Už nejsem naivní. Chci sudí, co se nebojí, říká Kovařík. Co Příhoda?
Uprostřed léta ta zpráva přišla jako blesk z čistého nebe. Radek Příhoda po dlouhém zvažování rezignoval na post šéfa Komise rozhodčích a nástupcem se stal jeho dlouholetý spolupracovník a kamarád Libor Kovařík. Vedení sudích prošlo i dalšími změnami a nového předsedu čeká nelehký úkol.
Kovařík ve velkém exkluzivním rozhovoru pro Sport promluvil o důvěře klubů i veřejnosti v sudí, ale taky o plánech s novým složením Komise a s rozhodčími, vrací se i k turbulentnímu konci minulého ročníku.
Jaký jste měl osobně pocit z konce Radka Příhody?
„Už bych se k tomu s dovolením nechtěl vracet. Udělal bych tlustou čáru, teď jsme nová komise. Nechtěl bych mluvit za Radka a sdělovat jeho pocity.“
Radek Příhoda ale zůstane aktivní v českém fotbale. V jaké roli?
„Nadále bude delegát v profesionálních soutěžích a bude samozřejmě působit i jako delegát v soutěžích UEFA. A bude nadále členem panelu konvence UEFA.“
S panem Příhodou vás pojí dlouholeté přátelství a za poslední dva roky i úzká spolupráce. Využijete i jeho zkušenosti do vaší současné práce?
„Budu se snažit využít svých zkušeností, které jsem za ty dva roky nabyl. A samozřejmě se budu snažit poučit i ze všech chyb.“
Když se dostaneme k nim, i leckteří fanoušci a odborná veřejnost vnímali závěr sezony dost vyhroceně. Jaké chyby jste si identifikovali vy sami?
„Osobně si myslím, že z hlediska komunikace byla největší chybou nepravidelnost. Myslím, že nebylo správně nastaveno, že se jednou komentovaly dvě situace, jednou deset situací. Ale znovu říkám, nechtěl bych se vracet k tomu, co dělala minulá komise. Pojďme se dívat do budoucnosti.“
Co vás po konci Radka Příhody vedlo k tomu, že jste přijal nabídku stát se předsedou Komise rozhodčích?
„V první řadě je pro mě nejdůležitější motivací, že mám rád fotbal. To je úplně zásadní, v podstatě můžu dělat něco, co mě baví. To je rozhodující. Je to obrovská výzva. Myslím si, že je hrozně důležité nejen to, jak pracuje Komise rozhodčích, její předseda a její členové. Ale i to, jak k fotbalu přistupují kluby, FAČR, média, protože pokud všechno ostatní zůstane stejné, tak myslím, že role komise i předsedy je strašně těžká. Myslím, že se fotbal musí posunout ve všech složkách, protože pokud se tu budou neustále podezírat rozhodčí z nějaké zaujatosti vůči někomu a pořád budeme hledat věci a nějaké postranní úmysly u rozhodčích, tak si myslím, že se nikam neposuneme.“
Na jednu stranu říkáte tohle, na druhou stranu jste i na tiskovce říkal, že máte odezvu od klubů, že nevidí tendenčnost. Jak to tedy jde dohromady?
„Myslím, že všichni vnímají, že korupce je pryč. Jiná věc je historie všech zúčastněných v rámci českého fotbalu, kterou všichni nějak vnímáme. Na druhé straně je třeba brát v potaz, že v rámci FAČR funguje Etická komise, její rozhodnutí jsme jako Komise respektovali, a i kvůli tomu tu nemáme rozhodčí, kteří byli pro fotbalové hnutí nepřijatelní. Nad zbytkem je třeba udělat tlustou čáru a vnímat, jak pracují dnes.“
Zaznamenal jsem hlasy - teď nehodnotím, nakolik byly relevantní, ale zkrátka jsem je slyšel - že úroveň rozhodčích v minulé sezóně byla ještě horší než dřív. Jak vám je, když tohle slyšíte?
