Říká o sobě, že je životní optimista. Ale pokud jde o fotbal v čase koronaviru, je příbramský boss Jaroslav Starka spíš skeptik. A taky rebel, který možná hraje svou hru. „Když se jeden nebo dva měsíce nebude hrát, budu se snažit ustát to tak, abychom mohli vůbec začít novou sezonu,“ říká. Tomu, že by se ta nynější dokončila, nevěří, navrhuje místo nadstavby rozšířit ligu, zatlačit na politiky, aby našli pro fotbal půl miliardy… a servítky si při tom nebere.

U Litavky je zle nedobře. Ne tedy že by chřadnul místní prostořeký čtyřiašedesátiletý šéf Jaroslav Starka: i on zůstává doma, nebo alespoň denně vyjde s manželkou a třemi psy na osmikilometrovou procházku do lesa. Hůř je na tom jeho klub, který spravuje syn Jan: ztráta kvůli koronaviru prý může činit až 15 či 20 milionů korun. „Jsme na hraně,“ hlásí Starka senior.
Jak důsledky koronavirové epidemie dusí fotbal v Příbrami?
„Je to pro mě úplně nová situace, ještě nikdy jsem se s ní nesetkal. Člověk nemůže z baráku, přitom musím shánět peníze. A po telefonu jich moc neseženete. To, co jsem měl nasmlouvaného, se teď zabrzdilo. Kdo by dával peníze na fotbal, který se nehraje… Musíme udělat všechno pro to, abychom to zvládli. Jsme malý klub, který se stará sám o sebe, nikdo z nás tady nemá fabriku, ze které by k nám šly peníze. My, co máme restaurace a hotely, jsme v tržbách a výdělcích na nule. Tam se taky bojuje o přežití. Fotbal je trochu v krizi.“
Ohrožuje vás to, co se děje, existenčně?
„Ohrozit to může asi každého v tomhle státě. Nejde o fotbal, ale o normální lidi. V pohostinství a cestovním ruchu jich budou desítky tisíc bez práce. A drtivá většina žije od výplaty k výplatě. To se určitě týká i mých hráčů, kteří neberou to, co jiní ve špičkových klubech. Můžeme přijít o 15 až 20 milionů korun na sponzorských smlouvách, firmy přestanou fungovat. Peníze přijdou, ale třeba s měsíčním, dvouměsíčním zpožděním. Jednáme o tom. Přiznám se, že mám zamotanou hlavu. Musíme