově šestnáctce. V tom byl neskutečně silný. Věděli jsme, že máme v útoku zabijáka, který dá dvacet dvaadvacet branek za sezonu. Tak jsme se ho snažili využívat. Také bych vyzvedl jeho hladovost.“
V jakém smyslu?
„Hrál pro to, aby dal gól. Klidně by se přerazil o tyčku, jen aby zavěsil. I na tréninku. Různé hry na zakončení, centry… To miloval a chtěl. Samozřejmě měl své limity. Pro evropský fotbal nebyl dost rychlý a dynamický. Neměl takovou schopnost obejít hráče jeden na jednoho.
