Opakovaně dal najevo, jak jím byl ovlivněn a inspirován – než po letech zabral místo na vrcholu a změnil český fotbal sám. Teď slávistický trenér Jindřich Trpišovský hodlá sparťanského rivala Pavla Vrbu předčít i ve hře o ligový trůn. Jenže pozor: mezi průkopníky z laviček se s Plzní vklínil jiný osobitý uchazeč o titul: Michal Bílek. V čem se aktéři velké trenérské bitvy liší, a co naopak mají společného? „Všichni jsou vynikající charaktery, přísní, ale spravedliví, féroví trenéři. A všichni jsou u hráčů oblíbení,“ říká Verner Lička, prezident Unie českých fotbalových trenérů. V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium popisuje detailně každého z nich, v zamčené části najdete i další zajímavosti a osobní postřehy.
Nedivte se, prosím, že místo Vrba, Trpišovský a Bílek zazní Pavel, Jindra nebo Míša. Verner Lička býval sám trenérem, má k nim blízko i jinak – a baví ho šéfy laviček aktuálně top tří českých klubů sledovat v akci...
Řekněte, těšíte se také hodně na to, jak dopadne střetnutí trenérů tří nejlepších týmů?
„Je to jedna z hlavních věcí, na které se těším. Vyplývá to i z mé současné práce, tedy sledování, analýz a lektorství ve fotbale. A navíc mě baví sledovat trenéry, jak se chovají, pracují, jak vypadají jejich mužstva.“
Co vás bude u těch, kteří jsou top, zajímat nejvíce?
„Vím, co od nich můžu čekat. Budou pokračovat ve své práci, protože jejich úspěch je založen na stabilitě a dlouhodobé systematické práci. Kdybych už měl zmínit něco konkrétního, těším se na to, jak se popasuje s případnými problémy Jindra Trpišovský. Je strašně zajímavý konzistencí, jak je v souladu to, co si myslí, říká a dělá. Přišel s velkým očekáváním do obrovského klubu, přinesl jasnou myšlenku a rozvíjí ji dál. Pohled a názory má přitom stejné v březnu 2018 i dneska.“
Začněme Pavlem Vrbou, který před Jindřichem Trpišovským vyhrál i anketu vaší Unie Trenér desetiletí. Mimochodem, hlasoval jste také tak?
„Já nehlasoval, ale výsledek jsem očekával. Jen opravdu těsný boj byl na dalších místech mezi Jardou Šilhavým, Vítězslavem Lavičkou a Michalem Bílkem. Sám jsem si vypisoval, kdo měl jaké úspěchy, pouze jsem přemýšlel, jak lidé budou reagovat na ty čerstvé, tyhle vzpomínky jsou vždy nejsilnější. A Jindra v posledních třech čtyřech letech získal respekt u všech, málokterá postava je tak jednotně pozitivně přijata jako on. Když si ale u Pavla vezmeme celou dekádu, jeho vliv na rozvoj českého fotbalu, na úspěch Michala Bílka na mistrovství Evropy 2012, a ještě to, že válcoval Spartu a Slavii s týmem jako Plzeň, to je samozřejmě obrovský úspěch.“
PAVEL VRBA |
| Největší úspěchy: 3x český titul s Plzní (2011, 2013, 2018), 1x Český pohár (2010), 1x český Superpohár (2011), 1x slovenský titul se Žilinou (2007), 1x slovenský Superpohár (2007), 1x bulharský titul s Razgradem (2020), 3x účast ve skupině Ligy mistrů (2011/12, 2013/14, 2018/19), s reprezentací účast na EURO 2016, 8x Trenér roku (2010-15, 2017-18) |
Jak jste sledoval pouť Pavla Vrby od neznámého trenéra až na vrchol?
„Pavla samozřejmě dobře znám, od doby, co trénoval žáky. Pět let jsme spolu pracovali v Ostravě a máme velice dobré vztahy, jsme často v kontaktu. Když naše Unie potřebuje s něčím pomoct, vždycky přijde. Sám říká, že mu období v Baníku dalo nejvíc, jako by prošel vysokou školou, systémem jednotné výchovy mládeže. Znám i jeho další etapy. Nejdřív nucený odchod na Slovensko, do Púchova. To byly první náznaky, že si umí poradit i ve skromných podmínkách, a ne jen, že dostane super mužstvo a možnosti. Na základě toho přišel další úspěch v Žilině. Jako sportovní manažer Baníku jsem o něho měl zájem, ale náš trenérský post byl obsazený, bylo to tabu. Cestou autem mi pak volal: Vernere, děkuju za důvěru, třeba se jednou zase uvidíme, ale jedu do Plzně podepsat smlouvu. Tam zúročil, že prošel celým fotbalem – od amatérského po profesionální, od žáčků po A tým. Využívá toho dodnes, to je jeho velké plus.“
Bývalý plzeňský obránce David Limberský tvrdí, že Vrbovou výhodou je právě to, že pracoval u mládeže, takže až polopatě vysvětlí hráčům, co chce. Může to být opravdu tak?
„Řeknu vám jednu historku, která to potvrzuje. Pavla jsme poprosili, aby vystoupil na semináři Unie. Někdo od nároďáku mu připravil sedmiminutové video a já si ho natáčel, že to sestříhám a dám na webové stránky. Pustil jsem kameru, on domluvil – a já nemusel vystřihávat vůbec nic. Cítil se dobře, jeho mluva je jednoduchá, srozumitelná. Řekne vám všechno jasně, nepoužívá žádné ´náběhy´, fráze. To je velká výhoda. Jestli zvládnete všechny věkové skupiny a umíte komunikovat s kýmkoli, je to u trenéra atribut číslo jedna. Než jsem na tenhle rozhovor šel, přemýšlel jsem, co mají všichni zmínění trenéři, ale i Jarda Šilhavý, Víťa Lavička nebo Martin Svědík, společného. Všichni jsou vynikající charaktery, přísní, ale spravedliví, féroví trenéři. A všichni jsou u hráčů oblíbení. Ne ve smyslu ´Ten je fajn´, ale ´Ty jo, to je bourák´.“
Hodně diskutujeme o tom, nakolik dává ve Spartě, tedy v úplně jiném prostředí, než jaké znal, příležitosti mladým hráčům. Jak si podle vás vede?
„Chová se podle prostředí. Vím asi, kam míříte. V Baníku to bylo zakódované v klubu, v mistrovském kádru z roku 2004 bylo snad dvacet kluků, kteří prošli Baníkem. Pro nás bylo normální, že se dostali do áčka. Stejný případ byl, myslím, v Žilině, je tam výborná akademie a perfektní zázemí. Sparta do doby dva tři roky zpátky toužila po úspěších, šla cestou výchovy, ale samostatně, odděleně. Její mladí hráči pak nastupovali jinde, klubu nešlo o to, aby je okamžitě zakomponovával do áčka. Doba se ale mění, klubová politika už je jiná. Hráčů ze zahraničí přichází daleko méně, a hlavně Spartě vyrůstají výrazné osobnosti typu Hložka. Do mužstva se dostávají zaslouženě a přirozenou cestou. Samozřejmě Sparta je terč číslo jedna, když nevyhraje, řeší se, proč nehraje ten, nebo onen, mladí. Na to, jak to ve Spartě kdysi bylo, je Pavel pořád průkopník: jsou zápasy, kdy má v kádru čtyři pět odchovanců, a myslím, že dostávají velký prostor. Adam Karabec je specifický případ – máte
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