„Pro mě to je samozřejmě strašně nepříjemné. To se objektivně nedá vyhodnotit, ale je potřeba si uvědomit, že lidé si vždy lakují minulost narůžovo a pamatují si to lepší. Takže si myslím, že až se bude vyhodnocovat s dalším odstupem komise Radka Příhody a její dva roky, že to bude hodnoceno pozitivně. Nebyl tam žádný korupční skandál jako v minulosti. Žádné opilecké excesy. To se v mých očích hrozně posunulo, proto si myslím, že Radkova práce možná nebude oceněna teď, ale za dva roky určitě. Teď se opravdu řeší jednotlivá utkání, řeší se stromy, ale ne les, jak říká pan předseda.“
Vy za sebou máte velké renomé, neohnul jste hřbet. Ať už po vás ve funkci přijde kdokoliv, pohání vás, že teď vychováváte generaci sudích, kteří ani v dalších letech neohnou hřbet?
„Tohle je pro nás principiálně hrozně důležitá věc. My po rozhodčích chceme jen výkon a s tím je spojená samozřejmě osobnost rozhodčího. Pokud se tohle udrží delší dobu, ze sudích vyrostou osobnosti. Ale není to otázka jednoho, dvou let. To je otázka šesti, deseti let. A pak budeme mít osobnosti, které se nebudou nikoho bát, a nebude se dít to, co v minulosti. Ale myslím, že k tomu se nechce u nás ve fotbale vracet vůbec nikdo.“
Před dvěma lety, když jste nastoupil do komise, jste asi sám vnímal, že jste byl v některých věcech naivní a že některé věci půjdou rychleji. Kdybyste viděl stav, jaký panuje dnes, byl byste před těmi dvěma lety spokojený?
„Nebyl, nebyl. Musím říct, teď mluvím jen za sebe, že moje představa naivní byla. My jsme si mysleli, že všem jde o to, aby se fotbal změnil. A že kluby nebudou tolik řešit jednotlivosti a konkrétní chyby, které z hlediska dlouhodobého vývoje nejsou až tak důležité. Samozřejmě chápu, že pro kluby je strašně důležité, jestli rozhodčí odpíská pokutový kop, nebo ne. Ale nejdůležitější z hlediska rozhodcovství je právě to, abychom se vyhnuli tendenčnosti, ovlivňování utkání. Ale občas jsme cítili - nechci, aby to vůči klubům vyznělo zle, že ten horizont, na který se dívají, je hrozně krátký, jen do nejbližšího víkendu. A už neřeší, že nejdůležitější je dlouhodobý horizont, aby se fotbal posouval správným směrem.“
Je vlastně evropský standard, jakým způsobem komunikují kluby s Komisí rozhodčích?
„Z mého pohledu, a to je standard UEFA, je optimální, pokud jsou kluby úplně oddělené od Komise rozhodčích a nekomunikují spolu. My jsme tady měli nějakou historii, tak se tomu musíme samozřejmě přizpůsobit a chápeme, že důvěru v rozhodčí musíme budovat. Proto jsme zatím v nějaké mezifázi. Ale cílem a ideálem je, že bychom nekomunikovali, Komise rozhodčích by si měla dělat svou práci, kluby zase tu svou. Měly by to být naprosto oddělené složky, kluby by neměly zasahovat do práce a Komise rozhodčích by se jim neměla zodpovídat.“
Nastavili jste si nový styl komunikace. Komuniké teď bude vznikat na základě podnětů od médií a bude pravidelné. Jiná věc ale je, jak budete v rámci komuniké mluvit vy. Budou ta komuniké vedena, řekněme, strohým rozhodcovským jazykem, nebo se dočkáme i podrobnějších vysvětlení k jednotlivým situacím?
„Budeme se snažit, aby naše vysvětlení byla pochopitelná. Nejenom pro odbornou, ale i pro laickou veřejnost. Je potřeba si uvědomit, že někdy jsou rozhodnutí sudích sporná. Je to v tzv. šedé zóně. A to jsou rozhodnutí, která vzbuzují největší emoce. I my cítíme, že to není stoprocentně správné rozhodnutí nebo stoprocentní chyba, a to jsou věci, které se veřejnosti hrozně těžce vysvětlují. Chtějí buď slyšet, že to bylo správně, nebo špatně. Ať rozhodneme jakkoliv, druhá polovina fotbalové veřejnosti nás vždy obviňuje, že jsme nesdělili opravdu skutečnost tak, jak by oni chtěli.“
Jedna věc jsou sporné situace 50:50 nebo 40:60. Ale pak jsou ještě spornější, kdy by se z deseti rozhodčích sedm nebo osm přiklonilo k jiné variantě než k té, co padla na hřišti. Jenže ani ta, co tam padla, není vyložená chyba. Jak se budete stavět k takovým situacím?
