Co spojuje Limberského a Koláře? Nejen tituly s Plzní a svérázné povahy
Kdyby si na krk pověsili všechny medaile, pod tíhou zlata by se prohnuli v pase. David Limberský a Daniel Kolář. Dvě osobnosti. Dva symboly velkolepého rozmachu Viktorie. Ale především majitelé pěti mistrovských titulů v jednom klubu. V tom plzeňském. V historii české ligy jim může konkurovat jen tlupa sparťanů, která se zlatem napakovala v minulých dekádách. Na vrcholu pyramidy s osmi zářezy neohroženě ční Jiří Novotný.
Pětkrát jančila Plzeň s mistrovským pohárem. Pětkrát zdemolovala českou konkurenci. V letech 2011, 2013, 2015, 2016 a 2018 se jí na krku houpala zlatá odměna. První její titul byl šokující, pak už to nikoho moc nepřekvapilo. U všech triumfů byli dva chlápci.
Oba dorazili v roce 2008 ze Sparty. Jako odložené kusy. Nepotřební, zneuznaní, nedocenění. Jenže o to víc motivovaní, stále mladí a nevybouření. „Chtěli dokázat, že ze Sparty odešli neprávem. To v nich ulpělo. Takových kluků bylo v Plzni víc. Třeba Pavel Horváth. Nikdo je nemusel motivovat, měli chuť v sobě,“ říká Karel Krejčí, jenž ve Viktorii vedl oba hráče více než pět let. Jako asistent Pavla Vrby, pak jako hlavní trenér.
Bez výjimky v každé z titulových sezon patřili mezi naprosto klíčové figury zlatého mužstva. Kolář dával důležité góly, také Limberský se po splnění defenzivních úkolů uměl obout do ofenzivy. Plzeň milovali, fanoušci zbožňovali zase je. I když byli členy reprezentace, v zahraničí se nikdy natrvalo neprosadili.
Limberský neuspěl v italské Modeně a v Tottenhamu, Kolář se vrátil s nepořízenou z Gaziantepsporu. Nejlepší služby vždy odevzdali Plzni. Ve specifickém prostředí se cítili nejvíce komfortně.
„Oba mají pět titulů, je to neskutečný počet. Je škoda, že ani jeden z nich nezaznamenal větší stopu v zahraničí. Ale rozumím tomu. Třeba David potřebuje mít u sebe kamarády a blízké lidi. Je to pro něj jeden z důležitých faktorů výkonu. U něj platí, že když má čistou hlavu a soustředí se jen na fotbal, je výjimečný. Rozhodně je to jeden z nejlepších hráčů, co jsem trénoval,“ volí slova plná uznání Krejčí.
