Bednář: Kasino a alkohol? To je za mnou | iSport.cz
Karel Häring
3. prosince 2008 • 10:15

Bednář: Kasino a alkohol? To je za mnou

Roman Bednář
TOP VIDEA
Kulka nebo plakát Kmotra. Prošli jsme si kancelář Jaroslava Starky Kulka nebo plakát Kmotra. Prošli jsme si kancelář Jaroslava Starky
Litvínov - Plzeň: Premiérovou trefu si zapsal za domácí Akim Aliu, 3:1 Litvínov - Plzeň: Premiérovou trefu si zapsal za domácí Akim Aliu, 3:1
VŠECHNA VIDEA ZDE

AKTUALIZOVÁNO - Asi o žádném jiném českém hráči se v souvislosti s národním týmem nedebatovalo více. Zaslouží si útočník West Bromwich Albion místo mezi vyvolenými? On v tom má jasno. A jde si za svým cílem.



Agentury čas od času o Bednářovi přeloží články anglických médií. Někdy jsou to kuriozity. Třeba že se spoluhráči smějí jeho starému autu. Jindy se zase ozve trenér Tony Mowbray, který v dobrém tvrdí, že jeho český útočník je věčně nespokojený. A samozřejmě nechybí ani Bednářovy stížnosti na opomíjení v reprezentaci.

Všechny dohromady trefně vystihují tohoto hráče. Není tuctový. Když mluví, nehledá fráze. Neuhýbá do stran, jde rovnou k věci. Jako na hřišti. Nebojí se přiznat, že byly doby, kdy se rozhodně nechoval profesionálně, a nedělá ze sebe svatouška. Řekne, proč si myslí, že by měl dostat šanci v reprezentaci. A nevyznívá to jako nářek zhrzeného fotbalisty.

Přesně tak se choval během téměř hodinového rozhovoru v birminghamském obchodním centru Selfridges, který je postaven podle projektu slavnějšího Čecha, architekta Jana Kaplického.

V posledních týdnech se West Bromwichi nedaří, spadl až na poslední místo. Jaká je nálada?
„Upřímně nic moc. Dost se to hádá. Přitom musíme držet při sobě. Ale asi je to normální, když máte z osmi zápasů jeden bod. Věřím, že se to otočí, jen musíme vyhrát a získat sebevědomí.“

Přitom start do sezony klubu vyšel. Kde se to zaseklo?
„Měli jsme tam tři čtyři těžké zápasy, se kterými jsme ani nepočítali, proto byl klid. Ale pak už jsme něco chtěli udělat, a nic. Hrajeme na jednoho útočníka, což podle mě není ono. Třeba na Stoke jsme neměli jedinou vyloženou šanci. Je to takové divné, raději bych gamblil (zariskoval) a zkusil hrát odvážněji i za cenu toho, že nějaký gól dostaneme.“

PŘEČTĚTE SI:

Zraněného Svěrkoše nahradí Bednář

Bednář: Věřím si

Bednář: Nechápu, proč chybím v repre!

Bednář: Skandovali moje jméno


Ve Wiganu jste odehrál jen minutu, vypadl jste ze základní sestavy. Změnila se vaše pozice?
„Myslel jsem, že budu hrát. Ještě ve čtvrtek jsme dělali pozice, já tam byl spolu s Millerem. Změnilo se to na poslední chvíli. On (Miller) je trenérův kůň. Mně říká: dři, dři, počítám s tebou.“

Jak to snášíte?
„Mně nevadí kritika, ale ne aby někdo přišel do šatny a hned mě seřval. Já se o sebe nebojím, trenér zná moje kvality. Ve Wiganu jsme měli vyhrát 5:0, měli jsme tam čtyři velké šance. Nedali jsme, oni to otočili a body jsou pryč. Myslím, že jsem tam měl posledních dvacet minut být. V jeden moment stál balon snad deset sekund uprostřed malého vápna a nikdo tam nebyl. Marek Čech na lavičce mi povídá: ,Víš, proč tam ten balon zůstal? Protože tě hledal‘.“

Proč vám někdo nadával za minutu na hřišti?
„Po hvizdu jsem zatleskal našim fanouškům a rozběhl se do šatny. Přišel jeden spoluhráč a začal na mě řvát. Povídám mu: ,A co jsem měl dělat? Slavit to, že jsme prohráli? Zůstat a nebýt naštvaný, že nehraju?‘ Je to nesmyslné. Pak za mnou přišli jiní kluci a říkali, ať si to neberu, že byl naštvaný. Prostě všichni jsme dožraní, že nemůžeme udělat body, to je všude, jedno vítězství to zlomí.“

A co když ne? Obáváte se sestupu?