„Poprosím vás, abyste se nechali překvapit. Už v pondělí bude první komuniké a věřím, že to bude k obecné spokojenosti. Chceme najít vhodný kompromis, který uspokojí co možná největší počet lidí jak v odborné, tak laické veřejnosti.“
Další věc je komunikace s kluby. Stanovili jste si, že by z každého klubu měl s komisí komunikovat pouze jeden zástupce klubu. Co si od toho slibujete?
„Chceme klubům nabídnout možnost, aby se jim dostalo vysvětlení situací, které nezveřejňujeme v médiích. Slibujeme si od toho větší transparentnost naší práce. Kluby nás o to i požádaly na grémiu a my jim chceme vyjít vstříc. Slibujeme si, že bude i větší edukace některých herních situací vzhledem ke klubům.“
Znamená to, že vám třeba doposud hlava nehlava volali a psali různí zástupci z klubů a teď chcete, aby s vámi komunikoval jen jeden člověk, který by tak měl největší přehled o pravidlech a mluvil s vámi o něco erudovaněji?
„V první řadě je nejdůležitější, aby měly všechny kluby od Komise rozhodčích stejný servis. To je pro nás naprostá priorita a z našeho pohledu mají právo na vysvětlení situací.“
Co se změní publikováním etického kodexu pro rozhodčí i Komisi rozhodčích?
„Etický kodex tady byl i v minulých sezónách. Změní se to, že jsme ho zveřejnili na webových stránkách FAČR, každý si ho může prohlédnout včetně klubů a veřejnosti. A zase je to náš krok směrem k otevřenosti. Pokud se rozhodčí bude chovat v rozporu s etickým kodexem, je to přečin podle disciplinárního řádu a může být řešen etickou komisí. Změna je ještě v tom, že je kodex schválen výkonným výborem, což mu ještě dodává větší váhu než kdy dřív.“
Problematická byla důvěra klubů, která se projevila i teď v létě. Jak si chcete kluby dostat na svou stranu?
„Chci být nezávislý na klubech. Nejen já, ale i všichni členové Komise rozhodčích budou nezávislí na klubech. Chceme dělat svou práci co nejlépe a věřím, že nejenom kluby, ale fotbal dlouhodobě bude s naší prací spokojen.“
Na tiskové konferenci jste mluvil o tom, že je třeba zlepšit pohyb rozhodčích. Kluby vám třeba vyčítaly nedostatečnou připravenost sudích. Souzníte s jejich hodnocením?
„Myslíte nedostatek připravenosti z hlediska pohybu?“
Třeba, ostatně ani kluby samy to podrobně nespecifikovaly.
„Jestli je to o pohybu, to nám nikdy nikdo nevyčítal. Rozhodčí jsou za mě připraveni fyzicky úplně top. Je to nejen můj názor, ale máme i fitness koučku, která se o rozhodčí stará. Říká, že jsou na tom lépe než v minulosti. Nemyslím si, že to je náš problém.“
Co tedy je?
„Jedna věc je fyzická kondice a rychlost. Druhá věc je, kde se rozhodčí pohybuje na hřišti. Na posledním semináři jsme na to kladli důraz, měli jsme prezentaci a skupinové práce, kde jsme si říkali, co je dobře a co špatně. Chtěli jsme, aby o tom rozhodčí víc přemýšleli. Apelovali jsme i na delegáty, aby to s rozhodčími víc řešili, aby nám posílali klipy, když je to dobře nebo špatně. A to je jedna z oblastí, která je dle mého názoru hrozně důležitá a předchází se potom hrubým chybám nebo špatným rozhodnutím. Je to jedna z věcí, kterou veřejnost nevnímá a pro nás je hodně důležitá.“
Máte dva nové členy Komise rozhodčích, Kryštofa Mencla a Milana Plesara. Jak jste na ně vlastně přišli?
„Milan Plesar byl součástí programu talent mentor. Byl mentor tří talentů na Moravě a byl ze všech mentorů, kteří byli součástí tohoto programu, jednoznačně nejlepší. Nejvíc se tomu věnoval, odváděl nejlepší práci, takže to nás samozřejmě zaujalo. Pozvali jsme ho v zimě na seminář na Tenerife, tam zase odvedl výbornou práci. To byl důvod, proč jsme ho požádali a nabídli mu možnost být v komisi rozhodčích.“
A Kryštof Mencl?
