Situace je kritická. Českému fotbalu chybí dva tisíce rozhodčích. Svaz proto rozjíždí masivní náborovou kampaň. Navzdory neutěšené pověsti branže sudích chce do svých řad už v prvním roce nalákat stovky nových lidí. „Nábor má posloužit i ke kultivaci prostředí,“ praví Martin Malík, předseda Fotbalové asociace České republiky.
Na svazové úrovni se úbytek rozhodčích dlouho neřešil. Před problémy se zavíraly oči. Došlo to tak daleko, že momentálně chybí do plného stavu třetina sudích! Martin Malík má představu, že nová svazová kampaň s názvem „Fotbal tě potřebuje, staň se rozhodčím“, zafunguje. „Italům se v náborových akcích přihlásí kolem pěti tisíc rozhodčích, téměř čtyři tisíce jsou následně schopni zaučit a vzdělat. Domnívám se, že to musíme umět také,“ říká.
V hnutí je fatální nedostatek rozhodčích, na což se asociace rozhodla zareagovat náborovou kampaní. Proč by měla mít úspěch?
„Máme nedostatek sudích, dlouhodobě se tato problematika v Česku neřešila. Opomíjeli jsme ji a tvářili se, že nás to nezajímá. Myslím, že hybatelem vzniku kampaně není pouhý podstav rozhodčích, ale i celá situace kolem nich. Když si představíte, že máte fabriku, na jejíž provoz potřebujete sto lidí, a máte jich jen devadesát, nezaměstnanost neexistuje a před továrnou nestojí davy zájemců o práci, tak i když máte lidi, kteří nepracují na sto procent, tak si sakra rozmyslíte, zda je vyhodíte a snížíte si tím ještě víc počet zaměstnanců. U nás je to něco podobného. Potřebujeme, aby za branou fabriky stálo patnáct lidí s žádostí o práci, a my měli jen pět volných míst. Pak se nemusíme bát rozloučit s těmi, kteří nefungují podle našich představ.“
Není to příliš optimistická představa? Svaz v minulosti zkoušel lákat nové rozhodčí. Neúspěšně…
„Máte pravdu, před lety došlo k podobnému pokusu, hledali se lidé schopní pískat dospělý fotbal. Bohužel jsme udělali zásadní chybu, chtěli projekt realizovat s vlastními lidmi za málo peněz a přitom jsme očekávali hodně muziky. FAČR je plný lidí, kteří rozumí fotbalu, rozumí sportu, ale nejsou to specialisté na různé komunikační kampaně, které by oslovily lidi. Pokud by velký nadnárodní výrobce limonády nechal vývojáře produktu udělat marketingovou kampaň, tak by to nedopadlo dobře. Poučili jsme se, spojili se s marketingovou agenturou, která nám připravila koncept náborové kampaně. V následujících týdnech vše odstartujeme, slibujeme si od toho příliv nových rozhodčích do všech úrovní českého fotbalu.“
Proč by se to mělo povést?
„Když z jakýchkoliv důvodů nemůžete fotbal hrát, můžete u něj v roli rozhodčího zůstat. Naše problémy jsem konzultoval s celou řadou lidí mimo Česko a nemyslím si, že pověst našich rozhodčích je jiná než třeba v Itálii. Přesto se Italům v náborových akcích přihlásí kolem pěti tisíc rozhodčích, téměř čtyři tisíce jsou následně schopni zaučit a vzdělat. Domnívám se, že to musíme umět také. Nečekáme tisícovky, budeme rádi za jednotky stovek nových zájemců. Navíc nejde o jednorázovou akci. V dalších letech na to budeme navazovat.“
Kolik rozhodčích v ideálním případě potřebujete „naverbovat“?
„Ve střednědobém horizontu to jsou tisíce. Pokud to nyní budou nižší jednotky stovek, budu to považovat za úspěšnou kampaň. Zcela na rovinu, momentálně nám chybí dva tisíce rozhodčích.“
Proč jste to nechali dojít až do této situace?
„Dlouho jsme se kvůli špatné pověsti sudích tvářili, že nejsou součástí hry. Ano, máme tady fotbalisty, potřebujeme hřiště, balon, ale rozhodčí? Radši o nich nebudeme mluvit, protože to je vždycky špatně. To byla obrovská chyba, strkali jsme hlavu do písku. Pak jsme si uvědomili, že nás to brzo dožene. Nyní jsme v kritické situaci, trápí to celý fotbal.“
Kampaň bude stát jistě spoustu peněz. Jste na to v ekonomicky složité době připravení?
