Trpišovský o startu ligy, vztahu ke Slavii i Stanciovi: Čekal jsem víc
Už zase úřaduje ve své kanceláři v Edenu. Kouč Slavie Jindřich Trpišovský má radost, že jeho tým je zpět ve společném tréninku, byť zatím v omezeném režimu. „Hlavně pro hráče je příjemná změna, že mohou být spolu,“ podotkl v pořadu na klubové televizi. V obsáhlém povídání prozradil, jak se Slavií už jednal v minulosti a že měl blízko třeba i k angažmá v Teplicích. A věnoval se také Nicolae Stanciovi, jehož výkony v sešívaném dresu jsou zatím trochu za očekáváním: „Ještě neukázal ani půlku toho, co umí.“ O čem všem trenér ligového lídra mluvil?
O zvládnutí karantény
„Hráči měli zimní přípravu, kde hodně posilovali. Pak byly čtyři jarní kola a oni spadli ještě do něčeho horšího, přes měsíc jen kondiční tréninky. Určitě si udělali osobní rekordy naběhaných kilometrů po lesech. Každý to prožívá jinak, třeba Oscar je tady sám. A protože se do Prahy stěhoval, tak se dostal do situace, kdy neměl doma ani pračku. I Joao Felipe je sám, byl měsíc zavřený na bytě. Jeho máma měla v Brazílii zdravotní problémy, on je tu odřízlej. Anglicky je na tom navíc prachbídně, rozumí španělsky. Komunikace je složitá, naštěstí trochu umí Řehy (asistent Pavel Řehák), něco s ním prohodí i Tijani. Chudák to odnesl asi ze všech nejvíc.
Ale já si to svým způsobem vlastně užil. Po dvaadvaceti letech trénování jsem zažil jiný režim. Žádné tréninky, zápasy, schůzky, věci k řešení… Život se mi zastavil a změnil, ráno jsem se probudil a musel jsem si dělat program vlastně sám. Nebylo potřeba někam jet, takže velká změna. Děláš věcí, na které normálně nemáš čas.“
O „ponorce“ doma
„Bylo to jednodušší, protože moje paní dělá starostku v obci, takže normálně v práci fungovala. Spíš se nám prohodily role, já se víc staral doma a o malýho. Je to něco za něco. Chybí ti fotbal, vnímáš těžké věci, které se lidem dějí. Ale na druhou stranu jsem měl hodně času na různé analýzy, viděl jsem všechny jarní zápasy ligy. Udělal jsem věci, které jsem dlouho odkládal. Takže mám vše hotovo a čekám, co bude.“
O kontaktu s hráči
„Používali jsme technologie, máme všichni společnou skupinu na WhatsAppu. Náplň tréninků jsme vždycky konzultovali, nejvíc to bylo na kondičních trenérech. Ale pořád nikdo nevěděl, co přesně bude a na jak dlouho to bude. Do toho přišly i různé změny a omezení venkovního pohybu. Všichni hráči měli program od pondělí do soboty, v neděli volno. Skládalo se to jen z kondičních běhů a posilování. Výhodu měli hráči se zahradou. Třeba Patrik Hellebrand má tátu trenéra a dva bráchy, takže mohli dělat venku cvičení i s míčem.“
O chybějící herní praxi
„Hráči se do toho dostanou rychle. A někteří si psychicky odpočinuli. Třeba Bóřa nebo Cuf odehráli za dva roky spoustu zápasů, teď si mohli trochu vyčistit hlavu, jsou hladoví. Rádi dělají i cvičení, nad kterými by dřív brblali. Možná na jednom hráči, který měl omezené možnosti, to zanechalo stopy. Ale většina je na dobré úrovni. Fotbal je stejný jako třeba lyžování, nezapomíná se. Do míče kopeš pořád stejně. To nikdo za měsíc nezapomene. Těžké nohy v přípravě jsou hlavně kvůli náročným tréninkům, souvisí to s únavou a zakyselením.“
