Vůch se zjevil v Domažlicích: Myslí si na ligu, Kazachstán vzal kvůli dluhům
V dresu Domažlic působil v sobotu jako zjevení. Egon Vůch nastoupil v přípravě proti Plzni, svému někdejšímu zaměstnavateli, a ve městě, kde stále bydlí. Za velkého dusna poctivě piloval levou lajnu v Luční ulici, předvedl několik slušných fotbalových momentů. Po svém vystřídání ve druhém poločase ochotně vyprávěl, jaká strastiplná cesta ho dovedla z exotického angažmá v Kazachstánu přes krátkou anabázi v Příbrami až do týmu z třetí ligy.
Je brán za vynikajícího hráče s mimořádnou technikou, ale také s těžko zvladatelnou povahou. Ta mu zavřela vrata například v Plzni. Později, v šestadvaceti, po povedeném angažmá v Liberci, vyrazil do Kazachstánu. Nijak neskrývá, že si potřeboval vydělat peníze. „Kdybych si nenadrobil, co jsem si nadrobil, tak bych po tom neskočil. Nestydím se za to,“ říká narovinu 28letý rošťák s jiskrou v oku v obsáhlé zpovědi.
Jak jste se ocitl v Domažlicích?
„Kvůli tomu, že jsem od angažmá v Kazachstánu bojoval se zdravotními problémy, se chci vrátit do formy. Na jaře jsem to zkoušel v Příbrami, domluvili jsme se, že tam budu aspoň trénovat, ale vzhledem k dalším zdravotním problémům to na hraní nebylo. Teď jsem měl další pauzu, zhruba dva tři měsíce. S trenérem Domažlic Pavlem Vaiglem jsme dlouholetí kamarádi a právě on mi podal pomocnou ruku. Zranění mi dosud nedovolilo trénovat naplno, až teď jsem naskočil do zápasu. Nepočítám tedy zápasy za charitativní tým Real Top Praha, při kterých se hraje úplně jinak.“
Trable vám způsobil bolavý kotník. Co přesně jste s ním měl a jak to vůbec vzniklo?
„V Kazachstánu je největší problém to, že ať je plus 30, nebo minus 30, hrajete v drtivé většině případů na umělé trávě. To tady v Česku zažijete maximálně v lednu, pak se letí na soustředění. Během celého roku na umělce kolena a kotníky ohromně trpí. Poslední čtyři zápasy jsem odehrál pod takovými prášky a injekcemi, o kterých jsem nevěděl, že vůbec existují. Nemohl jsem de facto chodit, pak jsem si vzal tablety a nic jsem necítil. Tou dobou jsme byli na spadnutí, takže jsem zkrátka musel hrát.“
Takže jste byl nucený ze strany klubu...
„Ten zdravotní stav byl pak tak špatný, že když jsem se vracel domů, tak jsem nemohl vůbec, ale opravdu vůbec nic hrát.“
Litujete toho angažmá?
„Dá se říct, že ano. Vzalo mi to osm měsíců fotbalu. Což je strašně dlouhá doba. To se rovná času, který jste mimo, když máte přetržený zkřížený vaz v koleni. Doufám, že už kotník bude dobrý a nebude mě brzdit v kariéře, kterou bych chtěl restartovat.“
Cítíte frustraci k tamním týmovým lékařům?
„Trochu ano. Protože, jak jsem řekl, podmínky vzhledem k umělé trávě jsou tam opravdu obtížné. A když k tomu o vás není dobře postaráno, je to samozřejmě špatně. Tady je to stokrát lepší.“
Teď už hrajete bez bolesti?
„Musím zaklepat, teď to necítím. Ale někdy se stane, že když trefím míč při střelbě, tak jak pracuje nárt, tak cítím, jak tam píchne. Nicméně mě to neomezuje.“
Na další sezonu máte něco vyjednaného?
„Něco řešíme přes agenturu Sport Invest a s Kubou Štáfkem (herec, v současnosti se chystá na zápas v MMA), který hraje i za Real Top Praha. Měli jsme sezení, něco tam je, ale momentálně jsem ve stavu, kdy potřebuji minimálně měsíc individuálně potrénovat, dohnat sílu a kondici. Protože plná zátěž mi chybí de facto od listopadu, kdy jsem končil v Kazachstánu, a to je strašně znát. Zvlášť, když sezona byla teď v Česku dlouhá a všichni jsou rozjetí.“
Takže Domažlice jsou jen krátkou zastávkou?
„Teď je to v takové fázi, že můžu skončit úplně kdekoliv. Může to být třetí liga, ale i první. Konkrétně zatím nic vyřešeno není. Já jsem soudný v tom, že momentálně připravený nejsem. Je potřeba zapracovat na kondici. Z fotbalového hlediska by mi návrat neměl trvat tak dlouho. Bez kondice to ale nejde.“
Peníze v Kazachstánu? V Česku bych takovou smlouvu nedostal
Vzhledem ke zmíněným zkušenostem preferujete spíš českou cestu?
„Když přijde nabídka z nejvyšší soutěže, tak ano. Na rovinu říkám, že se nechci plácat ve druhé nebo třetí lize, protože si myslím, že mám daleko na víc.
