Hübschman o dekádě na Ukrajině: Když se střílelo, k oknu jsem nešel

Zasedne do křesílka a skoro hodinu ochotně vypráví. Má o čem, ačkoliv v kariéře vystřídal Tomáš Hübschman v seniorské kategorii jen tři kluby. Fotbal ho pořád baví a jde mu tak, že by ho jablonecký kouč Petr Rada klidně vzal zpátky do reprezentace. Jen góly od něj nečekejte. „Nikdy jsem se do toho nehnal, nezajímalo mě to,“ líčí upřímně typická „šestka“. Koncovku by sparťanský odchovanec asi vyučovat nemohl, zato čtení hry i na Harvardu.     

V září vám bylo osmatřicet, co vás drží u fotbalu?
„Musím mít samozřejmě motivaci, výkonnost a být zdravý. Zatím to nikdy nebylo na vážkách, že bych sám od sebe chtěl skončit. Fotbal mi pořád dává smysl, baví mě. Jsem víc na hřišti než v nemocnici nebo na marodce.“

Kdy cítíte věk?
„Při delších cestách cítím vliv autobusu. Dřív jsem to vnímal úplně jinak. Samozřejmě bývám po zápasech delší dobu unavený. V minulosti jsem byl schopný hned další den trénovat a hrát. Ale zatím negativa nepřevažují nad pozitivy, proto se fotbalu držím.“

Co bude za rok, za tři?
„Vím, že pro mě nemá smysl plánovat. Chtěl bych každopádně pokračovat ve sportování. Tělo je zvyklé na pohyb, soutěživost. Vítězství, porážky, to by mi určitě chybělo. Mám to tak, že i když je volno či pauza, baví mě zahrát si cokoliv pro radost a emoce. Určitě budu i pak hrát hokej, fotbal, možná mě začne bavit i tenis.“

Doteď vás nebavil?
„Tenis je individuální sport, maximálně ve čtyřhře máte partnera. Byly časy, kde jsem hodně hrával se švagrem, ale teď si zahraju spíš malý fotbal někde v hale anebo hokej. Já mám blízko ke kolektivním sportům. Přijde mi, že je v nich víc srandy, možností kontaktu s druhými.“

Zdá se, že vám angažmá v Jablonci sedlo.
„Můžu si to jenom chválit. Jít do Jablonce bylo dobré rozhodnutí. Už několikrát jsem prodloužil smlouvu. To mi dává motivaci a odvahu do další práce. Je to důkaz, že i klub je se spoluprací spokojený. Oběma stranám to něco dává.“

Trenér Petr Rada na vás nedá dopustit. Těší vás to?
„Každý trenér je specifický. Jeho styl trénování mi vyhovuje. Sedli jsme si i lidsky. Nevadí mi ani jeho projev, chápu to. Už jsem zažil podobně impulzivní trenéry. Sice křičí, ale nikdy to nemyslí tak špatně, jak to někdy vyzní. Každý hráč si musí uvědomit, že je to lidské a že mu trenér nechce škodit. Naopak mu pomoct. Já s tím problém nemám. Pro mě jsou důležité výsledky, hra. Každý musí uznat, že pod jeho vedením to šlo nahoru.“

Kouč vás v loňském rozhovoru pro Sport doporučoval do reprezentace. Přijal byste pozvánku?
„Moje perspektiva do budoucna je malá. Nemyslím, že zrovna na mém postu máme v národním týmu problém. Nikdy jsem neřekl, že jsem skončil a že bych nejel, ale nedávalo by mi to už smysl. Uprostřed zálohy nás až tolik bota netlačí. Nevidím reálně, že bych tam měl být já.“

Je tam fenomén Tomáš Souček ze Slavie. Co na něj vůbec říkáte?
„Fenomén…(úsměv) Já jsem opatrnější.