„Bojím se, ale ne přehnaně. Normálně, rozumně. Musíme do sebe dostat víru.“

Mluvíte hodně otevřeně, nemíváte s tím problémy v kabině?
„Tady ne, spíš v Česku. Když se u nás otiskne, že jsem prý řekl, že jsem lepší než Cristiano Ronaldo. To zní trošku blbě. Já ho neznám jako člověka, jen jsem řekl, že v nějakých stránkách můžu být jako člověk lepší. Cristiano je nejlepší fotbalista na světa a já se s nejlepšími vždycky chtěl měřit. Snažím se být dobrý člověk, nevyvyšovat se nad ostatní.“

Otevřeně jste také přiznával zklamání z toho, že vás nezvou do reprezentace...
„No, poprvé jsem se podíval na ohlasy na internetu a to bylo strašné. Že prý jsem v reprezentaci ,tlačenka‘. Jsem tam podruhé za celý život, a ještě jsem tlačenka. Já byl vyřízený. Že prý jsem tam toho za těch devět minut předvedl. Co jsem měl za tu dobu udělat? Oni si myslí, že dám pět gólů?“

Nicméně, jak jste se cítil po více než dvou letech v reprezentaci?

„Já byl hrozně šťastný, bylo to lepší než před dvěma lety. Připadalo mi, že tam víc patřím, víc si to zasloužím. Kluci jsou v pohodě. Já jsem si vždycky přál hrát za národní mužstvo. Každá šance se počítá. Myslím, že jsem si ji vážně zasloužil a nebylo v tom nic jiného. Minulou sezonu jsem měl skvělou. Teď je to jiné, soupeři jsou o hodně lepší, občas vám na hřišti nic nedovolí. Ale stal se ze mě profík.“

DÁLE ČTĚTE:

Bednář kritizoval anglické rozhodčí

Bednář: Ptají se, proč nejsem v reprezentaci

Bednář pálí ostrými i v Premier League

Myslíte, že se vám podaří udržet místo na delší dobu?
„Teď bylo málo času. Navíc jsem jel za Vencu Svěrkoše, který byl zraněný. Bary (Baroš), Féňa (Fenin) a Svěrky by tam měli být. Teď se daří i Neckimu (Necidovi). Bude to těžké. Každopádně, když se někdo zraní, věřím, že bych tam jako čtvrtý měl být. Jsem připravený.“

Stačil jste si s trenérem Radou promluvit?
„Ne. Čekal jsem, že si mě zavolá. Kdyby mi řekl: ,Hraješ tady pátý kolo u vozu‘. Ale on mluvil ke všem ve stylu, že těm, kteří tady jsou po dlouhé době, se tady snad bude líbit a udělají všechno, aby se ukázali znova. Nevím, třeba je to jeho styl, já pana Radu pořádně neznám. Odsud jsem zvyklý, že si mě trenér zavolá a řekne, proč hraju, nebo ne. Ale není to tak, že bych na někoho útočil, i když si někdo třeba myslí, že jo. Rád bych se v reprezentaci udržel. Doufám, že je to reálné, akorát někdy cítím, že to není jen v mých rukách.“

Jak to myslíte?
„Zatím mi přišlo, že nemá vliv to, jestli se mi daří, nebo nedaří. V jiných zemích to berou tak, že i když je někdo neznámý, ale prostě se mu daří, tak mu šanci dají.“

Nemůže být vaší nevýhodou, že si vás fanoušci i experti moc nepamatují z české ligy, ve které jste působil jen krátce v Mladé Boleslavi?
„No ale tím spíš, že jsem se přes Skotsko vyškrábal do anglické ligy, by to mohla být výhoda.“

Kazí vám to náladu?
„Určitě jsem z toho byl špatný, ale nikdy nějak rozsekaný, abych si říkal: Ty vole, proč?!“

Vy se s podobnými věcmi umíte prát, ne?
„No, jako mladému mi všichni vyčítali, že nemám vůli. Ale teď cítím, že jsem to zlomil.“

