Čínská společnost CITIC prodává Slavii. Ty zprávy se čas od času opakují – a český klubový hegemon posledních sezon je stále v jejích rukách. Naposledy odmítli nabídku americké značky Blackstone. Okolnosti investice Číňanů se nicméně rázně změnily či ještě změní. „Vůbec bych se nedivil, kdyby jejich zájem pohasl,“ říká renomovaný ekonom Petr Zahradník, jenž obléká „dres“ České spořitelny – a sám je slávistou. V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium popisuje politicko-ekonomické souvislosti čínského vlastnictví klubu z Edenu, to, jaké jsou jeho plusy a minusy pro případné zájemce, i novou strategii zaměřenou na mladé hráče a vlastní akademii.
Průběžně se objevují spekulace, že by mohla být Slavia na prodej. Může to souviset s trendem, kdy Čína výrazně omezuje investice do fotbalu?
„Musím říct, že na jedné straně tyto spekulace chápu, ale na druhé nevím, zda nyní odpovídají realitě. Pokud by nicméně k prodeji opravdu došlo, docela by mi to do celkového kontextu zapadalo. Hlavně tedy v tom smyslu, že se mění politické klima. Celý zbývající svět začíná vůči Číně postupovat poměrně nekompromisně. Přitom jedním z důvodů, které vedly ke vstupu čínského investora do Slavie, bylo, že se Česko mělo stát určitým předmostím mezi Čínou a Evropou.“
Což se ukázalo jako nereálné či příliš ambiciózní…
„Tento koncept na celé čáře selhal, vůbec se nenaplnil. Čínské investice v Česku zůstaly naprosto zanedbatelné a i ty, které se uskutečnily, skončily většinou velkým průšvihem. Jediným úspěšným a mediálně sledovaným případem je právě Slavia, když vše hodně zjednoduším. Mělo to být ale přesně opačně: Slavia jako třešnička na dortu jiných, opravdu produktivních investic. Fotbal v Česku není plnokrevný byznys, hodně záleží na tom, do jaké míry je podporován sektory vytvářejícími opravdovou přidanou hodnotu. A pak je tu měnící se politická konstelace. A to nejen z pohledu vlády. Prezidentu Zemanovi zbývá zhruba rok z funkčního období. Čínská investice do Slavie přitom byla odrazem jeho původního snu být filiálkou Pekingu ve střední a východní Evropě. Jenže realita je dnes úplně jiná. Vůbec bych se nedivil, kdyby čínský zájem pohasl. Nemluvě o tom, že Česko ze strategického ani fotbalového hlediska není pupkem Evropy. Pokud bude prosazování Číny v Evropě čím dál tím obtížnější, bude si muset vybrat jiná teritoria.“
V samotné Číně krachují velké fotbalové kluby, zastavila se Superliga. Je to znamení velkého ústupu?
„Nejde jen o situaci ve fotbale, ale sportu obecně. Čína měla i v souvislosti s olympiádou velké oči, zejména v kolektivních sportech se její plány nepovedlo naplnit. Podívejte se na hrozbu, že v Pekingu nebude hokejový tým. Celkově se pak snažila vytvořit globálně excelentní podmínky, ale v podhoubí, které tomu nebylo uzpůsobené a bylo bez tradice. Včetně divácké. Hokejové zápasy KHL nebo tamější pouťová fotbalová liga, v níž byli hráči úžasně odměňováni, se odehrávala v prázdných kulisách. Nepřekvapilo by mě, kdyby útlum přišel a Čína se vydala úplně jinou cestou. Od dětí, mládeže. A také co do vnímání diváků. Mohla by ukázat, že dosavadní vývoj byl slepou uličkou.“
Je to tak jednoduché, že když Čína dává méně peněz do fotbalu ve své vlastní zemi, o to spíš je nebude investovat v cizině?
„Nemusí to tak úplně platit. Čína má zájem o to, aby byla ve světě vidět. Prostředky má a je ochotna je vydat. Ale proč by to měla dělat v Česku, které má z hlediska rozvoje nebo růstu fotbalu limity? Jako slávistovi se mi to neříká úplně snadno, ale období okolo roku 2019 bylo vrcholem a je těžko možné v našich podmínkách očekávat, že se taková úroveň udrží dlouhodobě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