„U pana Mencla je to podobný případ. Je to bývalý FIFA asistent a patřil mezi nejlepší delegáty. Připravil pro nás historicky několik přednášek a zase na sebe upozornil tou prací. Nebylo to politické rozhodnutí.“
Z dat odpískaných zápasů v kariéře vyplývá, že nejvíc zápasů jako asistent odpracoval na zápasech Plzně, Příbrami, Jablonce a Mladé Boleslavi. Klubů, které byly historicky řekněme silné v zákulisí. Vnímal jste tuto rovinu?
„Tuto informaci slyším poprvé. Pro mě je samozřejmě nejdůležitější, abychom zachovali princip naší nezávislosti. Nechceme tendenční řízení a tohle samozřejmě vyžaduji po všech členech Komise rozhodčích.“
Dlouhodobě zranění na začátku sezony budou Miroslav Zelinka, Ondřej Berka a Marek Radina. To je pro vás třeba i komplikace s ohledem na listinu mezinárodních rozhodčích. Bude se upravovat a uvidíme na ní třeba i Dalibora Černého?
„Návrh na mezinárodní listinu budeme na FIFA posílat v září, do té doby bych počkal, protože se může stát hodně věcí, a i Dalibor Černý musí dlouhodobě potvrzovat výkonnost. Nechtěl bych teď předbíhat.“
Ale vzhledem k tomu, jak zvládl derby a jak se dlouhodobě prezentuje, mohl by to být konečně po letech rozhodčí, který prorazí i na mezinárodní scéně?
„Určitě jsme byli s Daliborem Černým spokojeni s jeho výkony a podle mě potenciál má. Musíme si uvědomit, že je pořád nejdůležitější na sobě pracovat a vývoj sudích může být různý. U Dalibora Černého je nejdůležitější, aby se nezastavil a neuspokojil. Nemůžu vědět, co bude za půl roku, mezi rozhodčími je to otevřená soutěž. A teď se můžeme bavit, že Dalibor Černý měl výbornou sezonu, ale musí to potvrdit i v dalším ročníku. To je v rozhodcovství to nejtěžší. Stejně tak se může stát, že vyletí nahoru jiná jména rozhodčích, kteří na sobě budou pracovat, což je to nejtěžší, aby se někam posouvali. Není to záležitost jedné sezóny, pokud někdo chce prorazit na FIFA listině a dlouhodobě se tam etablovat do top zápasů, tak musí pracovat dlouhodobě dobře a podávat výkony, nestačí jedna sezóna.“
V minulé sezoně vás omezovalo, že jste měli stabilně jen okolo dvanácti rozhodčích, kteří pískali dvojciferný počet zápasů. Máte za cíl tuto skupinu rozšířit? A jak vám situaci komplikují dlouhodobá zranění tří z nejvytíženějších sudích?
„Ideální by bylo, aby byla skupina patnácti, šestnácti rozhodčích, kteří odpískají větší počet utkání. Samozřejmě ale budeme reagovat i na průběh sezony, na zranění rozhodčích. Teď je těžké dopředu předvídat, jak to bude. Nicméně cítím, že je potřeba zapojit stabilně další nové sudí do ligy. Měli jsme omezený počet. Ale je potřeba uvědomit si jednu věc.“
Jakou?
„Rozhodčí, který teď začíná pískat ligu, pravděpodobně nebude na jaře připravený na derby. To byla výjimka. Rozhodčí na derby by se měli rekrutovat z těch, co už tam jsou delší dobu.“
Bude větší prostupnost sudích mezi první a druhou ligou?
„Chceme to dělat (rozhodně). Podle mě nejlepší nástroj na zvyšování výkonnosti rozhodčích je konkurence. Ta musí být z hlediska kvality i kvantity sudích, nejvíc je posouvá, když mají kolem sebe konkurenci a musí bojovat o to, aby dostávali zápasy. Tvoří se tím největší tlak na to, aby se zlepšovali. To je náš hlavní úkol. Ale samozřejmě musíme být citliví, abychom rozhodčí do první ligy nehodili moc brzo, protože jim to potom ublíží z hlediska rozvoje jejich kariéry. Mezi první a druhou ligou je velký skok hlavně z hlediska mentálního tlaku na rozhodčího, protože v první lize je mnohem více diváků. Obzvlášť na velkých stadionech, kam chodí hodně lidí, je tlak na rozhodčího úplně jiný než ve druhé lize.“
Jasně, ale přišlo mi, že ke konci sezony to lépe zvládali mladší než starší. Jako by více spoléhali na intuici a cit.
