Penaltu i červenou jsem musel, říká sudí po Spartě. Měl zasáhnout VAR?
Takže zářez, nebo ne? Zlín o tom po vyhrocené koncovce na Spartě pochopitelně nepochybuje. Pojďme si klíčové okamžiky zápasu na Letné rozebrat s chladnou hlavou. Mimochodem, kdo na svět rád kouká černobíle, ať dál nečte…
Tři situace zvedly zlínské mandle. Vyloučení Lamina Jawa, po němž padl první gól, penalta doporučená videorozhodčím a dodatečně také Trávníkovo předčasné vběhnutí do šestnáctky při pokutovém kopu. To vedlo k vítězné trefě.
Pojďme na to tedy postupně. Jawo a jeho druhá žlutá za podražení Ladislava Krejčího. Výklad pravidel říká, že druhé napomenutí musí být nezpochybnitelné, ta karta má svítit oranžově. Tak, aby o následné červené nebyl pochyb. Z tohoto pohledu se dá říct, že to vyloučení je zpochybnitelné, necitlivé. Selským rozumem, oranžová vypadá jinak.
Jenže, rozhodčí Pavel Rejžek, který tu kartu vytáhl, to silně odmítá. Až s překvapením. „Bránící hráč vzal soupeře takovými těmi nůžkami, říká se tomu trailing leg (podražení zadní nohou) nebo taky scissors (nůžky). Dle všech školení z UEFA to je jasná žlutá, instruktážní, hotovo, dál se tam o tom s vámi nikdo nebaví,“ říká najisto.
„Naprostý souhlas,“ připojuje se místopředseda komise rozhodčích Martin Wilczek.
A ještě jedna věc hraje pro Rejžka. Předchozí Jawovo počínání. „Ten hráč se v tom zápase nějak chová. A on už těsně před poločasem měl šlapák na Lischku. Kdybych tehdy dal druhou žlutou, byla by to ještě chyba,“ nahazuje sudí, že hraniční fauly se v průběhu zápasu mohou stát přitěžující okolností.
Pravidla mu dávají za pravdu. Ta striktně nehovoří o tom, kolik hraničních faulů a v jakém časovém rozestupu musí hrát spáchat, aby se ucho utrhlo… Ani poločasová pauza není na překážku.
Takže – za tuhle kartu Rejžek na pranýř nepatří, byť běžný fanoušek ji patrně hodnotí jako přísnou. Větší potíž by sudí u vrchnosti patrně měl, kdyby mlčel.
Penalta. Tady se před námi kroutí dva základní otazníky. První – fauloval Václav Procházka v šestnáctce Ladislava Krejčího? Ano, sice nesmyslně a s ohledem na to, kam mířila přihrávka, dokonce mimo hlavní dění (byť balon se posléze v Krejčího prostoru objevil), avšak prostě fauloval. Podražení bylo zřejmé.
Tedy pokutový kop. Jenže ten Rejžek neviděl, proto ten druhý otazník. Měl se vložit do dění VAR Jan Machálek? Nikoli, podle Sportu. Nešlo o zjevné pochybení. „Toto je otázka. Sám si tím nejsem jist, na komisi se o tom budeme bavit,“ říká Wilczek. „Nebylo to pochybení, které vyvolává protesty, emoce. Pro intervenci VAR však na druhou stranu hovoří to, že hlavní rozhodčí faul vůbec neviděl,“ dodává.
Což Rejžek potvrzuje. „Faul jsem neviděl. U monitoru pak pochopitelně ano. Paní Damková vždy chce, abychom měli jasný důkaz, a ten mi VAR poskytl,“ vysvětluje nařízení penalty.
Mimochodem, jsou to trochu paradoxy – VAR neměl podle Sportu intervenovat, ovšem když už se tak stalo, neměl Rejžek jinou možnost, než penaltu nařídit…
Je tu ještě poslední věc. A sice námitka, že gól dosažený po neproměněné Dočkalově penaltě neměl platit, protože Michal Trávník – ten, jenž poté vracel před bránu míč, který si Petr Jiráček srazil do vlastní sítě – vběhl do pokutového území dřív, než povolují pravidla. Následovat by tedy měl nepřímý volný kop proti Spartě.
Je to pravda, jenže neúplná a zavádějící. Stejně jako Trávník totiž vstoupil do šestnáctky Youba Dramé. Sice ne takovou rychlostí, ale z hlediska pravidel rovnocenně. Podle litery by tedy sudí – jenže to by si toho musel všimnout, což je téměř nemožné – musel nechat penaltu opakovat (viz tabulka).
Podle výkladu však mají sudí nechat opakovat penaltu při zásadním porušení tohoto pravidla a je to logické. Představte si, že střelec (například kontroverzně nařízené penalty) neuspěje a má možnost reparátu, nebo naopak, uspěje, ovšem namísto radosti zahrává soupeř nepřímý volný kop. To by oprávněně – a především opakovaně – budilo mnohem větší negativní emoce.
Nemůže v tu chvíli pomoci VAR? Může, ale nemá. Pokyny pro videorozhodčího jsou pro tuto proceduru dané. VAR má hlídat postavení brankáře, tedy zda neopustil předčasně čáru, poté počínání exekutora, tedy zda se nezastavil v pohybu nohou těsně před míčem, a postavení dalších hráčů pouze v okamžiku, kdy je jejich provinění markantní. „Muselo by to být svým způsobem šílené, třeba o několik metrů,“ říká Wilczek.
To se na Letné nestalo.
| Očima sudího: Červenou i penaltu jsem musel |
„Mě překvapuje, že se zpochybňuje druhá žlutá pro Jawa. On sice zahrál míč, ale to pro mě v tu chvíli nebylo prioritní. Důležité je, že poté podrazil nohy soupeřova hráče. Říká se tomu trailing leg (podražení zadní nohou) nebo taky scissors (nůžky). Dle všech školení z UEFA to je jasná žlutá, instruktážní, hotovo, dál se tam o tom s vámi nikdo nebaví. Penaltový zákrok jsem neviděl. To, zda mě měl volat VAR, nechám na komisi rozhodčích. U monitoru jsem faul pochopitelně viděl. Paní Damková vždy chce, abychom měli jasný důkaz, a ten mi VAR poskytl. Já už potom neměl jinou možnost, než odpískat penaltu.“ |