O rekonvalescenci Davida Hovorky
„David je na tom tak, jak má být. Chodí běhat na antigravitační pás, což je hrozně dobrá vychytávka, hráče to nadnáší. Je na 75 procentech běhu. Vše probíhá tak, jak má. David dokonce říká, že má lepší průběh než u prvního úrazu. Za 14 dní by mohl začít běhat sám. Když to dobře dopadne, na konci května by se mohl zapojit do tréninkových cvičení bez kontaktu a pak postupně trénovat naplno. Ale koleno vždycky reaguje u každého jinak.“
O hledání možných posil
„Měl jsem strašně moc času dívat se na hráče, které skauting doporučuje. Viděl jsem sestřihy i celé zápasy. Zpětně jsem sledoval hráče, co jsme chtěli třeba před rokem a půl. Vždycky se snažím sledovat celé ligové kolo a soupeře, se kterým hrajeme za týden. Plus zajímavé hráče, co se někde objeví. Ale těžko se teď něco plánuje, když nikdo neví, kdy se začne. Virus zahýbe celým trhem, ceny půjdou dolu. Můžeš se dívat kolem, ale za měsíc může každý klub v Evropě být v úplně jiné situaci než teď. Pro mě je výhoda, že jsem viděl všechny naše hráče na hostování.“
O pokračování sezony
„Hrát by se mělo začít v momentě, kdy budou všichni vědět, co ta nemoc dělá. Je strašně moc dohadů. Až někdo zaručí, že víme, jak nemoc vyřešit, pak by se mělo začít hrát. Když se začne a někdo se nakazí… Každý má svoje rodiče, děti, jsou tu různé podpůrné týmy, zasáhnout to může kohokoliv. Někdo musí říct, co to obnáší. Vím, že jeden hráč ve velkém klubu už to má měsíc a nemůže se toho zbavit. Je nebezpečné, že nemoc zasahuje plíce. Fotbalisté podávají obrovské aerobní výkony. Četl jsem, že to snižuje kapacitu plic, ale nikdo neví, jestli natrvalo, nebo ne. Když to sportovec prodělá, je otázka, co to s ním udělá. Já bych si samozřejmě přál, aby se začalo ideálně zítra, to chceme všichni. Ale…
Hrát bez diváků je strašný, ale aspoň by to bylo rozptýlení, že se by se lidi mohli dívat v televizi. Ale je potřeba říct nejen A: že se začne, ale i B: co bude, když někdo onemocní. Nezávidím těm, kdo to musí rozhodnout.“
O jednání se Slavií v době, kdy působil na Žižkově
„Všechno je tak, jak má být. Když to dneska vidím zpětně, můžu být rád, že to tehdy nedopadlo. Kariéra se má vyvíjet, předchozí angažmá mi dala zkušenosti i možnost pracovat se spoustou hráčů. Zpětně když vím, co všechno kolem toho bylo, byla by to mission impossible. Dopadlo to nejlíp, jak mohlo.“
O příchodu do Liberce a dalších nabídkách
„Byl jsem na Žižkově dva roky ve druhé lize, dvě těžké sezony. Pak se mi otočil svět. Byl jsem v situaci, kdy mi Viktorka dlužila dvanáct výplat. Řešil jsem arbitráže, měl půjčené peníze do táty, od kamaráda. Hodně turbulentní období. Zároveň probíhala jednání se Slavií a třemi dalšími kuby z ligy. Ale na poslední chvíli skončil David Vavruška v Liberci a šel do Teplic. S těmi jsem jednal a byl nejdál, už jsem měl doma smlouvu. Pak mi ale volali, že se dohodli s Davidem. Druhý den mi volal Honza Nezmar a najednou přišel Liberec.