„Ano, pokud chceme být vidět, musí být mediální podpora široká. Využíváme vlastní zdroje, naše partnery, ale logicky si nemůžeme vystačit pouze s tím. Celou řadu grantů v této oblasti poskytuje UEFA, projekt jsme jí představili a dostali na něj adekvátní částku. Náklady na naší straně tak ve finále budou téměř nulové.“
Aby zájemci měli konkrétní představu, za kolik let se mohou dostat do první ligy?
„Je to otázka několika let, nicméně nebavíme se o deseti letech. Proces může být relativně rychlý, je to velmi individuální. Každopádně jedním z našich cílů je přivést masu dolů, vyzobávat si z ní kvalitní lidi a posouvat je do nejvyšších pater. V tom jednoznačně spatřuji systémovost. Nemůžeme useknout hlavu a strčit tam jinou. To může přinést krátkodobý úspěch, ale systém zůstane stejný. A to my nechceme.“
Chápu, nicméně být sudím není zrovna sexy práce. Musíte si vyslechnout hromadu urážek, v nejvyšších patrech je zase pověst soudcovské branže značně pošpiněná…
„Absolutně s tím souhlasím. Seděl jsem s jedním českým známým kuchařem, který mi vypravoval, jak jeho jedenáctiletý syn vynadal rozhodčímu, že mu pískl ofsajd. Prý mu spadla brada, co mu naložil. Šel za ním, že takhle se chovat nemůže, a on mu odvětil, že takhle je to učí trenér. To je ta šílenost. Přitom tyto věci můžeme změnit, můžeme je ovlivnit. Přece nemůžeme učit malé děti, že rozhodčí je ten zlej a že může za věci, které se hráčům na hřišti nepovedou. Z druhé strany nábor má posloužit i ke kultivaci prostředí.“
Jak mi vyvrátíte tezi, že rozhodčí napříč republikou ovládá svazový místopředseda Roman Berbr a bez loajality k němu se nikdo ze sudích nikam neposune?
„Ano, takhle je to z vnějšku vnímané. Když se na to podívám touto optikou, tak jedině konkrétní příběhy lidí, kteří se dostali nahoru zcela přirozeně, změní i pohled veřejnosti. Dnes je tenhle úzus tak zakořeněný, že i lidé, co nemají s fotbalem nic společného, tak znají jméno Roman Berbr, a samozřejmě v negativní souvislosti. Má nálepku černokněžníka, který může za všechno zlé. Fajn, ale co když ho zítra přejede auto? Tak se celý český fotbal okamžitě změní a rozhodčí budou pískat jak z partesu? To je přece nesmysl.“
Není problém i v tom, že mezi ligovými sudími chybí výrazné osobnosti?
„To v principu podepíšu, ale kde ty lidi vezmeme? Musíme mít spektrum, do kterého sáhneme, vezmeme ty kvalitní a vychováme si je. Stejné to je i s fotbalisty. Vnímám, že v mládeži máme nesmírně zajímavé kluky s obrovským potenciálem. Je otázkou, zda je to výplod systémové práce, kterou se do toho zase snažíme dostat. Nebo je to náhodný jev. Spíš se tím snažím říct, že pokud máte šedivé jednotlivce, vytahujete jen šedivé. Ale pokud se skupinou zamícháte a přidáte tam nové lidi, máte ihned větší šanci vybrat kvalitu.“
Zaměříte se i na vzdělávání?
„Jednoznačně, změna musí přijít i v této oblasti. Pokud nebudou mít zájem o nové trendy, o nová pravidla a nebudou chtít na sobě makat, v průběhu času je nahradíme. Nebude to ale tak, že zmáčkneme vypínač a ze tmy bude světlo. Jsme na začátku procesu. Sudích máme čtyři tisíce, potřebujeme jich šest tisíc. Už jenom proto, aby nebyli přetěžovaní. Nemůže docházet k situacím, kdy někdo bude pískat pět zápasů o víkendu. Vylučuje to udržení kvalitativní laťky.“
