Před pár lety hrál divizi, kopal obrubníky a prodával oblečení na Václavském náměstí. Se zákazníky komunikoval rád. „Šířím pozitivní náladu,“ domnívá se Roman Potočný (27). Svéráz z Liberce dokáže na hřišti geniální kousky, občas z něj však trenéři rostou. Má svou hlavu a potrpí si na srandičky. Bez nich si fotbal a život vůbec nedovede představit.
Na podzim nastřílel z křídla pět branek, dvě byly vítězné. Místo v sestavě si Roman Potočný udržel i po nástupu slovenského bouřliváka Zsolta Hornyáka, se kterým si prý rozumí. Pro velký fotbal ho objevil Zdeněk Ščasný, který taktéž pochází z Roudnice nad Labem. „Bez něj a Teplic bych dnes nebyl tam, kde jsem. Vážím si toho,“ přiznává v rozhovoru pro deník Sport..
Vaše cesta mezi elitu byla trnitější, co?
„Hrál jsem druhou ligu, pak se mi stal úraz. Stejné peníze mi nabídli u nás v Brozanech, našel jsem si k tomu práci. Bylo to lepší než někde živořit. Radši jsem byl doma a hrál divizi.“
Oháněl jste se krumpáčem a pak prodával oblečení na Václaváku. To vás bavilo?
„Byl tam super kolektiv. Spíš to byla nutnost, každý potřebuje k životu peníze. Ten obchod pořád funguje, ale moc tam nechodím. V tuto chvíli myslím na to, co je teď, a moc si toho vážím. Jsem rád, že mám zdravého kluka, skvělou rodinu a jsem tam, kde jsem. Možná by se mi mohlo poštěstit jít i někam ven. Do minulosti se už nechci vracet.“
Vy jste asi neměl problémy komunikovat se zákazníky.
„Myslím, že šířím pozitivní náladu. Mám hrozně rád srandu. Bez ní by to nešlo ani ve fotbale. Možná proto trenér říká, že je to se mnou těžké. Ze spousty věcí si dělám legraci.“
A k tomu tvrdě pracujete, že?
„Snad jo. (usmívá se) Dostávám se do nejlepšího věku, cítím se dobře.“
Tvrdou ránu jste měl vždycky?
„Odmalička, po tátovi. Vždycky mě tlačil do toho, ať to tam sypu. Tak jsem se snažil střílet. Většinu ligových gólů jsem dal zpoza vápna.“
Umíte to i technicky z přímého kopu. Trénujete to hodně?
„Jo, a hrozně rád. Vzorem pro mě byli Zinedine Zidane a Tomáš Rosický. Na penaltu jsem byl taky určený jako první. Naposledy jsem nedal, ale kluci říkali, že mě tam stejně příště pustí.“
Jste specifi cký hráč. Je s vámi těžké pořízení?
„Mám svou povahu, svoji hlavu. Nevím, jestli to dokážu popsat. Vše se snažím řešit po svém. Někdy za to dostanu vynadáno, jindy dám gól. Nemyslím, že je to se mnou tak složité. S trenérem Hornyákem se vzájemně respektujeme. On je hrozně lidskej. Myslím, že kolikrát něco nemyslí tak, jak to řekne. Je to spíš ve srandě. Rozumíme si. Většina z nás je ráda, že ho tady máme.“
Proč?
„Chceme hrát fotbal po zemi, nekopeme to někam bezhlavě. Je to podobné jako za pana Trpišovského. Pan Hornyák je hodně emotivní, umí zvýšit hlas. Má respekt, jde z něj i trochu strach. (usmívá se) Musíme to brát tak, jak to je. Pro nás je lepší tvrdá ruka než měkká.“
Pocházíte z Roudnice stejně jako nynější sparťanský kouč Zdeněk Ščasný. Ve vaší fotbalové kariéře byl tedy hodně důležitý.
„Určitě ano. Bez pana Ščasného bych se do ligy nedostal, dal mi šanci v Teplicích. Vytáhl mě tam po přáteláku Brozany–Teplice a vzal na zkoušku na soustředění na Kypr. Z Roudnice jsme se osobně neznali, on trénoval asi dva roky v ČFL mého tátu. Já už tam moc nejezdím, žiju se svou rodinou v Liberci. Ale docela se mi stýská, jednou bych v Roudnici chtěl bydlet.“
Je na vás táta pyšný?
„To je otázka na něj, ale myslím, že jo. Je hrdý. Brácha je fotbalem nepolíbený, chodí na výtvarnou školu. Je to chytrý kluk, teď začal i zpívat. Ale to je spíš směšné.“ (usmívá se)
Jaký bude na jaře Liberec bez špílmachra Petra Ševčíka?
„Nemůžeme říct, že to stálo jen na Ševovi, nicméně byl to pro nás klíčový hráč. Musíme ho dobře nahradit. Věřím, že kýžené branky, které nám v některých zápasech chyběly, přinese Libor (Kozák). Cítím, že by nám mohl pomoct. Je silný k bráně, vyhrává hlavy. Má i zdravou konkurenci, je tam Honza Pázler, přišel Petar (Musa). Určitě je reálné dostat se do šestky a je jedno přes koho.“
Po vykurýrování vážného zranění z autonehody vám pomůže i šikovný Kamso Mara, že?
„Kamil? Určitě. Měl ošklivou nehodu, celkově to s ním zahýbalo. Byla to škoda pro tým i pro něj. Předtím byl ve vrcholné formě, hrál úplně skvěle. Doufám, že se do toho dostane zpátky. Teď bude mít těžké dostat se do sestavy.
