Juliš v přípravě Sparty válí, změnil myšlení: Dřív jsem si vše moc bral
PŘÍMO ZE SLOVINSKA | Jeho gólový apetit neutuchá. Lukáš Juliš se po návratu do Sparty z hostování v Olomouci, kde na jaře nastřílel osm branek, prosazuje i v rudém dresu. Ve dvou zápasech, přesněji řečeno dvou poločasech, do nichž v přípravě nastoupil, vstřelil v rudém dresu už tři branky. „Teď tam padají. Z gólů ale vůbec nedělám vědu. Jsem hlavně rád, že hraju, že jsem ve Spartě, kde jsem vždycky chtěl být,“ uvedl po výhře 3:1 nad ND Gorica útočník Letenských. Sám se na ní podílel dvěma brankami a nemuselo zůstat jen u nich.
Zvládli jste vítězně i druhý zápas přípravy. Co vám ukázal?
„Zkoušeli jsme nové rozestavení. Myslím, že kluci v prvním poločase to měli více pod kontrolou, než my v druhém. Měli jsme více ztrát. Dali jsme ale dva góly. Můžeme být asi celkově spokojení. Je to ještě celkem namáhavé, navíc jsme nyní dva dny trénovali v zimě a přijeli jsme k zápasu a bylo přes třicet stupňů.“
Soupeř hrál hodně z bloku. Byl to trochu test toho, jak by mohly vypadat zápasy proti týmům ze spodku tabulky?
„Věděli jsme o tom. Trenér nám říkal, že je má nastudované a Gorica to hraje takto z bloku a hodně brání. Dva dny jsme si to zkoušeli a myslím, že se nám celkem i dařilo se přes soupeře dostávat.“
Vstřelil jste dva góly, mohl to být ale i hattrick. Co se stalo při neproměněné příležitosti?
„Ani nevím. Neproměnil jsem bohužel tu největší. Kara (Adam Karabec) mi to krásně prostrčil. Asi jsem čekal, že mi brankář vyběhne a já půjdu do kličky. On ale zůstal stát, tak jsem to chtěl šoupnout přes něj, ale chytil to. Nedá se nic dělat, jedeme dál.“
Jak moc vám vyhovuje systém (3-5-2), kdy jste v útoku ve dvou? Je snazší se dostávat do šancí?
„Mně to vyhovuje určitě. Nejste vepředu sám odříznutý. Má to ale i své těžší stránky, například v tom, že musíme více presovat a nahánět soupeře. Když z toho pak protivník vyjede, tak jsou tam místečka, na kterých musíme ještě zapracovat.“
Na jaře jste v Olomouci nastřílel osm branek. Cítil jste, že se vracíte v jiné pozici?
„Je to o tom, že jsem rok zdravý a celý rok hraju. Cítím to i tak, že moje tělo funguje. Předtím to tak nebylo. Dřív jsem třeba tři měsíce hrál, dával góly, ale pak jsem se zase zranil. To pak nejde. I fyzicky jsem schopný to teď oběhat. V Olomouci jsem odehrál skoro vše. Hrálo se středa-neděle a zvládl jsem to. Což pro hlavu bylo také lepší. Samozřejmě dával jsem tam i góly. Teď taky padají. Z gólů ale vůbec nedělám vědu. Jsem hlavně rád, že hraju, že jsem ve Spartě, kde jsem vždycky chtěl být. Teď je jen na mně a na trenérovi, abych třeba nastupoval.“
Změnil jste něco v přípravě, že zdraví nyní drží?
„Co jsem hlavně změnil, tak je myšlení. Vždy jsem si všechno moc bral. Nedal jsem šanci a do dvou do rána jsem přemýšlel, proč. Nyní už to tak není. Mám malou holčičku a jsem i starší. Vlastně jsem byl snad nejstarší z kluků, co byli se mnou na hřišti. Jinak jsem nic moc nezměnil. Samozřejmě více se protahuju a snažím se dělat prevence na koleno. Hodně mi dalo to, že jsem jezdil na kliniku do Belgie, kde mě i operovali.“
