Hašek: Mohl jsem se do Sparty vrátit. Kdy a proč Křetínského odmítl?
Dvě sezony, dva tituly. Ivan Hašek zanechal v české lize krátký, ale výrazný otisk. Na lavičce Sparty docílil bodovou úspěšnost 80 procent, ta by mu v historickém žebříčku trenérů deníku Sport bohatě stačila na první místo. Jenže nesplňuje podmínku minimálního počtu 100 odkoučovaných zápasů, nasbíral jich pouze šedesát. „Měl jsem to snazší,“ přiznává skromně. V zamčené části rozhovoru mluví 56letý kouč o tom, kdy se mohl do Sparty vrátit a líčí, proč nabídku Daniela Křetínského odmítl. Zároveň vysvětluje, v čem tkví největší síla Pavla Vrby, Vítězslava Lavičky a Jindřicha Trpišovského.
Se Spartou jste zaznamenal úctyhodnou osmdesátiprocentní bodovou úspěšnost. Mohlo to být ještě lepší?
„Mohlo, některé zápasy jsme prohráli zbytečně. Dodnes vím, kde jsme poztráceli body, to se pamatuje dobře. Někdy jsme kvůli Champions League museli některé hráče šetřit a nastoupili jsme s druhou garniturou, někdy naopak měli dostat šanci hladovější na úkor stabilních hráčů. Teď už člověk ví, kde udělal chybu, kdy měl nechat někoho odpočinout.“
Přijde vám bodová úspěšnost jako spravedlivý ukazatel kvality trenéra?
„Ne, nepřijde.“
Z jakého důvodu?
„Protože vím, že je daleko těžší trénovat mužstvo, které hraje o záchranu, než mužstvo, které hraje o titul. A je to o hodně těžší, protože je to psychicky náročnější. Když hrajete o titul, jste na vlně, vyhráváte, ale v boji o záchranu musíte hráče neustále zvedat a znovu motivovat, aby na ně nepadla deka.“
Svou trenérskou kariéru jste začínal ve Spartě. Měl jste to tedy snazší?
„Samozřejmě. Když jdete do nejlepšího klubu, který měl jedno z nejlepších vedení a také nejlepší tým, máte to snazší.“
Byly z toho dva tituly ve dvou sezonách. Proč jste tedy potom ze Sparty odešel?
„Mám rád výzvy, chtěl jsem to zkusit v zahraničí. A věděl jsem, že když půjdu do Štrasburku, že budu sice ve druhé lize, ale budu hrát o postup do jedné z top pěti lig, což byl můj sen. Všude jsem podepisoval smlouvu na rok s tím, že pokud bude zájem, podepíšu i na další – a rozhodnutí bylo většinou na mně. Ve Spartě jsem po dvou letech cítil, že by byla dobrá změna.“
