Páník vede Zlín na dálku: Furt jsem v obraze! Jak vzpomíná na Baník?
Už dvacet dní vede tým Zlína. Imaginárně, dalo by se říct. Bohumil Páník (63) sedí doma v Jankovicích u videa a zkoumá ze záznamu zápasy a výkony hráčů. Víc nezmůže. Na hřišti viděl své svěřence čtyřikrát, hned po svém nástupu. Neodkoučoval ani jeden zápas a už musel jít s platem o třicet procent dolů. „Hlavně musíme s rodinami přežít,“ nestěžuje si na nižší výplatu.
Šedesátníci drží při sobě, že?
„S Petrem (Radou) jsme kamarádi, vždycky se rádi vidíme. Navíc můj syn žije poblíž. Potkávali jsme se hlavně na Dukle, kam jako duklák chodil, když měl čas. Jsme trenéři klasického ražení, nepářeme se s tím. Dokážeme zajet do hráčů, ať si to přeberou.“
Stará škola…
„My jsme měli tužší kořínek. Všechno jsme si museli vybojovat. Oni to dostanou na zlatém podnose. Pozor, současným hráčům nezávidím. Vždyť jim dělám servismana. Fotbal za našich časů byl úplně jiný. Ten dnešní je fyzicky i mentálně náročnější.“
Letos na Silvestra vám bude čtyřiašedesát let, ale vypadáte svěže, plný energie. Jak to děláte?
„Je to stylem života. Vhodné doplňky stravy, regenerace, pohyb, občas lázně, správný pohled na život. Hlavní zásluhu má manželka, která výborně vaří. Jídla, co mě nezatěžují. Divočejší období už mám za sebou. (úsměv) Když je dobrá hlava a tělo, je to fajn. Mám kolem sebe mladé lidi. Většinou mé bývalé žáky ze školy. Poslouchám jejich muziku, dívám se na jejich oblíbené filmy. Vnímám, o čem se baví, a zapojuju se do toho. Furt jsem v obraze.“
Čemu se věnujete v těchto dnech, kdy nemůžete trénovat?
„Mám stažené všechny jarní zápasy, i ty přípravné. Dělám si rozbory, mám k dispozici statistiky, dívám se na individuální výkony. Někdy to sedí tak, jak vidíte z tribuny. Jindy ne. Volno nemám, to nejde. Člověk pořád nosí fotbal v hlavě.