Jak se to dělá? To je spíše vrozené.
„Dřinou, jenom dřinou. Nikdy jsem nebyl takový profesionál jako teď.“

Kdy nastala změna?
„Příchodem do West Bromwiche. Cítil jsem upřímnost a respekt od trenéra. Sám sobě jsem si pak řekl, že tohle je to, co chci. Hrát velký fotbal.“

Takže už žádný alkohol jako v dobách působení v Hearts?
„To je občas nutné, i když teď spíš doma otevřeme jen vínečko. Vzpomínám na druhý rok ve Skotsku. Připadalo mi, že je celý svět proti mně, a fotbal mě přestal bavit. Tam mi bylo jedno, jestli přijdu na trénink, nebo ne. Lidi mi tam neumožnili dělat, co mám rád. Dělali to špatně. O klubovém majiteli Romanovovi jsem se před pár dny dozvěděl, že bankrotuje, a hráči v Hearts už dva měsíce nedostávají peníze.“

Hodně mluvíte o lidech okolo, není chyba i ve vás?
„Vždycky hledám problém v sobě! Jenže když ho nenajdu, nejde mi to na mozek, jdu dál a koukám po jiných.“

Proč jste vlastně v Hearts tak vyváděl? Chodil jste i do kasina. Jak často?
„Jednou týdně určitě. Bylo to špatné období. Nikoho jsem sice nezabíjel, ale pomalu jsem ničil sám sebe.“

Byl jste v hazardu úspěšný?
„Jak kdy. Většinou to chodí tak, že když jdeš hrát pro radost a máš dobrou náladu, vyhráváš. Ale pokud máš splín a jdeš se jen vybít, málokdy vyhraješ. A já nechodil vyhrávat, ale zapomínat. Já se nepotřeboval opíjet a utápět peníze, ale prostě jsem nechtěl myslet na fotbal. Vysvobodil mě až podpis smlouvy do West Bromwiche. Trenér Mowbray ve mě věřil, dal mi šanci a zachránil mě.“

Stávalo se vám i v mládí, že jste na fotbal kašlal?
„Jo, měl jsem radši kamarády než fotbal. Vzpomínám si, jak mi trenér Bokša v Boleslavi říkal: ,Když jednou za půl roku nepřijdeš na trénink, pochopím to, jsi mladý‘.“

Jaký jste byl jako kluk?
„Ještě živější. Dneska už se víc kontroluju, jsem diplomatičtější, prostě víc o všem přemýšlím. Do osmnácti jsem všechno říkal hned.“

Takže trenéři na vás budou vzpomínat spíše jako na, s prominutím, spratka?
„No, přišel jsem v sobotu na zápas, dal dva góly a zase se týden neukázal. Byli naštvaní, ale mně se to líbilo. Nevěděl jsem, co mám od fotbalu chtít. Neměl jsem smlouvu. Říkal jsem si, že mě druhý den může porazit auto, tak jsem si chtěl užívat život, bavit se s kamarády, o víkendu si zahrát fotbal.“

A co ve škole?
„Poznámky jsem měl furt, i ředitelské důtky. Ale protože jsem byl syn školníka, nikdy z toho nebyla dvojka z chování. Já byl raubíř, ale nikdy ne krysa. Nedělal jsem sviňárny.“

Za co byly ty důtky?
„Učitelky říkaly, že jsem motorem všeho, že mám ve všem prsty. I když jsem třeba v něčem byl nevinně.“

Byla pro vás výhoda, že jste byl synem školníka?
„Ne, spíš to bylo na pytel, protože jsem nemohl chodit za školu. Táta to okamžitě věděl. Když jsem jednou dostal ředitelskou důtku, byl jsem tak hloupý, že jsem ji zahodil s žákovskou knížkou. Táta hned povídá: ,Ukaž mi žákovskou!‘ Já na to, že jsem ji ztratil. Přitom on už dávno věděl, co se stalo. Na průmyslovce to bylo lepší, už jsem mohl chodit za školu.“

Vaše kariéra má zatím pozvolně vzestupnou tendenci. Z Boleslavi do Skotska, pak Anglie. V jaké jste podle vás fázi nyní?
„Blížím se na vrchol, pomalu a jistě. Vždycky jsem chtěl hrát nejlepší ligu na světě, bavit se fotbalem a dostat se do reprezentace.“

Články odjinud


Články odjinud