Malinský o Proskem i břitkých reakcích: Jen se snažím o upřímnost

Je svéhlavý. Co na srdci, to na jazyku. Klasik by řekl: Nebojí se toho. Tomáš Malinský se nerozpakuje věci nazývat pravými jmény. Vede si svou. Nebojí se ožehavá témata veřejně komentovat. Už také narazil. Jako v srpnu, kdy se krátce po utkání pustil do Sparty a Matěje Hanouska. Vzpomínáte na slova o sparťanských pravidlech? Na Instagramu pak bylo libereckému křídlu vyhrožováno zabitím… I o této ošklivé zkušenosti se nezdráhá hovořit. 

Baví vás fotbal v Česku?
„Jasný. Je to moje práce. Díky fotbalu mám slušnou životní úroveň, mohu být s klukama v kabině. Benefity to má. Jo, fotbal mě baví. To je bez debat. Do míče kopu odmala. Spousta lidí si myslí, že to může dělat každý, ale samozřejmě to tak není. Vždycky jim říkám: vždyť jste taky měli možnost věnovat se fotbalu. Pocházím z Chrudimi, kluků jako já bylo okolo mě plno, nicméně jsem byl jediný, který dostal příležitost hrát první ligu. Vážím si toho. Ale vy jste to myslel trochu jinak, že?“

Ano. Zda vás baví fotbal i poté, co se dělo v Plzni? A vy jste byl přímým aktérem toho, že Roman Hubník po faulu na vás nedostal druhou žlutou kartu a nebyl vyloučen?
„V poslední době bylo podobných situací v lize víc. Na začátku sezony jsme v nastavení ve Zlíně měli kopat jasnou penaltu, před pár koly doma s Teplicemi nám byl také upřený pokutový kop, na což upozornila i komise rozhodčích. A teď v té Plzni. Spíš si pokládám otázku, zda něco takového neudělá rozhodčí vědomě.“

K čemu jste dospěl?
„Ať se na mě nikdo nezlobí, je to jen můj názor, ale konkrétně v Plzni to z mého pohledu byla vědomá chyba. Troufnu si říct: být to na druhé straně, je to okamžitě oceněno druhou žlutou kartou. Mám na to takový názor. Někdo může mít jiný, v pohodě.“

Řekl bych, že hodně lidí z branže s vámi bude tiše souhlasit.
„Nikomu do hlavy nevidím, ale tohle byla tak jasná situace… Žlutá karta, nic jiného následovat nemohlo. Ale třeba se mýlím, třeba to Proske neudělal vědomě. Stejně se výsledek nezmění. V té Plzni jsem byl hodně v emocích. Rozhodčímu jsem říkal,