„Myslím si, že jeden z mých nejdůležitějších úkolů je, abych byl k rozhodčím fér. Nechci je rozdělovat na mladé a na zkušené. Pro mě je jediné kritérium výkonnost. Mám pocit, že zkušenější rozhodčí jsou u nás někdy nálepkováni a spojováni s nějakou minulostí a mají to u nás těžší u veřejnosti.“
Ale to je asi logické, když mají za sebou určité kaňky, ne?
„Já už se k té minulosti nechci vracet. Vím, že potřebujeme kvalitní rozhodčí. A vím, že zkušených rozhodčích potřebujeme víc, než jich máme. Je mi jedno, jestli tomu klukovi je pětadvacet nebo pětačtyřicet, pro mě je důležitější výkon. Budu rád, pokud nás potáhnou zkušení kluci, všichni jsou na stejné startovní čáře a já budu rád, když se jim bude dařit.“
Možná se zeptám trochu jinak. Cítili i sami zkušenější sudí, že se do některých věcí na konci sezony trochu zamotali?
„Nechci za ně úplně mluvit, ale musím říct, že když jsem s nimi vyhodnocoval výkony, líbilo se mi, že měli pokoru a objektivně uznali, že se tam z jejich strany něco nepovedlo. A to je nejdůležitější, aby si rozhodčí byl schopen přiznat chybu, jedině tak se může posunout. Já jsem sebereflexi ve většině případů cítil.“
Jiná věc je třeba u Pavla Orla, u kterého člověk vnímal jednoznačný progres po většinu sezon, ale ve chvíli, kdy dostal velkou šanci, ať už v předminulé sezoně v pohárovém derby, nebo v zápase Sparty s Plzní, byly tam situace, kdy možná nebyl úplně přesvědčivý. Jak v takové chvíli pracovat i se zkušenými, kteří mají výkonnost v zápasech s menší svítivostí, má cenu pak přece jen na velké zápasy zkusit někoho mladšího?
„Naším úkolem je, abychom měli co nejvíce rozhodčích na top zápasy. Standardní zápasy většina našich rozhodčích zvládá. Náš problém je, že nám chybí rozhodčí na top utkání. Máme příliš úzký výběr. Ale je to běh na dlouhou trať a než je rozhodčí na největší duely připravený, chvíli to trvá. Dalibor Černý byl výjimka a není to věc, která se opakuje a je běžná ani jinde ve světě. Normální je, že kariéra rozhodčího jde nahoru pomalu, dostává šancí nejdřív v míň sledovaných utkáních a až po pěti nebo šesti letech je normální pískat derby. Problém je, že my si rozhodčí, kteří tu jsou pět, šest let, spočítáme na prstech jedné ruky.“
Předseda FAČR Petr Fousek prohlásil, že výkony rozhodčích mají pozvolnou, ale vzestupnou tendenci. Souhlasíte s tím?
„Já určitě nepůjdu proti názoru předsedy FAČR (směje se). Je naším cílem dlouhodobě zvyšovat průměrnou výkonnost rozhodčích. Někdy cítím, že ze strany médií jsou hodnocení hrozně černobílá a odvíjí se pouze od toho, jak rozhodčí odpíská top utkání v daném kole. Stane se, že sedm výkonů je velmi dobrých, stane se chyba v utkání, které je nejvíc vidět. Rozhodčí jsou pak všichni hodnoceni negativně.“
Z jakého pohledu tedy vnímáte progres?
„My samozřejmě vidíme všechna utkání a vnímáme, jak se rozhodčí posouvají. V minulé sezoně jsem cítil posun ve druhé lize. Myslím, že rozhodčí podávali obecně lepší výkony a je to pro nás důležité, protože ze druhé ligy potom vytahujeme rozhodčí do Fortuna ligy. A k vaší otázce - to pískání je pořád subjektivní (úsměv). Někomu se líbí ten rozhodčí, někomu zase jiný.“
Ačkoliv míra subjektivity bude vždy, máte nějaká tvrdá data, která vám říkají, že ten trend je správný?
