Fanoušci uráželi Csaplára: Jsem z toho vykulenej. To zlo mě zaskočilo
Odcházel ze hřiště a v uších mu zvonily vulgarismy, kterými ho zasypala zhruba dvacetičlenná skupina příbramských fanoušků, kteří neunesli porážku 0:3 se Slováckem. „Csaplár ven,“ skandovali. Další výrazy jsou nepublikovatelné... „Tím zlem jsem zaskočenej,“ přiznal kouč Příbrami.
Jde reakci fanoušků vůbec pochopit?
„Nikdy jsem se s tím nesetkal. Venku tedy určitě ne. Z toho zla jsem zaskočenej a vykulenej... To se klidně přiznám. Jsem z toho opravdu hrozně moc překvapený. Bylo to hnusný. Jsem soudnej člověk. My jsme Příbram, jsem na zemi. Hráčům vždy předám správnou informaci, za to jsem placenej. Nervy ztrácet nebudu. “
Čtyřikrát jste prohráli, inkasovali osmnáct branek. Na psychice mladého týmu se to musí projevit. Jak s ním v této situaci hodláte pracovat?
„Pořád stejně. Cizelovat určité věci, zvýšit intenzitu, pracovat. V takových situacích nesmíte propadnout panice, šílet, rozkopávat koše. Ne. V žádném případě. Je třeba ukázat klidnou sílu a dělat řemeslo.“
Děsí vás, jak si tým počíná v obranné činnosti a jak je zranitelný. Se Slováckem jste inkasovali tři branky ze situací, které nebyly příliš složité na vyřešení.
„Odpovím filozoficky: děsí mě jiné věci, tohle opravdu ne. Nikdy jsem se tolik nevěnoval defenzivě. Obzvlášť poté, co sem přišel Bohouš Pilný a chodí s námi na tréninky i Tomáš Zápotočný. Rozbory, vizualizace, stříhání, individuální tréninky. To, že góly dostáváme, je otázkou individuální kvality hráčů. Pro mě je to džob, byznys. Jsem furt stejnej. Trénujeme, děláme, nezapomněl jsem mluvit, nezapomněl jsem taktiku. Řada lidí by chtěla vidět zhroucenýho Csaplára, ale to nikdy neuvidíte. Jsme na lodi, plujeme, je bouřka, vichřice a já nebudu kapitán, který bude říkat: ty vole, nám nedali dostatek záchranných člunů, máme starý lana, já chtěl námořníky z Buenos Aires a oni mi je dali z Jakarty. To by se se mnou nikdo dobře necejtil. Pro mě je to challenge, výzva. Máme problém a pojďme ho řešit. Nervy neztrácím a na hráče nikdy nic svádět nebudu. Cokoliv jiného považuji za neprofesionální a neřemeslný.“
K hráčům jste měl v kabině proslov. Co jste jim řekl?
„Vůbec jsem nekřičel, naopak jsem týmu poděkoval za to, jak k utkání přistoupili. Je mi jich líto, protože odehráli jeden z nejlepších prvních poločasů. I po prvním inkasovaném gólu to ještě bylo zajímavé. Šance, možnosti, soupeře jsme do ničeho nepustili. Utkání se ale rozhodují v pokutových územích, a pokud my si dovolíme takový luxus, že neproměníme své šance, těžko můžeme chtít zápasy vyhrávat. A když dostaneme laciné góly, dopadne to jako se Slováckem.“
Po zápase s Opavou jste říkal, že musí nastat nová éra Příbrami. Bez otců. Jak ji hodnotíte?
„Udělal jsem pět změn. Otcové odešli, nebo byli na lavičce. Začalo období dospělosti, aby to mladá generace vzala na sebe. Kdyby je kdyby, ale kdyby byl na hřišti pan Slepička (útočník má zlomenou nohu – pozn. aut.), tak jsme se do poločasu třikrát objímali. Ale pan Slepička nebyl k dispozici, museli jsme si poradit s tím, co máme. Za sebe říkám, že jsme si poradili, šance jsme si vypracovali, ale nebyli jsme je schopní proměnit. Kromě jedné situace jsme Slovácko nepustili do ničeho, my měli pět šancí. Pak dostaneme nešťastný gól… Lehkost se vytratila. Klukům jsem říkal, za co vás mám trestat? Za neumění nemůžu. Nehráli jsme zle, pro mě jde o určitou naději do budoucna.“