Ten vyhrál pohár a šel do Evropy, ale v lize skončil asi čtvrtý od konce. Odešla spousta hráčů a za tři týdny měl hrát kvalifikaci Evropské ligy. Byla to velká odvaha Honzy Nezmara a pana Karla. Pro klub bylo strašně důležité uspět v Evropě. Chodili za mnou lidi z mládeže, ať to zvládneme, aby je nevyhodili. Naše první příprava byla s Lipskem, tehdy ještě ve druhé bundeslize. Prohráli jsme 0:3, nedostali se za půlku a Štěpán Kolář říkal, že v Liberci zůstaneme tak měsíc. Přišlo s námi pět hráčů z druhé ligy ze Žižkova, plus Tomáš Koubek do branky. Byla neskutečná odvaha, že do toho tehdy v Liberci šli. Zpětně se to asi všem vyplatilo. Povedly se nám prodeje, vychovali se mladí hráči. I to osudové setkání s Nezmičem…“
O postupu přes Hajduk Split s Libercem
„Jeden z největších zážitků ve fotbale. Hodinu a čtvrt před zápasem jsme přijeli na stadion, kde bylo 37 tisíc diváků. Vyhrožovali nám, byli stoprocentně přesvědčení, že postoupí. Prostředí bylo náročný, strašná vlhkost, stadion hned vedle moře. A my tam přijeli s klukama, co před třemi měsíci hráli v Táborsku a ve Frýdku-Místku… Ten zápas rozhodoval o všem, i o našem angažmá. Kdybychom nepostoupili a nepovedl se nám začátek ligy, mohli nás za měsíc vyhodit.“
O fandění a vztahu ke Slavii
„V momentě, kdy začneš trénovat, tě fanouškovství opustí, protože fandíš svému týmu. Chceš, aby byl úspěšný, máš rád lidi kolem, přemýšlíš nad tím 24 hodin denně. Jako malý kluk jsem chodil na Slavii, ale táta mě vodil i na Bohemku. Fotbalu jsem propadl. Když jsi ho chtěl tehdy vidět, musel jsi na něj jít, jiná možnost nebyla. Maximálně sestřih v Brankách, bodech, vteřinách.
Vždycky musíte vnímat, kde jste, na koho navazujete. Stáváš se součásti historie klubu, je důležité to vnímat. Bylo to vidět na Tomáši Součkovi, na Jardovi Zmrhalovi. Já jsem tu přes dva a půl roku a zažil toho strašně moc. Na začátku to bereš jako práci a chceš uspět, ale případný nezdar ještě neprožíváš tolik, jako když pak znáš všechny lidi a fanoušky. Vidíš konkrétní obličeje, konkrétní příběhy. S tím jsem se hodně pral třeba po jarní prohře na Bohemce, úplně mě to rozsekalo. Chceš lidem dělat radost, když je znáš. Cítíš ještě větší zodpovědnost než předtím.“
O Nicolae Stanciovi
„Stoprocentně od něj můžeme čekat víc. I já jsem čekal víc. On je introvert, zodpovědný člověk. Tak strašně chce pomoct, že ho to svazuje. Nico na tréninku a v zápasech je úplně odlišný hráč. Já jsem v kariéře zažil spoustu tréninkových hráčů, kteří byli skvělí a pod tlakem pak nezahráli. To Nico není. Je spousta detailů, které by mu pomohly. Třeba na Slovácku mohl dát gól na 1:1, obránce to na poslední chvíli vykopl z čáry. Ve čtyřech kolech na konci podzimu přihrál do třiadvaceti gólových šancí a měl z toho jednu asistenci. Kluci to bohužel nedávali. Kdybychom v Dortmundu proměnili šance, do kterých přihrál, mínění by taky hned bylo jiné.
Zklamání jsou přímé kopy, čekal jsem vyšší úspěšnost. On je jde trénovat po tréninku a kluci zůstávají a koukají na něj. Je nádhera se na něj dívat. Ale pak přijde zápas a skončí to na prvním hráči. Ještě neukázal ani půlku toho, co umí. Když se přiblíží výkonům z tréninku, je schopný být nejlepším hráčem ligy.“