„Máme tvrdá data, co se týká intervencí VAR. Tam jsme na tom v průměru stejně jako UEFA, takže nevybočujeme. V minulosti jsme vybočovali z hlediska udělování červených karet na základě intervencí VAR, kde došlo před jarní částí ke změně. VAR u nás byl příliš citlivý, takže jsme to trošku uzpůsobili. Jinak tvrdá data máme na pohyb rozhodčích a kolik naběhají. Tam jsou naši rozhodčí připraveni velmi dobře. S tím, že není jen důležité kolik, ale kde se pohybují. To chceme zlepšit. Srovnáváme hledisko udělování žlutých a červených karet. Jak jsem říkal, u nás se červených karet uděluje ve srovnání s vyspělou Evropou dost.“
Ale to možná souvisí třeba i s povahou zákroků, že je v české lize víc surových faulů? Přece jen když existuje snaha o to, aby těchto zákroků procházelo méně, v tomto ohledu by rozhodčí taky měli mít nějakou roli.
„Je paradoxní, že na podzim v minulé sezóně se červených karet udělalo mnohem víc, ale nezabránilo to tomu, že by fotbalisté reagovali na to, že bude zákroků méně. Na jaře dávali rozhodčí červených karet míň a bylo pak i méně samotných zákroků, což je zvláštní, neumím si to vysvětlit.“
Bavili jste se o tom i s kolegy v Evropě, jestli mezi tím existuje nějaká souvztažnost?
„Obecně víme, že většině surových zákroků předchází nějaká technická chyba hráče. Odskočí jim míč a pak se to snaží na poslední chvíli dohnat, což je někdy problém naší nejvyšší soutěže. Takže tam říkáme rozhodčím, když se tohle stane, mají zbystřit a více se na ten zákrok soustředit, protože je větší pravděpodobnost, že přijde surový zákrok.“
Jak by vám pomohl centralizovaný systém VAR?
„V první řadě by byla výhody, že by VAR a AVAR vůbec nepřišli do styku s kluby a funkcionáři, což je hrozně důležité, byl by na ně v tomto ohledu menší tlak.“
Zaznamenal jste, že by se to mělo stát i v jiných případech než u zmiňovaného, ve kterém by byl v zápise Zdeněk Grygera?
„Nezaznamenal jsem to. Nicméně není úplně ideální, když VARisté jdou do vozu a potkávají tam fanoušky, jak je to na mnoha stadionech obvyklé. Je to lepší i z hlediska vzdělávání a vyhodnocování situací. Když je ve voze operátor s rozhodčími, je to stísněné a není tam velký prostor pro vyhodnocování situací.“
Slyšel jsem hlasy, že i techničtí operátoři neodpovídají standardu, na kterém by měl VAR být. Byl by v centrále nějaký specialista?
„Určitě. To je jedna z oblastí, na kterou jsme se před touto sezonou zaměřili. Pozvali jsme VAR operátory na náš seminář, snažíme se, aby naši VAR měli od operátorů lepší servis a aby se operátoři tolik nestřídali. Změnili jsme i nastavení monitorů ve voze po vzoru UEFA, takže nějaké změny v tomto ohledu děláme a chceme pracovat na tom, aby rozhodčí měli lepší servis. Někdy se stalo, že byl VAR při utkání kritizován za to, že jeho rozhodnutí dlouho trvá. Ale nebyla to jeho chyba. Bylo to tím, že od operátora dostával záběr pozdě."
Říkal jste, že jste byl v některých věcech naivní. Už si naivní nepřipadáte?
„Ne, ne. Myslím, že teď jsem naprostý realista a vím, že nezměním uvažování některých lidí. Takže ta moje role je v podstatě strašně složitá.“
Co to znamená?
„Pokud někdo bude za chybu rozhodčího hledat něco jiného než tu pouhou chybu, tak samozřejmě moje životnost nemůže být velká.“
Co je pro vás třeba červená linie, za kterou nechcete jít?
„Za nás je nejdůležitější, aby za naší nové komise nedošlo k žádným excesům s korupčním podtextem. Aby nebyla tendenčnost. Chceme, aby se rozhodčí chovali profesionálně. Nedovedu si představit, že by za nás řídil utkání opilý rozhodčí. To je pro mě totálně za hranou. A samozřejmě strašně důležité je, aby se rozhodčí posouvali z hlediska výkonnosti. To je priorita, ale taky nejtěžší úkol, protože to trvá dlouho.“
