Olomouc probírá světoběžník. Zažil drama v Íránu, má Hřebíkovu školu
Srdcařů, kteří jsou ochotni kočovat za fotbalem bez ohledu na svou reputaci, už dneska moc není. Trenér Jiří Saňák (40) však mezi ně bezesporu patří. Po svém konci v íránském klubu Esteghlal vede ženskou reprezentaci do 19 let a nově rozšířil realizační tým Olomouce, kam se vrací již potřetí. „S Vencou Jílkem jsme prošli školou Jardy Hřebíka, máme podobné myšlení,“ vysvětluje. V rozhovoru pro Sport mluví o svých zkušenostech z Íránu, odlišné mentalitě, kvalitě asijských hráčů i o důvodech, proč se rozhodl pro návrat do Olomouce.
V patnáctimilionovém Teheránu byl zvyklý i na stotisícovou návštěvnost, což ho pozítří v Příbrami rozhodně nečeká... Negativní řeči však neuslyšíte. Jiří Saňák má za sebou úspěšný rok po boku legendárního německého kouče Winfrieda Schäfera, který ho posunul pracovně i lidsky. Zkušenost k nezaplacení.
Proč tedy v Íránu nepokračujete?
„Klub neplnil to, co bylo ve smlouvě. O sport vůbec nešlo. Írán je nebezpečná zóna, člověk pro klidné fungování potřebuje vízum. Já mám rodinu, tři děti a nemohl jsem kdykoli odletět domů. To pro mě bylo nestravitelné. Stejně jako ztráta respektu, to je pro mě hlavní vlastnost v životě. Bylo to trochu smutné a dramatické, ale nemohl jsem jít přes své vnitřní nastavení. V tu chvíli jsem to ukončil, navíc jsem měl nějaké zdravotní problémy. Přesto byl ten rok spolupráce s Winfriedem Schäferem úžasný, posunul mě úplně někam jinam.“
Kam?
„Viděl jsem, jak přemýšlí trenér, který nemá vůbec strach, nepřipouští si žádný pseudotlak. A taky jsem si zvedl sebevědomí. Nemám sice žádnou ligovou zkušenost jako hráč, protože jsem musel s fotbalem v sedmnácti letech skončit kvůli rakovině, ale ověřil jsem si, že můžu něco předat i hráčům, kteří si zahráli na mistrovství světa. Pomohla tomu důvěra od Winyho, rovnou mě hodil do vody a musel jsem hned v angličtině dělat tréninky, videorozbory a podobně.“
Do Olomouce jste se vrátil po dvou letech, tehdy se padalo do druhé ligy. V čem je největší změna?
„Byli jsme v kontaktu celé léto, ale jsem tady tři dny, takže nemůžu zatím moc hodnotit. Přicházím za srdcem a za lidmi, které dobře znám a kteří tady odvádějí skvělou práci. V Sigmě jsem se vyučil trenéřině, je to klub, který má za sebou výborné období. Minulá sezona byla úspěšná, to samé teď Evropská liga. Já se budu snažit předat to nejlepší za mě, aby to pokračovalo. V klubu musí fungovat vše od předsedy až po uklízečku, jinak nemůže být dlouhodobě úspěšný.“
