Čtyři hříchy Sparty na Baníku: Lavička nereagoval, obrana hořela
Škobrtnutí. Na dalším schodě si Sparta namlela ústa. Nevyhrála na Bazalech, ztratila dva body. To může znamenat v závodě o titul hodně. Deník Sport vybral čtyři důvody, proč obhájce nabídl smeč Viktorii. Viník, ten hlavní, je přitom jeden. Trenér Vítězslav Lavička. Jeho mužstvo bylo na zápas nepřipravené a za nedostatečného stavu 1:1 špatně zasahoval do utkání.
1. Nepřipravenost: Lavičkova starost
Program zněl jasně. „Jede se do Ostravy.“ Tenhle fakt měla Sparta samozřejmě jako na talíři. Bitvu na Bazalech, kde se výhra pokaždé rodí s okopanými holeněmi. O to víc, když na sobě máte rudý dres.
Hlavní důvod, proč letenský tým na Baníku neuspěl: Nebyl připraven na tuhý boj. Na soupeře, jenž se jde o body pobít. A nebyl připraven ani takticky. Viník? Trenér Vítězslav Lavička.
Sparťanská hra vypadala chvílemi jako z akademické knihovny, kdy gazelí běh po špičkách a nekončící ťukes má přednost před ochotou oddřít v bolestech těžkou devadesátiminutovku. Třeba Milan Baroš v jednom ze soubojů nešetrně dojel Maria Holka. Čuňárna. Ano, hostující stoper těsně uskočil. Ale od té doby mohl vědět, že Baník jde tvrdě za bodovým ziskem.
Zatímco u Sparty byl podobného projevu schopný snad jen Pavel Kadeřábek. Jenže jen tohle hosty do problémů nedostalo. A vina leží na trenérovi Vítězslavu Lavičkovi. Jak si vysvětlit fakt, že při obranných standardních situacích stojí u Baroše Marek Matějovský? Záložník, který při defenzivní práci působí laxně, byť na druhou stranu jeho přínos do ofenzivy je obrovský.
Smysl nedávala ani sparťanská střídání. Nebo spíš jedno sparťanské střídání. Za stavu 1:1 na hřiště přišel jen útočník Jakub Řezníček. Nikdo jiný. Dynamický a silový Tiémoko Konaté zůstal na lavičce. Přitom jeho fotbalový charakter mohl zápas strhnout. Minimálně za pokus to stálo.
Stejně zůstal hačat i Herolind Shala, který byl po svém lednovém příchodu na Letnou připravován jako hráč základní sestavy. Stačil jeden ne úplně povedený zápas s Příbramí a je skoro na odstřel. Realizační tým Albánce nepodrží, byť byl při podpisu smlouvy označován za velkou posilu.
Prázdně pak působí typický projev Lavičky po utkání. Nepanikaří, omlouval zároveň Lafatovo klíčové zaváhání při penaltě. Kritiku zaslouží po zpackaném zápase nejen hráči Sparty, ale především kouč za nedostatečnou předzápasovou analýzu. Nebo za její mizerné plnění.
Zkrátka to nevypadá, jako že se na Letné přes zimu něco změnilo. Cíle typu změna stylu hry a vychytání dalších blech se nepodařilo naplnit, aspoň tak to poodkrývá start jara.
2. „Tupá“ křídla
Říká se „ostré“ kraje. Křídla. Rychlí hráči, tahoví. Šupem do vápna a do gólu. Tohle na Bazalech v podání Sparty neplatilo. A stačilo přitom docela málo. Jen si k Ladislavu Krejčímu stoupl Vojtěch Štěpán. Fotbalista podobných rychlostních dispozic, ne-li lepších. A opora Letenských pořádně nevěděla, jak se přes něj dostat.
A druhá strana? Bořek Dočkal je záložník jiného typu, spíš stavitel útočných akcí než ten, co by sprintovým vedením míče odtáhl nejtěžší část. I on ale ze hřiště téměř zmizel. Pro Baník nebyl vůbec nebezpečný, do obrany pak zabíral velmi pozvolna.
Měl to být signál pro trenéra Lavičku. Na lavičce čekal Tiémoko Konaté, ale šanci nedostal. Dočkala sice nakonec vystřídal, jenže za Jakuba Řezníčka. A projev svého týmu tím spíš zabrzdil.
3. Dezorganizovaná obrana
Výstražná světélka zablikala už v zimní přípravě. Sparta mockrát inkasovala, Eindhoven jí dal pět gólů, Steaua Bukurešť tři, Kazaň čtyři. Byl to alarm, s nímž obhájce vstupoval do jarní části. A hned v prvním zápase nebyl důsledný při bránění standardní situace a pustil Příbram do šokujícího vedení.
V sobotu na Bazalech se defenzivní nejistota projevila daleko víc. Nemuselo zůstat jen u jedné inkasované branky. Především stopeři Jakub Brabec s Mariem Holkem působili neorganizovaně. Zarážející je především jejich postavení při Barošově trefě. Kapitána Baníku hlídal akorát Pavel Kadeřábek.
4. Lafatova penalta
Tenhle příběh začíná na konci září. Hrálo se derby na Slavii, David Lafata šel po hattricku. Jenže při plnění třígólového plánu zazdil penaltu. A od té doby tuhle výhodu zahrával výhradně Bořek Dočkal. Spolehlivě. Jak v soutěžních zápasech, tak v přípravě s přehledem sázel jednu „desítku“ za druhou.
Jenže sparťanský záložník na Bazalech střídal a penalta přišla až v době, kdy nebyl na hřišti. Takže Lafata. A jeho střelu doprostřed mladý gólman Jiří Pavlenka pravou nohou vykopl na břevno. Remíza 1:1 zůstala. „Stálo nás to tři body. A může se stát, že i titul,“ přiznal si krutou linii v naháněné o ligovou trofej.
