Je to fenomén českého fotbalu. Získal tři tituly a přitom jeho přísný boss Ludvík Karl drží finanční opratě pořádně zkrátka. Výprodeje kádru a poklesy střídají návraty do špičky i Evropy. Tyhle etapy absolvoval naposledy trenér Pavel Hoftych. Po dvou úspěšných sezonách a nepovedeném startu do třetí nakonec rezignoval a přepustil místo Luboši Kozlovi. „Dvacet milionů z vydělaných peněz bych dal do hráčů,“ ohlíží se Hoftych. „V Česku žije spousta klubů nad poměry. Je možné, že tahle finanční politika dostane Liberec do výhody,“ dodává na druhé straně.
Jeden bod z pěti ligových kol, ostudné vypadnutí z domácího poháru. Pavel Hoftych si sám řekl: Dost, stačilo. A byl u toho, když se vybíral jeho nástupce, Luboš Kozel. „Tvrdil jsem, že nový trenér možná změnou herního stylu využije nynější potenciál mužstva,“ říká na výběr kouče, který se od něho výrazně liší.
Nepředešel jste jen svou rezignací majitele Slovanu Ludvíka Karla?
„Liberci, sportovnímu manažeru Zdeňku Koukalovi i panu Karlovi a představenstvu hlavně děkuju za možnost Slovan trénovat. Strašně si toho vážím. Liberec je výborný klub se skvělou historií, já byl po letech mimo Česko a návratu z pozice generálního manažera v Trnavě velká neznámá. Se všemi jsem si ale vybudoval výborný vztah, díky sedmi bodům ve skupině Evropské ligy jsme vydělali peníze, které pomůžou financovat klub i v dalších letech. Bylo vidět, že v Liberci se mnou mají i větší trpělivost. A třeba i proto, že za jaro a léto odešlo dvanáct špičkových hráčů. Jasně, kdyby chtěli, už mě vyhodit mohli. Ale myslím, že díky vztahům se jim do toho až tolik nechtělo.“
Jak jste přemýšlel o tom, zda a kdy se angažmá v Liberci vzdát?
„Mám špatnou zkušenost z Trnavy, kde jsme v roce 2012 po velmi úspěšném ročníku taky těžce rozjížděli sezonu a hasili jsme to celý rok. Bylo to nápadně podobné. Najednou to vypadá, že osud jde proti tobě. Říkám tomu, že urazíš karetního boha a štěstí se obrátí. Poslední kapkou, která ukázala, že směr je neměnný, byla pohárová prohra se Zbuzany....“
Ano, s třetiligovým amatérským soupeřem jste doma prohráli 1:2.
„Tenhle ´nesmyslný´ výsledek byl ukazatelem, co se má stát. Cítil jsem, že je čas, aby přišel nový impulz. Neřekl bych přitom, že jsme hráli špatně, ale neměli jsme útočnou kvalitu a nedávali góly. Stejné to bylo už v závěru jara. Paradoxem bylo, že jsme dostali devět branek, ale z toho pět na Spartě a jinak čtyřikrát po jedné. Kdybychom postoupili a nakoplo nás to k výhře se Zlínem, věřil bych, že zase jdeme správnou cestou. Kdybychom ale se Zlínem prohráli, skončil bych stejně.“
|
Narozen: 9. května 1967 (54 let) v Ústí nad Labem Největší úspěchy: skupina Evropské ligy s Libercem (2020), postup do ligy s Bohemians 1905 (2009), jako generální manažer slovenský titul se Spartakem Trnava (2018) |
Navzdory některým letním příchodům v čele s Theodorem Gebre Selassiem jste i během sezony marně volal po posilách. Opravdu to bez nich nešlo?
„Vycházel jsem z kvality týmu, která zbyla. V jádru bylo dvanáct kvalitních kluků s určitými zkušenostmi a sedm mladých absolutně bez nich. Přitom bychom potřebovali těch prvních šestnáct. Už na soustředění jsem cítil, že pokud nám nepřijdou tři hráči zvýšené kvality, kteří by mohli okamžitě naskočit, bude to špatné. Mluvili jsme třeba o Laco Takácsovi, o němž jsme uvažovali i jako o stoperovi. Dvakrát jsem se s ním bavil, ale chtěl zkusit zahraničí. Pak tu byl Júsuf Hilál, i u něho se řešila cizina. Filip Havelka nebo Karol Mészáros ještě potřebovali čas, aby se s mužstvem sžili, a ten nám začal utíkat. Nezpochybňoval jsem jejich příchod, sám jsem je chtěl. Nakonec přišel ještě Tupta, velmi slušný fotbalista, ale až po čtvrtém kole a bez herní praxe, a do učení mladý Frýďas.“ (Christián Frýdek)
Na potřebu nových hráčů jste upozorňoval i po zápasech, neudělal jste si tím zle?
„Už před sezonou jsem říkal: Pane Karle, ti hráči nám budou chybět.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
